Nebezpečná jízda

2. kapitola

Probudila jsem se a vůbec se mi nechtělo vstávat. Byla středa a tím pádem byla škola ( bohužel ). Uběhlo pár dní a byl březen. Konečně jaro a blížící se výlet.

Když jsem vstala, šla jsem se nasnídat a pak vyčistit zuby. Rychle jsem na sebe hodila jeany a vzorované triko, protože jsem nestíhala. Učesala jsem se a vlasy si nechala rozpuštěné. Rychle jsem vyběhla z domu a zazvonila jsem na Karin, která mi ve zvonku řekla že už jde.
Společně jsme vyšli do školy. Cestou jsme potkaly Mandy a Sindy. Když jsme přišli do školy, daly jsme si věci do skříněk. Vzali jsme si věci na hodinu a vyšli jsme do třídy do druhého patra...

Když nám skončila škola, domluvili jsme se, že zajdeme do cukrárny, protože nám chtěla Mandy říct nějakou novinku. ,,Takže ve čtyři u Dixie a Tary. Máte se na co těšit" řekla Mandy.
U "Dixie a Tary" byla naše nejoblíbenější cukrárna.

Přišla jsem domů a byly dvě hodiny. Ještě jsem měla fúru času tak jsem vypustila na zahradu naší fenku Hanny. Dívala jsem se na film a stratila pojem o čase. Když jsem se podívala na hodiny rychle jsem vyběhla po schodech do svého pokoje a začala jsem si vybírat oblečení. Vybrala jsem černé leginy, květované tričko bez rukávů a k tomu světle růžovou mikinu.
Když jsem odcházela tak přišel taťka a Já ho rychle pozdravila a řekla kam jdu.
Uviděla jsem Karin, která už na mě čekala. Vyšli jsme do cukrárny. Když jsme tam dorazily, už tam byly Mandy a Sindy. Obědnaly jsme si limonádu a každá si dala jiný zákusek. Číšnice nám přinesla jídlo a pití a Já se zeptala Mandy co nám chtěla říct. Mandy si odkašlala a začala: ,, Takže pozor holky, naši mi chtějí koupit Vanila."
,, Vážně? " asi jsem trochu zakřičela, protože se na mě podívali hosté cukrárny. ,, Ano vážně" řekla.

Omlouvám se, že je tahle kapitola krátká a taková nic moc, ale nebojte se, od čtvrté kapitoly se to rozjede ;)
Omlouvám se za chyby a doufámže se vám to líbilo :).
Chtěla bych poděkovat Mé skvělé kamarádce Mishell283 a byla bych ráda kdybyste si přečetli jejípříběh "one word"
Děkuju, ona mě k tomu přivedlatakževelkýdíkpatříprávě jí.  :)
Bez ní bych tohle nikdy nenapsala.