Provdaná

- 28 -

CHRISTIAN

Přecházel jsme po pokoji a upíjel jsem karamelovou tekutinu, kterou jsem držel v krásné vybroušené skleničce. "Chtěla bych, aby se všechno vyřešilo hlavně v klidu," ozvalal se přítomná Danielle. "Ty už raději nic neříkej," reagoval na ní Nicholas. "A hlavně," přidal se Freddie a prohrábl si tmavé vlasy, "tebe se to vůbec netýká." hluboka jsem se nadechl, abych nechal odejít všechny ty zlosné myšlenky. "Ale tebe už se to vůbec netýká, tak se do toho laskavě nepleť," obrátil jsem se na Freddieho, který mi úplně nejvíc z celehé osazenstva téhle místnosti lezl na nervy úplně nejvíc. "Ano, souhlasím, že by jak Danielle," promluvil Nicholas. "Tak i Fredii, opustili tohle prostranství." Konečně vypustil z úst nějakou smysluplnou myšlenku. Danielle sice s kyselými nepřejícími výrazy bez dalších slov odešla, ale freddie se zdráhal a tak mu musel můj povedený bratr konečně vyprovodil ven. 

Billy se celým našim rozeřím musel potutelně smát. "Nechci být nepříjemný, ale už bych docela rá požadoval peníze. Nestojím proto o tenhle dům. Když mě vyplatíte, nebudu tu dále otálet. "Pomlau pomalu," přerušil jsem ho. "Jak můžeme tak jistě vědět, že nejste jen obyčejný podvodník?" Jak by se asi tak najednou mohl objevit, když před tím o něm nebyla jediná zpráva. "Ano, mám prot jediné vysětlení... Přívěšek, který se dědil a přívěšek, který dostal každé novorozeně," hájil svou pravdu. Snad si ale nemyslel, že bych něčemu takovému věřil. O ničem takovém jsem jaktěživ neslyšel. Billy za okmažik vytáhl z kapsi u saka zlatý řetízek a na něm zavěšený medailon. MOhlo se samozřejmě jednat o podvod a jen vymyšlený příběh. Neměl jsem žádné důkazy, že to byla doložená pravda a ani v žádných kronikách nic z toho nebylo. Medilon mi podal a z vrchní strany na něm byl vyraženo jméno rodiny Allairových. Když jsem ho otevřel e vnitř byl erb hrabat Allairových. "Kdo mi zaručí, že jste to jen náhodou našel a vymyslel si tu historku?" oslovil jsem ho hlasem, který bych u sebe kdysi marně hledal. "Na to bohužel d...."

NIcholas ho rychle přerušil než stihl cokoliv jiného říct. "Já jsem o téhle tradici slyšel!" Koukal se na me bratr zpříma. "Opravdu?" podivil jsem se nevrle. Billy by možná konečně přiznal, že žándné pádné důkazy neexistují a mohl by odtáhnout hnd pryč. Ael proč se ho skara NIcholas zastával. Sám na Ziironu žil. Proč by stál o to, abychom o něj přišli. Musel proto projevit mimořádnou upřímnost a ta se v téhle situaci nehodila. "Peníze a to všechno okolo vyřešíme později," vrazil jsme mu šperk zpět do ruky a mávl jsem na Nihcholase, aby mě následoval.

Zabouhl jsem za námi dveře a probodl jsem svého bratra vražedným pohledem. "Co si mylsíš, že děláš?" zeptal jsem se ho s povytaženým obočím. "Pokud má právo na rodinný majetek, tak potom..."

"Od kdy se hlásíš k pravdě?" vyjel jsem na něj prudce. "Zvlášť, když o tohle všechno okolo můžeš brzy ztratit!" Byl jsem nepříčetný. Nechtělo se mi věřit, že to takhle mohl zkazit. "Ten medailn je právý o téhle tradici jsem slyšel dávno před tím..." obhajoval se s rukama zastrčenýma v kapsách. "Kdo mohl tuši, že když od správce Ziiron koupím, tak se objeví dědic!" řekl jsem už trochu víc oufale, než jsem chtěl. "To tys mi to radil?" vzpomněl jsem si matně na naše dohady o koupi tohoto domu. "Ano, ale o tomhle jsem neměl tušení," pokrčil Nicholas rameny a pohlédl kamsi do prázdna. "Tak mi teď alespoň poraď, kde bych měl vzít tolik peněz, abych ho vyplatil?" sedl jsem si na kanape na studené chodbě a chvěl jsem se zimou, kterou jsem přes svůj vztek doteď nepocítil. "Oženil si se..." pronesl uznale. "Ale neumíš číct přemanželské smlouvy." Neměl jsem náladu na takovéhle řečičky. "Ale nezoufej, mám pro tebe jednoduché řešení," usmál se a já jsem malinko zpozorněl. "Když máš manželku, můžeš mít i dítě a Aroden pak vysolí prachy a je po starostech." Neodpověděl jsem. TOhle téma jsem nerad otvíral. I když mi to samé říkal jak Matte, tak teď Nicholas, nehodlal jsem ohledně Mirabelly změnit názor. "Nebo se rozveď a vem si s tučným věnem někoho jiného," navrhl další nápad. K našemu neštěstí by možná tohle jako jediné přicházelo v úvahu. "Julianne Ortonová by přicházela v úvahu... měl jsem tu čest se s ní seznámit a je mimořádně krásná, dechberoucí a navíc movitá..."

"Prosil se tě o dohazování snad někdo!" křikl jsem na něj a odešel jsem ráznými kroky pryč.