Pohled Večerníčka Když mě tak nesl v náručí k němu domů, myslel jsem jen na samé krásné věci. Jinak to ani nešlo, ten pocit, že mě člověk, kterého celý život tolik lovískuju, nese domů, byl nádherný. Kéž by to nikdy neskončilo.
Když došel ke "dveřím" od jeho "domu", musel jsem usoudit, že má vážně vkus. Ta hromádka z hlíny byla tak estetická a simetrická, jako block v minecraftu. ,,Počkej chvíli, " řekl a položil mě na zem. Poté se zavrtal do hromádky a zmizel. To mě tu jako nechá? Po chvíli však vylezl. ,,Musel jsem to více prohloubit, noru mi zasypala hlína," řekl mi s omluvným úsměvem. Znovu mě vzal do náruče a zaplul se mnou do nory. Trochu se mi hrnula do očí hlína, ale nějak jsem to přetrpěl. ,,Za tu hlínu se moc omlouvám, nedávno jsem se to snažil zpevnit gelem na vlasy, ale nefungovalo to. ,,To je v pohodě, " řekl jsem mu, i když to úplně v pohodě nebylo. Měl jsem hlínu úplně všude.
Když už se se mnou v náručí dohrabal úplně dolů, spatřil jsem malou, ale prostornou a útulnou místnůstku. Byl tam stoleček, židle, krásně malovaná skříň a postel tak akorát pro dva. V té by se krásně spalo a nejen to. Musel jsem si ho představit na té posteli, jak sedím na něm a on vydává hlasité steny. Jak krásná představa, kéž by se stala realitou.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(Upozornení: Obrázek je pouze ilustrační, postel na něm nenajdete!!!)
Na pravo vedle dveří viselo zrcadlo. Musím uznat, že kdybych byl Krteček, díval bych se do něj pořád, protože takhle krásné stvoření jen tak nenajdete. ,,Tady si lehni," řekl mi, ,,hned tě ošetřím. Chceš čaj?" zeptal se mě. Klidně, děkuju, " odpověděl jsem mu a lehl si na postel. Rány už mě tolik nebolely, takže jsem mohl chodit, tedy spíš kulhat. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" řekl jsem mu. Pořád mi vrtalo hlavou, jak je možné, že mluví. ,,Jasně, ptej se na co chceš, " odpověděl mi s úsměvem. ,,Jak je možné, že mluvíš? Když jsi hrál ve filmech, vždycky jsi jen vydával takové roztomilé zvuky. Neříkám, že tvůj hlas není roztomilý, je tak roztomilý, že teču, ale nechápu to, '' vyvalil jsem ze sebe naráz. Vážně jsem to řekl? Co si teď o mně bude myslet. To není dobrý. Ach bože, asi jsem to právě totálně posral. Jen na mě vykuleně zíral nic neříkajíc. Všiml jsem si, jak mu zčervenaly tváře. Roztomilejší stvoření vážně neexistuje. ,,Noo, když jsem hrával v pohádkách, nikdy jsem nemluvil, protože to nebylo potřeba. Stačilo říkat aha a hele, dívali se na to totiž většinou malé děti. Když jsem hrával ve filmech pro dospělé, taky to nebylo potřeba." Vážně právě řekl, že byl pornohercem? To snad není možné, to bych ho určitě už dávno znal, koukat se na porno je moje vášeň. Měl jsem pocit, že znám všechny ty herce. Holky mě nikdy moc nezajímaly.
,,Krtečku, ty jseš pornoherec?" zeptal jsem se, jako by mi to právě neřekl. ,,Už to tak bude," zčervenal ještě víc, ,,doufám, že ti to nevadí. " ,,Ne, vůbec ne, jen mě to dost překvapilo, to bych od někoho, kdo vypadá tak nevinně, vážně nečekal. Vypadáš strašně nevinně, když se červenáš. Je to vážně k sežrání." řekl jsem mu. Rozhodl jsem se, že své city k němu nebudu skrývat. Ať ví, co k němu cítím. Ať ví, jaký jsem do něho blázen. Mé hvězdičkové oči teď nejspíše musely vážně hodně jiskřit. Takhle to bývá, když někomu vyznávám své city.
