Incomplete story (Minsung)

41📖

Slunce mě nepříjemně šimralo na tváři a tlak na hrudi mi neumožňoval pořádně dýchání.
Těžce jsem odlepil víčka od sebe a zjistil, že ležím na gauči s Jisungem na mě. Byl jsem překvapený z toho, jak jsem se dostal do této polohy, když jsem seděl.
Jisung ještě stále spokojeně oddechoval a ani se nepohnul. Jen mě objímal a měl otevřenou pusu. Pravou tvář nalepenou na mém hrudníku, takže jsem se trochu bál, že začne slintat. Podle světla jaké je, můžu říct, že už bude tak osm ráno. A rozhodně už nemám nejvíce času na to, jít domů se převléknout, aspoň tohle muselo zůstat čisté.
Pomalu jsem ukazováčkem a prostředníčkem podepřel jeho bradu a malinko zatlačil, abych mu tu pusu zavřel.

Taky jsem měl na mysli, že bych ho měl vzbudit, abych se sám mohl probrat a nachystat do práce. Přesně jsem nevěděl kolik je hodin, takže jsem mohl jen hádat, že je osm hodin. Telefon jsem měl položený na stolku kam, ač jsem natahoval ruku jak jsem chtěl, jsem nemohl dosáhnout. Poraženecky jsem vydechl a nechal klesnout ruku podél gauče.
Jisung jen něco zamrmlal než pomalu otevřel oči. Jeho dokonalé hnědé oči zabloudily hned k těm mým. Na to, že byl ještě rozespalý, tak byl neodolatelný.

„dobré ráno" zašeptal s nakřáplým hlasem a promnul si oči

„dobré" lehce jsem se pousmál a pohladil ho po hlavě. Už jen podle jeho reakce, jsem zjistil, že je to gesto, které mu dělá dobře. Oči znovu přivřel a jeho obličej vypadal spokojeně.
Donutilo mě to dokonce zapomenout, že necítím celé tělo a mám pocit, že až se zvednu, tak mě budou hledat na zemi.

„a já si myslel, že se stihnu vzbudit dříve než vy dva, abych si vás mohl vyfotit, ale mám nějakou smůlu" ozval se Changbin, který právě vylezl ze svého pokoje. Rukama se zapřelo o čelo gauče a koukal na nás, jak na nějaký svatý obrázek.
„doufám, že jste se vyspali dobře, potřebuju někoho, kdo mi udělá snídani"

„myslím, že je to na tobě" mrknul jsem na Jisunga
„protože mám tak zdřevěnělé tělo, že se nemůžu hnout"

„já bych si dal taky, ať je to cokoliv" ozval se další hlas, od dalších dveří. Samozřejmě, že to byl Chan, kdo jiný to taky mohl být.

„když mně se úplně nechce" zakňoural Jisung a víc si přimáčkl hlavu na moje tělo

„ještě jednou a budete mi muset zavolat rychlou" zasípal jsem a myslel si, že to bude moje poslední počínání. Jisung nebyl těžkej, ale celá noc je celá noc.

„fajn fajn fajn, už se zvedám" líně se zkutálel z gauče na nohy a ještě líněji postavil. Sám jsem měl co dělat, abych se vůbec mohl posadit. Rychle, i přes bolest celého těla, jsem se natáhl znovu pro telefon, abych zjistil kolik je opravdu hodin

„půl desáté" zašeptal jsem. Opět jsem totiž měl směnu od jedenácti hodin. Nebyl jsem úplně šťastný z toho, že tam musím, ale nějak si peníze vydělat taky musím. I tak jsem si vybral calou dovolenou, kterou jsem střádal právě na tyhle prázdniny, abych mohl bez obav za prarodičema

„opět do kavárny?" optal se Chan, který si sedl vedle mě. Jen jsem pokyval hlavou na souhlas a podíval se znovu na telefon. Měl jsem několik nepřečtených zpráv od těch dvou, co si doma dneska válí šunky

Hyunjin
Ať jsi šel kamkoliv, doufám že tě nezajelo auto

Hyunjin
To není vůbec pěkné, aspoň by ses měl ozvat, že ti nic není

Hyunjin
Hyung, já to myslím vážně

Hyunjin
Nerad to přiznávám, ale mám o tebe strach

Hyunjin
Nedělej krávu

Hyunjin
Jen počkej, až se objevíš mezi dveřma