Evelyn v posteli až nadskočila, jak nečekané bylo probuzení z noční můry, jež navazovala na incident s Dracem. Chvíli se snažila vzpamatovat, protřela si oči a protáhla se, ještě celá polámaná z noci. Nejdříve přemýšlela, zda má vůbec cenu ještě někdy vstát, ale když zeslechla Hermionu, která na ni čekala, bylo jí jasné, že by to stejně neprošlo a lenivě se zvedla z postele. Cestou ještě zahlédla hodiny na nočním stolku, které ukazovaly přesně půl deváté. Ještě že je neděle, podotkla v duchu, což byla od probuzení její první příjemná zpráva.
K ní a Hermioně se cestou přidala ještě Ginny, takže nebylo trapné ticho, které by panovalo kvůli Evelynině špatné náladě. Vlastně ani neposlouchala, o čem se dívky baví, dnes by o sobě řekla, že prostě existuje. Byla unavená, usnout by však nemohla. Měla hlad, přesto chuť scházela. Nejraději by utekla někam daleko a schovala se tam, ale její nohy vypověděly službu. Nežila, jen existovala.
Sedla si na lavici vedle Hermiony a naproti ní se usadila Ginny. Evelyn si sotva všimla, že Harry a Ron na snídani zatím nebyli, zato si byla více než vědoma přítomnosti jednoho studenta Zmijozelu.
Draco nejspíš nevypadal o moc líp než ona sama, přesto musela přiznat, že vypadal příšerně. Ve tváři měl unavený výraz a nejspíš tomu moc nepomáhala Pansyina přítomnost, která se snažila získat i jeho pozornost za každou cenu. Ve skutečnosti by se dalo říct, že si získala pozornost skoro všech v místnosti, protože zprávy, které Dracovi oznamovala, byly slyšet na druhém konci. Evelyn si všimla, že již několikrát se ji snažil odbít, z čehož měla z neznámých důvodů o něco málo lepší náladu, přesto na něj měla stále stejnou zlost jako po celou noc.
„Pansy, nemůžeš mě nechat se aspoň najíst?“ zeptal se jí poněkud napruženě a ona zmkla. Bylo na ní vidět, že se nedokáže srovnat se skutečností, že ji odmítá poslouchat a aby zakryla své snížené sebevědomí, otočila se na druhou stranu a začala horlivě diskutovat s dívkou, kterou Evelyn neznala.
„Evelyn, jdeš s námi?“
Otočila se po hlase a s neblahým zjištěním, že i Ron s Harrym, jejichž přítomnosti si ani nevšimla, dojedli snídani, trochu se zastyděla. Podívala se na svůj talíř, který byl ještě z poloviny plný, ale než aby ho musela dojíst, raději se zvedla od stolu a přidala se k ostatním, talíř nechajíc ležet na místě.
„Vlastně jsem se tě ani nestihl zeptat, jak se ti v Bradavicích líbí?“
„Je – je to tady vážně úžasné, prostě... jsem moc ráda, že sem můžu chodit. A ještě raději, že zrovna Harry Potter je můj bratranec.“
Sama se podivila, na jaký přátelský tón se zmohla a přidala k tomu i první upřímný úsměv za den, i když je nepatrný.
„Jo, je to čest, tak si toho važ.“
Harry se hrdě napřímil, načež se hned rozesmál a ostatní s ním. Dokonce i Evelyn se neudržela nad jeho postojem a výrazem, jaký se mu podařilo vytvořit na tváři, a smála se taky.
ČTEŠ
The song of life - Draco Malfoy
FanfictionCo když už nechce dál žít tak jako doposud? Co když se změní... je možné, že obyčejná dívka, kterou by měl nenávidět, mu otevře oči? Že si uvědomí, co všechno ztratil? Maska, kterou nikdy nesundává, se najednou ztratí a on zjistí, že jsou lidé, před...