Páteční kafíčka | doporučení 2021

11. Kafíčko - Může za to má matka

Zdravím všechny čtenáře a případné nové tváře. Pokud ještě nevíte, jak to u nás neví, nebojte, pochopíte. Nejprve mi ale dovolte nabídnout vám kávu.

"Irenne, kávovar je rozbitý."

"Jak jako rozbitý?"

"Naposledy jsem viděla Hájka, jak se snaží o nějaký rádoby vtip. Znáš ho. Od tý doby nejde."

Ehm, tohle jsi vůbec neměl slyšet. No nic. Mohu nabídnout aspoň rozpustný tři v jednom? Nebo víš co, udělej si vlastní, já ti zatím doporučím příběh.

Autorkou je grandesintome a dovolila jsem si nenápadně využít jedné z postav dnešního příběhu už do úvodu.

Dnešní doporučení pro vás připravila: Irethis

Jazyk: Čeština
Žánr: Obecná fikce, teen fikce
Témata: Život s cukrovkou, kamarádství, škola, láska, vztah s rodiči a sourozenci
Délka: Prolog a deset kapitol
Stav: Pozastaveno, čeká na přepis

V dnešním doporučení bych vás chtěla nalákat na spoustu věcí. Pokud máš rád známé české prostředí, dobře a uvěřitelně zpracované postavy i děj, chceš se nenuceně dozvědět něco o cukrovce nebo prostě jen číst příběh, do kterého se dokážeš vžít, pak je Může za to má matka přesně pro tebe.

Každá postava v příběhu je naprosto jedinečná, zároveň mě ale donutila zavzpomínat na některé spolužáky, kteří se jim podobali, a na školní docházku na základní a střední škole. Dialogy mezi nimi byly přirozené, uvěřitelné a velmi dobře se v nich odrážel charakter daných postav. Věřím, že každý se dokáže ztotožnit s typickým českým školním prostředím stejně jako jsem to u příběhu měla já. Velké plus je skvělá práce s atmosférou, kdy opravdu máte pocit, že postavy stojí přímo před vámi - ať už na někoho řvou nebo se baví nad neslušným vtípkem na Hájkovo ublížené přirození.

Příběh je částečně psaný formou deníku mladé Mariany, která v maturitním ročníku prožívá a řeší více než dost témat. Na jakou půjde vysokou? Nevypadá v těch šatech tlustě? Jak je na tom s cukry v krvi? Proč je Gábina zase středem pozornosti? Jak si ta kráva učitelská může myslet, že ji chtěla pozvracet schválně? A především, zbaví se někdy otravného a slizkého Hájka?

Kapitoly jsou sice trochu delší, ale zato velmi čtivé a opravdu pěkně napsané. Sem tam uteče chybička (autorce moc nejde ji/jí), ale jinak je příběh i po pravopisné a gramatické stránce na velmi dobré úrovni. Čím déle jsem příběh četla, tím více mě svět pohlcoval a já si to o to víc užívala.

Ukázka z příběhu:

Neboť Adéla věděla, že tímto tempem Mariana bude mít dřív hypoglykémický záchvat než změřenou glykémii, glukometr jí vyrvala z ruky a sama testovací proužek přiložila ke kapce krve na bříšku jejího levého prostředníku. Jakmile se kapilární krev rozlila po proužku, glukometr začal snímat hladinu krevního cukru a odpočítávat čas.

Pět, čtyři, tři, dva, jedna.

Vyhodnocování.

Pípnutí.

Tři celé milimoly.

Profesorka Jiráková nemohla nepostřehnout zapípání doprovázené šepotem z poslední lavice u okna. Zvědavě otočené hlavy poukazovaly na toho, kdo narušil doteď hrobové ticho. Když se postavila, uviděla přímo na Marianu, které se v sešitě chemie válely taštička, pouzdro a další na dálku neidentifikovatelné věci. Než stačila spustit, co si Mariana myslí, že dělá, studentka, jež se nedobrovolně stala středem pozornosti, slušně zvedla třesoucí se ruku, aby později byla vyvolána:

„Mohla bych se napít, prosím?"

Profesorka překřížila paže přes hruď. „Od čeho jsou přestávky?"

„Prosím, mám nízkou hladinu cukru." škemrala Mariana.

Vyučující se podívala na hodiny nad dveřmi. „Pět minut to nevydržíš?"