The song of life - Draco Malfoy

Part 7 Den strávený s Malfoyem

Hi Guys! Takže, v první řadě musíte vědět, že se taaaak moc stydím, že jsem další díl přidala až dnes a raději nebudu počítat kolik dní to bylo. Snad jste na mě nezapomněli, nebo mě dokonce nezavrhli a jste aspoň z poloviny nadšení jako já, že je tady pokráčko TSOML! (budu teď používat zkratky, přijde mi to božostní! :D A bacha, ten výraz nepoužívat, ukradla jsem si ho já!!!! -_- :D) Pardon, jsem taková dost na slohovky. :D Tákže, je tady další díl, Enjoy it! :)

Běžela. Utíkala co nejdál od něj, ale nebylo to myšleno ve zlém. Byla to jen obyčejná hra, kterou nevědomky hráli. Vlasy jí vlály ve větru a její úsměv z tváře nezmizel ani ve chvíli, kdy zakopla, a málem ztratila rovnováhu. Naopak, úsměv se jí ještě rozšířil.

Nevěděl, co dělá, přesto ji následoval. Chtěl ji být neustále nablízku, proto ještě přidal na rychlosti. Byla pomalejší než on. Pro něj štěstí, pro ni smůla. Dohnal ji za několik sekund a chytil ji za loket, čímž umožnil, že se zastavila.

Sledovala jeho šedé oči, ve kterých se pomalu začala ztrácet, vrátila se však na zem, jakmile se k ní začal přibližovat. Už se jí skoro dotýkal rty, když -

    „Evelyn!“

Vyletěla do sedu a zhluboka dýchala. Zmateně se snažila rozluštit postavu před sebou a když se jí to konečně podařilo, viděla... Hermionu. Pobaveným, možná trochu vyděšeným pohledem si ji přeměřovala a nespustila z ní oči, což Evelyn deptalo.

    „Zřejmě to musel být krásný sen, když jsi neustále mumlala slova 'polib mě' a další, ale bohužel jsem dostala za úkol tě vzbudit.“

  Cože?! Mluvila ze spaní? Skvělé, Hermiona to teď každému rozkecá a všichni se jí budou smát. Ale ten sen byl tak živý. Běžela, před někým utíkala, byl to... Draco! Oh, to ne. Zdálo se jí o Dracovi! Klídek, Lyn, bude to v pořádku. Nikdo neví, o kom byl ten sen, a nikdo se to ani nedozví!

  Seděla v učebně a vůbec nevnímala slova profesorky McGonagallové, dokázala myslet jen na ten sen. Neměla náladu se učit, jediné, po čem toužila, bylo vymazat si minulou noc z paměti. Byla si jistá, že nějak moc netoužila, aby ji Draco políbil, ale sen jí ten názor z neznámého důvodu vyvracel. Připadala si, jako by bojovala sama se sebou a stále nebylo jasné, která její část souboj vyhrávala.

  Celý den tak nějak přežila, i když nevnímala nikoho a nic. Neměla však tak špatou náladu jako posledně, kdy se stal ten incident s Dracem, teď to bylo něco zcela jiného. Jen sama nevěděla v čem.

  Večeře ji vždy vysvobodila z potíží, dnes ji naopak náladu zhoršila. Neměla vůbec chuť k jídlu, takže chvíli znuděně seděla na lavici a nakonec ze síně odešla. Byla tak mimo, že když do někoho narazila, nejdřív jí to ani nedošlo. Uvědomila si to ve chvíli, kdy ležela na zemi a vedle ní někdo naštvaně nadával.

  „Neumíš dávat pozor?! Já - jo, to jsi ty.“

Otočila se po hlase a nálada ji zničeho nic vyskočila o několik stupínků výš, když spatřila Draca. Díval se na ni nechápavým výrazem a až později si uvědomila, že na něj zírá.