Jak najít sama sebe, svoje místo v životě, dostat se tam, kam chci, přestat s prokrastinací, začít žít život svých snů, stát se lepším člověkem.
aneb moje cesta.
Takžee, vlastně ani nevím, co bych sem měla napsat. Jsem zpět na wattpadu! No dobře přijde mi, že od podzimu jsem se ve spoustě věcech tak nějak zasekla a to mě ničí. Ze začátku jsem si to asi tolik neuvědomovala, ale teď? Žádnej progres. prostě nic.
Někteří z vás možná četli My fitness diary, který jsem psala asi rok dva dozadu (vlastně už asi i víc... Shit, ten čas letí, nezdá se vám?) a když jsem se na to tak koukala, udělala jsem docela pokrok. No a musím říct, že i po skončení jsem se docela posouvala dál. Loni v tu "první karanténu" bylo cvičení a běhání ta jediná věc, která mě udržovala při životě, ale teď v prosinci, nevím ani jak se to stalo, ale najednou jsem přestala úplně cvičit, říkala jsem si "jo, dobrý, na Vánoce si dám pauzu a pak to doženu..."
Nicméně i můj leden a únor probíhal tak, že jsem vstala, několik minut po začátku mojí online hodiny, nějak došla k notebooku zabalila se do deky a čekala až ta blbost skončí, abych mohla zase do postele, odpoledne jsem si lehla na gauč zapnula telku a koukala na nějakej random sitcom, co tam zrovna dávali, a hrozně se u toho přejídala vším možným. Večer šla tak nějak spát a druhý den se to opakovalo. Moje nálada byla na nic.
No a tak jsem si řekla STOP!
Protože každý takovýhle den ve mně něco umíralo a ten pocit mě ničil.
Jsem typ člověka, který prostě musí něco dělat a ta prokrastinace mě drtila.
Myslím, že to, čeho se bojím nejvíc je nenaplněný potenciál a tohle bylo hrozný.
Je pravda, že abychom se mohli posunout dál, se občas musíme zastavit. Někdy je to prostě potřeba, ale tohle... Nebyl ten případ. Tenhle "lifestyle" mě ničil. Fyzicky, ale hlavně psychicky. Zabíjel to moje "já" které mám ráda a zůstávaly tady jen moje nejhorší vlastnosti.
To co mě vždycky pohánělo dál byly moje pokroky a teď jsem žádné neměla.
Asi jsem ani nechtěla ráno vstát... Prostě spát dokud nebudou nějaké lepší časy nebo tak něco...
Navíc jsem u sebe začala pozorovat začátek rozvíjející se OCD a ADD, což mi poslední dobou ničí mozek a zdravej rozum...
Musím to zastavit.
Pro představu tahle fotka docela vystihuje moje aktuální fyzické a psychické rozpoložení (foto níže)
No a tyhle moje "Glow up Diaries" budou o tom jak se dostat z tohohle: (prosím ignorujte ten bordel v mým pokoji a docela upatlané zrcadlo a ano, vypadám jak troska 🤦♀️🤷♀️)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
na něco jako tohle: (takhle nějak mimochodem vypadá moje vysněné "já") 🙊✨🔥
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jestli se to povede... no nevim... ale tady jde asi hlavně o tu výzvu a dát si svůj život trochu dokupy.
A pokud je tady šance, že se to povede a stanu se svým vysněným já... Proč to nezkusit?
(**nevím jestli jste viděli nebo víte, co je seriál Cobra kai, já teda viděla jen první sérii, ale moc doporučuji! Navíc tam hraje i jeden hezkej herec 😍🤦♀️**)
No každopádně, proč jsem sem tohle napsala, tak právě i v tomto seriálu se objevuje, jak moc je důležité najít balanc ve svém životě, a ve všem, co děláte. Balanc v jídle, v pohybu, řekněme ve spánkovém režimu, v učení a vlastně ve všech dalších aktivitách.
Nemůžete mít něčeho až moc a něčeho, co máte rádi a jen na to nemáte čas, málo nebo to třeba ve svém životě nemít vůbec.
Věřte mi, že být ve druháku na gymplu a učit se distančně není lehké... Na věci, které mě baví a které miluju nezbývá čas a když je čas, není energie. Přijde mi, že poslední dobou zanedbávám i rodinu a přátele a sebe. A to není dobře. Tohle není balanc. Tohle je špatně. Ale sakra špatně.
Dělejte to, co vás baví a co vás dělá šťastnými, protože být šťastný je podle mě ta nejdůležitější věc v životě. Proto si každý den vynahraďte alespoň hodinu na něco, co máte opravdu rádi a chcete to dělat. Ať už jde o cvičení, běhání, kreslení, zpívání (klidně i falešně a špatnej text jako já:), tancování po pokoji, nějaký sport, hudební nástroj, trávit čas s přáteli, jen tak ležet a nudit se, číst si, dát si vanu, dát si šlofíka, uvařit nějakou mňamku a vychutnat si ji u seriálu nebo jen tak, nebo prostě jen pokecat se svojí rodinou a tak podobně.
Věřte mi, je to důležité a váš život bude šťastnější.
'Never get so busy making a living that you forget to make a life'
A tenhle balanc ve svém životě se teď snažím najít a snad se mi to povede.
Takže vás vítám u svojí cesty, která bude pravděpodobně ještě dost dlouhá, ale důležitější je cesta než cíl a už se na tu cestu těším.
