6. kapitola

95 10 2
                                    

Probudili jsme se a začali dobalovat věci. Když jsme měli sbaleno, šli jsme cvičit drezuru. Po oběde jsme vyjeli na cestu zpátky. Připadalo mi, že jedeme hrozně dlouho. Ale cesta byla dobrá, protože jsme si povídali a tak to aspoň rychleji ubíhalo. Když jsme dorazili na jedno místo, už byla docela tma a tak jsme tam zůstali a rozdělili si oheň...

Po jídle jsme si šli lehnout, ale bez stanu. Jenom pod širákem, protože bylo docela teplo. Usli jsme, ale pak jsme uslyšeli koně jak řehtají. Probudili jsme se a rychle jsme šli za koňmi. Uklidňovali jsme je, ale marně. Rychle jsem doběhla pro baterky a podala je holkám. Nic jsme neviděli. Najednou se koně začali plašit a mi ji uviděli. Před námi stála puma. Sindy jí hodila rychle zbytek jídla, ale puma ho za chvilku zhltla. Mezi tím jsme nasedli na koně. Sice neměli sedla, ale to nám bylo jedno. Když jsme se rozjeli, puma skočila a dopadla na Maggie. Sindy z ní spadla a Maggie běžela kousek dál, ale pak spadla taky. Rychle jsme sesedli z koní a běželi za Sindy. Koně pumu zahnali, protože se začali vzpínat a mlátili kopyty do země. Puma utekla.

Sindy nám řekla, že je v pořádku a tak jsme běželi za Maggie. Asi měla zlomenou nohu a přetrhané šlachy, protože jí šlo vidět maso...

,, Zajedu pro pomoc." nabídla se Karin. ,, Já taky." řekla Mandy.

Holky se domluvili a jela Karin. Potom se vrátila a řekla, že jsme jestě moc daleko. Takže jsme ji museli jen tak provizorně ošetřit. Ránu jsem jí stáhla a s pomocí holek jsme jí zastavili krvácení. Ne úplně, ale aspoň trochu.

Už bylo pozdě v noci a tak jsme si šli lehnout, ale byli jsme pořád ve střehu. Domluvili jsme se, že se budeme střídat na "hlídce."

Nemohla jsem usnout, ale nakonec jsem přece jen usla.

Ráno jsme vstali dost brzo, a Já s Karin (a samozřejmě s Lunou a Ashley) jsme jeli pro pomoc...

Bylo to tak daleko, že jsme si museli dávat hodně přestávek.

,, Zvládli jsme to Elin." řekla Karin.

,, Jo Karin, zvládli." řekla jsem.

Už jsme byli ve 'městě' a jeli jsme k nejbližšímu veterináři. Všechno jsme mu řekli a on rychle vyrazil. Když jsme dojeli na místo, uviděl veterinář Maggie.

Naložil ji a odjeli na veterinu. Jeli jsme za nimi...


Tak a další část je tady. :) Doufám, že se vám líbila. Omlouvám se za chyby. Tuhle část bych chtěla věnovat úžasné kamarádce Míši. ;) Děkuju za přečtení.

Nebezpečná jízdaKde žijí příběhy. Začni objevovat