Provdaná

- 10 -

 NICHOLAS

"Děláš si ze mě srandu?" nasupeně jsem vyjel po Aelin, která si spokojeně četla ve svém pokoji. "Nebudeš na mě zvyšovat hlas!" okřikla mě nazpátek. "Christian mi nikdy plnou moc nepodepíše a právě od toho si tu sakra ty!" Byl jsem vzteky bez sebe. Pozůstalost po strýčkovi byla jedna věc, ale informace, že jeho peníze mohou připadnout mému bratranci, když si o ně Christian nepožádá, mě dováděla k šílenství. I když z prodeje Zirionu káplo hodně pnez, pořád to nestačil na jeho opravu a bratr ty oeníze potřeboval. 

"Všechno se zkomplikovalo tím, že se oženil," konstatovala sušše Aelin. Ano, to mi dělalo problém. Věno Mirabelly sice bylo velké, ale pořád nezahrnovalo, to, co bych požadoval nejvíc. To byl důvod, proč jsem bratra do sňatku nutil. Netušil jsem, že si Mirabellu doopravdy vezme. Měl jí odmítnout a vyjednat jiný obchod. Podleh však její kráse tak, jak by to udělal každý, kdo neztratil zrak. To ale nic neměnilo na tom, že Aelin svou práci nevykonávala dobře. "Hraješ si tady  skoro na němou a nečinně sleduješ, co se bude tít dál!" křikl jsem na ní, Stále mi nevěnovala dostatečnou pozornost. "Nemůžu za ním jen tak přijít a..." nenechala si mé chování líbit. "Je mi jedno co uděláš!" zaklapl jsem jí knihu před nosem a odhodil jí na stůl. "Chci vidět výsledky! Rozumíš! Výsledky!"

"A i kdyby," posstavila se Aelin, aby se mi dívala přímo do očí. "Mirabella si to nikdy nenechá líbit! Je to jeho manželka!" upozornila mě  s nepříčetností v hlase. Možná, že měla pravdu, ale na mě vyskakovat nebude. Chytil jsem jí pevně za zápěstí a strhl ji směrem k sobě. "Na takové chování zapomeň," pevně jsem jí svíral ruku. Snažila se jí vytrhnout, marně. "Až ti to ta holka celý zničí, tak mi nechoť plakat na rameno," odplivla si nakvašeně vedle a konečně se vytrhla, otočila se k emě zády a zírala do prázdna. 

"Ale no tak," přistoupil jsem k ní s mírným tónem hlasu a objal jsem jí kolem ramen. Nejprve se vysmekla, ale stačil jí jediný pohled do mých očí, aby mi podlehla. Zase... Veděl jsme, že nebude tak marná. Vtiskl jsem jí vášnivý polibek, který mi ihned ochotně opětovala. Tohle jsem bral jako dostatečný příslib toho, že se o to alespoň znovu pokosí. S Mirabellou jsem si také dělal starosti, ale koneckonců jsem si jí mohl na starost vzít já, pokud začně dělat problémy.

MATTEL

Jak se mohl Chsristian tak rychle dozvědět o těch ztracených mattrikách. Nedávalo mi to smysl. Vyndal jsem spis pouze o narození jeho a jeho sourozenců. Jeho otec mi kdysi říkal, asbych o všem pomlčel a měl pravdu. Bylo by to pro něj nejvýhodnější. Jako by toho balo málo ještě se musel přistěhovat zrovna na Zirion, Kolikrát jsem mu to rozmlouval. Nevím, zda už to ví, nebo za něj musel zaplatit plnou cenu, ale ani nechchi pomyslet, co by se stalo, kdyby se zde o zjevil straší ze synů Fara Allaira. Od Olwen vím, že žije. Neví se kde a ani s kým, ale jedno je jisté, že přežil požár. Právoplatný dědic se jedhoho dne o svůj majetek přihlásí. Sice o tom nemá tušení, ale může se to jednou dozvědět. Bylo by to to poslední, co bych si přál. I tak má Christian dost starostí s Nicholasem a pozůstalostí po strýci. Chtěl jsme ho před tím uchránit, ale i tak jsem musel lhát a ukrýt ty spisy. Jestli se to někdo dozví... Bůh mi žehnej...

Starost mi dělla Mirabella, která se mi svěřila s tím, že by ráda pomohl při tříděn matrik. Miluje prý roinné rodokmeny. Jestli na tom bude trvat, nevím, co s ní budu dělat. 

Z mého přemýšlení, když jsem se vracel z archivu, abych překontroloval chybějící spisy, které jsem pečlivě ukryl, přerušila mě Adriana. Usměvavá a němá. Jaká škoda, tak rád bych od ní slyšel několik slov. Měla na sobě jezdecké šaty a poty. To mi připomnělo, že za malý okamžik nás Mirabella čeká u stájí. Rozhodl jsem se, že jí ukážu Zirion tak, jak ho ještě nezná ani Adriana. "Už jdu," oznámil jsem jí, aqč jsem ještě nebyl ani oblečený.