The song of life - Draco Malfoy

Part 23 Neznámý zachránce

Hohoo!:D Jsem zpět s dalším dílem, na kterém jsem strávila většinu volného času -_- Takže si toho, prosím, važte, i přestože jsem díl přidala po strašně dlouhé době.. :/ Každopádně, když jsem viděla, že shlédnutí stouplo na 500, tak první, co mě napadlo bylo, že nutně musím k očnímu. :D Já jsem tak strašně moc šťastná, že si to ani neumíte představit! 500, chápete to??? OMG! Prostě a jednoduše - děkuju!
 Vím, že moje kecy stejně nikdo nečte, takže do toho! Užijte si další část!:)
 PS: Vím, že to vypadá strašně, ale na týhle stránce mi prostě nefungují odstavce, takže to není upravený :D

On odešel.

Byl pryč.

Zmizel, jako když jedním dechem sfouknete plamínek svíčky.

Evelyn si nedokázala představit příjezd do Bradavic horší. Připadala si osamělejší než na začátku roku. Nedokázala s někým mluvit, uzavřela se do sebe. Trpěla, ničila se, ale vyhovovalo jí to. Nenáviděla ten pocit, který ji zevnitř sžíral, když nevěděla, zda se s Dracem v blízké době uvidí. Blíží se válka, ale... kdy může skončit? A skončí vůbec?

Na chodbě ji obklopovaly skupinky lidí. Někteří na ni podezíravě ukazovali a šuškali si. Evelyn jejich zvídavé pohledy nevnímala. Jediné, co chtěla, byl Draco. Z celého srdce si nepřála nic jiného, než aby se tady najednou objevil a oznámil, že to byla jen legrace. Nic takového se však nedělo.

Často chodívala do Astronomické věže. Už nesledovala měnící se krajinu jako dřív, omrzelo ji to. Zírala do prázdna a odpočívala minuty, jako by válka měla začít okamžitě.

Ani dnešek nebyl výjimkou. Lokty se opírala o zábradlí a nechávala své vlasy vlát ve větru.

„Schováváš se tady?“ ozvalo se za ní.

Prudce se otočila. Překvapeně sledovala narušitele jejího klidu. Přicházel k ní sám Blaise Zabini.

Evelyn si nemohla nevšimnout stylu jeho chůze. Pohupoval se tak ladně, jako by se vznášel. Přesně jako to dělal Draco. Nejspíš měli takovou chůzi všichni zmijozelští.

„Ehm... dalo by se říct,“ odpověděla prostě; chtěla tím dát tak trochu najevo, že by ráda ve schovávání pokračovala. To by ovšem znamenalo, že se Blaise zase rozloučí a odejde a to... bylo velmi nepravděpodobné. Pokud mají s Dracem společných víc věcí, rozhodně by neodešel jen proto, že by ho o to někdo požádal.

„Můžu se přidat?“

Vyčkání na odpověď zřejmě považoval za zbytečnou ztrátu času, takže jakmile slova vypustil z úst, už se opíral o zábradlí vedle Evelyn a kochal se pohledem na přírodu jako z plákátu.

„Kdybych řekla ne, změnilo by se něco?“ zeptala se provokativně.

„Asi ne,“ zazubil se.

Bylo mezi nimi ticho. Evelyn, ať se snažila sebevíc, ho nedokázala ignorovat. Tohle bylo přece její místo, jak ho mohl najít zrovna kluk ze Zmijozelu? Kromě Draca sem snad nikdo z jejich koleje nechodil. Bylo to pod jejich úroveň.