Incomplete story (Minsung)

16📖

„hyung!!" už jsem viděl v dálce, jak na mě huláká menší hnědovlásek, a u toho poskakuje a mává rukama nad hlavou.
Jeho úsměv svítil do dálky, byl zářivější jak samo slunce.
No a hned vedle něho stal o něco vyšší tmavovlásek taktéž s úsměvem na tváři. Ovšem neposkakoval tak bláznivě, jako Felix.
Musel jsem nad tím pobaveně zakroutit hlavou. Bylo to jako sledovat dítě.

„hyung! Hyung! Hyung! Hyung! Hyung!" křičel neustále dokola a rozběhl se proti mně. Věděl jsem co přijde, proto jsem roztáhl ruce a čekal až mi skočí okolo krku.
Netrvalo to dlouho a už jsem ho svíral v náručí i já.
„v Seoulu to je bez tebe nuda" šeptal a pak se ode mě odtáhl

„no jistě, jak by to mohla být beze mě zábava" párkrát jsem zakmital obočím a u toho se provokativně usmíval

„Hyunjine, nebojíš se, že se na tom sluníčku připálíš?" zeptal se ho Felix a ani jsem se nad jeho otázkou nepodíval.
Hyunjin stal opodál a nevábně se koukal na zářící slunce, které nepříjemně pálí. Dneska to byl celkem extrém.
Člověk by z toho tepla ze sebe svlékl i tu kůži

„ani ne" odpověděl a do rukou si kydl opalovací krém co držel, rozetřel ho ve dlaních a následně si nástřel obličej. V tuto chvíli byl bělejší, jak čerstvě natřená bílá stěna.

„nice" zatleskal jsem. Vypadal jako špatně namalovaný klaun.

„klasika" prohodil Felix, když zaujatě koukal na nejvyššího z nás tří

„myslím, že se dneska přesuneme domů a zítra půjdeme do přístavu, není tam takové horko" navrhl jsem a už se těšil, až se obdaruji pořádně chlazeným pitím.

„dobrej nápad" odkýval to Felix, který šel celou dobu za mnou. Šel jako malé kuře za mámou.

„nechceš jít vedle mě, stejně jako Hyun?" zeptal jsem se ho bez toho, aniž bych se na něj otočil

„ani ne, děláte mi stín" nevinně se uchechtl

„bojíš se, že bys mohl být vystaven sám sobě?" rýpl si do něj Hyunjin. Moc dobře jsem věděl, kam tohle směřuje. Felix se na něj zle podíval a já už přemýšlel, co nechám Hyunovi zahrát na pohřbu a nechat napsat na náhrobní kámen za příčinu smrti.
Možná něco jako 'zemřel pod návalem rozzlobeného slunce' nebo 'zemřel pod nesnesitelně silnou vlnou smíchu'

Musel jsem Felixe zastavit, aby se na něj nevrhl a nezačal ho lechtat. Obávám se, že to bysme daleko nedošli
„hej sunshine, brzdí své rozohnění" chytil jsem ho okolo ramen a táhl ho s sebou
„jsi mým dlužníkem Hyunjine, právě jsem ti zachránil život" dodal jsem ještě a šel si to s níma domů.

📜📜📜

Oba dva byli rozvalení na mé posteli a já seděl na zemi opřený o skříň.
O něčem tak horlivě diskutovali a nějak jim nevadilo, že se nezapojuji.
Hlavní důvod?
Občas mi mé myšlenky utečou za veverčím klukem.
Naposledy jsem Jisunga viděl před dvěma dny, kdy jsem ho nechal sedět samotného na lavičce a odešel jsem.

Nějakou hodnou chvíli jsem toho litoval, ač dobrovolně nebo ne, strávil semnou hodinu svého života a trochu semnou mluvil. Ovšem, neměl jsem sílu na to, koukat se jak se trápí a nedá mi možnost mu pomoci.
Potřeboval by se zpamatovat.

Nevěděl jsem, jak daleko tohle ještě může zajít.

„nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z mých myšlenek Hyunjin. Seděl na posteli a směřoval svůj pohled na mě, úplně stejně jako zvědavý Felix.

„ále, nad ničím" mávl jsem rukou a neměl v plánu se o tom bavit. Ovšem ti dva měli na to jiný názor.

„rozhodně jsi nevypadal, že by jsi přemýšlel nad ničím, něco to muselo být" Hyunjin vypadal, že je rozhodnutý, to že mě vytáhnout, stůj co stůj

„nebo někdo" zakmital Felix laškovně obočím.

„nech si toho, taky do tebe nerýpu s tím tvým Chanem. I když, opravdu jsi s ním chodil jen na hodiny zpěvu?" zamyslel jsem se hned po té, co jsem mu ne na přímo naznačil, že to co dělá on mně, můžu začít dělat já jemu

„no..." Felix se poškrábal na zátylku a Hyunjin ho s pobavením sledoval
„ještě jsem k němu chodil na doučování z angličtiny" a zadíval se jiným směrem, než jsem byl já nebo Hyun

„na co, že jsi...? Ty?" v tuto chvíli bych nepochopil ani svoji vlastní smrt
„proč jsi chodil na doučování z angličtiny, když bys potřeboval korejštinu?"

„láska na první pohled" odpověděl jednoduše Hyunjin a u toho se sem tam uchechtl

„to tě jako neprokoukl? Co tvůj přízvuk?" vyptával jsem se dál

„to bylo trochu horší, ale nevypadal, že by si myslel, že umím anglicky, jako když bičem mrská"

„buď je blbej, hluchej a nebo to bylo naschvál" pokroutil jsem hlavou

„řekl bych, že to bylo naschvál" Hyunjin šťouchl do Felixe a ten se svalil na posteli
„každopádně, teď je to o tobě. Felix říkal něco o Jisungovi"

„ty jsi hrozná slepičí prdel" hodil jsem po Felixovi polštářek co se válel vedle mě na zemi a ten mi věnoval jen nevinný výraz. To by mu šlo.

Jak jen si odčinit svoji neaktivity? Začít psát delší kapitoly? 🤔😅
Připadám si, jako bych začala stávkovat 😅

Každopádně, další díl na světě, doufám že se aspoň trochu líbí 😊