The song of life - Draco Malfoy

Part 15 - Nečekané se stává skutečným

Nějak jsem neměla čas přidal další díl, i když to jsou, myslím, jen dva dny, ale TeaReindeer (promiň, jestli jsem to napsala špatně) mi dala ohromnou inspiraci! Takže znovu děkuju, málem jsem se rozbrečela, když jsem si tvůj komentář četla. :´) Samozřejmě děkuju i všem ostatním, kteří hodnotili, i ti, kteří prostě jen četli. :D Tenhle díl nemá nějak zajímavý děj, ale psal se mi skoro nejlíp. :D Hrozně mě to bavilo, takže doufám, že až si ho přečtete, budete mít aspoň z poloviny stejný názor:) Komentář nebo hvězdička potěší...:)

Evelyn seděla u stolu a prsty netrpělivě poklepávala o stůl. Rozhlédla se kolem sebe. Pořád nic. Nikde ani náznak toho, že by se Draco nakonec ukázal. Evelyn byla typická Nebelvířanka. Nikdy se nevzdávala. A tahle situace tomu byla jasným důkazem. Nechtěla věřit, že by ji Draco nechal samotnou v celé škole. Samozřejmě ne doslova.

Naposledy přejela pohledem po každičké osobě v místnosti. Několik lidí ještě nevstalo od večeře, ale více než polovina dávno odešla. Ginny a Neville taktéž. Lenka se s nimi rozloučila před několika minutami, když se svými kamarádkami havraspárské koleje vyrazila do společenské místnosti.

Povzdychla si a neochotně se zvedla z lavice. Loudavým krokem opouštěla síň, ale nemířila směrem jako obvykle. Její kroky směřovaly ven. Věděla, že by neměla, ale na druhou stranu si byla jistá, že stejně neusne. A teď ji jistě nikdo nebude postrádat. Pochybovala, že někdo z učitelů bude natolik aktivní a bude úpěnlivě pátrat po posledním studentovi, který není v posteli.

Venku semtam pofukovalo. Měsíc už se tyčil na ztemnělé obloze a obklopovaly ho tisíce miniaturních teček. Tak je aspoň ona nazývala. Normální člověk by o nich mluvil jako o hvězdách. Evelyn se posadila na lavičku. Hlavu si opřela o zeď a nepřítomně hleděla do dáli. Stále ji Dracova nepřítomnosti vrtala hlavou. Nechtěla se s tím smířit. V hlavě si přehrávala, jak asi bude vypadat školní rok bez jejích přátel. Nuda.

Šustění listí ji probralo z hlubokých myšlenek. Zpříma sledovala několik stromů kousek od sebe, jako by snad byla možnost, že v té tmě něco uvidí. Vítr foukal dost silně, ale takový zvuk mohlo udělat přinejmenším zvíře.

A znovu se to ozvalo. Evelyn sebou trhla. Dosud opřenou hlavu zvedla a posadila se do polohy, z které bude moci v nejhorším případě rychle vystartovat. S přivřenýma očima zabodla pohled přímo do tmy, z které se najednou něco pohnulo. A byla si jistá, že se jí to nezdá. Z mlhy se začala vynořovat tmavá postava. Mířila si to přímo k ní. Evelyn na ni vyděšeně zírala, ale její nohy se odmítaly odlepit od země. Srdce vynechalo několik úderů, než se k ní osoba konečně přiblížila. Ústa se jí zvlnily do mírného úsměvu, ale stále se nehnula z místa.

„To je fakt reakce,“ ten otrávený hlas a úšklebek na tváři byl nezapomenutelný.

Její úsměv se ještě rozšířil. „Myslela jsem, že nepřijedeš. Neviděla jsem tě ve vlaku, kde jsi byl?“

Jeho výraz byl nečitelný. Mlčel.

„Draco?“ zeptala se znovu, trochu vyvedená z míry.

Nadechl se a otevřel ústa, ale nevyšel z nich jediný zvuk.