Jsem jen tvůj - BakuDeku /Cz/ ✓DOKONČENO✓

Umřu nebo zůstanu naživu?

Tu noc jsem nemohl usnout takže jsem další den ve třídě usínal. Většinou jsem se vzbudil když mě pan Aizawa napomenul. Ale občas do mě taky nenápadně kopnul Kacchan.

Když to už pan Aizawa nevydržel, zakřičel na mě. Já jsem se lekl, a málem jsem spadl na zem. Všichni se na mě dívali. Cítil jsem se tak trapně! Najednou pan Aizawa řekl: ,, Midoriyo, děje se něco? Furt usínáš a nedáváš pozor." ,,O-omlouvám se pane Aizawo." Řekl jsem rozespalým hlasem. ,,No..." Pokračoval. ,,Jdi do svého pokoje a pořádně se vyspi." Dodal. Abych pravdu řekl, myslel jsem si že budu po škole. Ale nebyl. Vstal jsem, vzal si věci a odešel se vyspat jak mi pan Aizawa řekl. Když jsem si položil školní batoh s učením vedle židle, lehl jsem... Teda, já jsem přímo skočil do postele a hned jsem usnul. Zdál se mi sen. Byl v něm Shigaraki, Toga, Dabi a dokonce i Všemocňák s Kacchanem. Ale... Kacchan byl zraněnej a Všemocňák byl na pokraji svých sil. Chtěl jsem je zachránit, ale nemohl jsem. Mohl jsem se jen dívat. Najednou je Dabi sežehnul a já viděl, jak umírají. Začal jsem brečet a probudil se. ,,Já brečel doopravdy...?" Zamumlal jsem. Setřel jsem si slzy z tváří a vstal jsem z postele. ,,Kolik je vlastně hodin?" Podíval jsem se na hodiny. Oči mi vyletěli z důlků. ,,C-cože!? To je tak pozdě? Spal jsem asi 3 hodiny... No to je super, teď zase nebudu moct usnout v noci." Abych se zase unavil, šel jsem se projít. I když asi za 1 hodinu a 30 minut zapadalo slunce. Když jsem tak šel, přemýšlel jsem o snu, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbil. Není to kvůli tomu, že jsem viděl jak Kacchan umírá a že ho miluju, ale taky kvůli tomu, že jsem viděl jak umírá Všemocňák. Největší hrdina a taky můj učitel. Když jsem se vracel do budovy, byl tam Kacchan a já jsem se při pohledu na něj rozbrečel a utekl do mého pokoje. ,,Co to bylo?" Nechápal Kacchan. ,,Proč se ten nerd rozbrečel a odběhl?" Kacchan šel ke dveřím od mého pokoje. ,,Můžu za tebou Deku?" Zeptal se. ,,Asi... Jo... Můžeš." Dostal jsem ze sebe. Když otevřel dveře, viděl že jsem v posteli a tisknu se na polštář. ,,Co se stalo nerde?" Zeptal se mě. Já jen mlčel. ,,Mě to říct můžeš Deku... Nikomu to neřeknu." Slíbil mi Kacchan. Po chvíli jsem ze sebe něco dostal. ,,Zdál se mi škaredej sen..." Začal jsem. ,,Byl si v něm ty a Všemicňák." Když jsem to řekl, Kacchan hned zpozorněl. Sedl si vedle mě na postel a dal mi ruku na rameno. ,,A co se potom stalo?" Zeptal se mě. ,,Byl tam taky Shigaraki, Toga a Dabi. Potom vás Dabi sežehnul. Chtěl jsem vás zachránit ale nemohl jsem. Mohl jsem jen přihlížet..." A potom jsem dodal: ,,A potom jsem se vzbudil." Utřel jsem si slzy do polštáře. ,,Hmmm..." Zamyslel se Kacchan. ,,To by mohlo něco znamenat... Nechceš to říct třeba Všemocňákovi?" Zeptal se mě. ,,Ne... Nechci to říct nikomu... Nikomu to neřekneš...?" ,,Ne, neřeknu to nikomu. Bude to naše tajemství." Přísahal mi. ,,A teď přestaň fňukaf do polštáře jak malej a vzmuž se." Dodal. Podíval jsem se na něj a pousmál se. ,,Já už půjdu. Jdi spát nerde, ať zítra zase neusínáš." ,,Dobře... Jdu spát." Řekl jsem. ,,Dobrou noc Kacchane." Dodal jsem když odcházel. ,,Dobrou nerde."
Další den jsem se vzbudil a oblékl se do uniformy a šel si vyčistit zuby. Přišel jsem do třídy a sedl si do lavice. Kacchan už tam byl a dělal že nic neví ohledně mého snu. Byl jsem rád, že to nikomu neřekne. Za chvilku přišel pan Aizawa. Měli jsme jet na nějaký výlet nebo co. Škoda že se Uraraka neúčastní. Řekl jsem si pro sebe. I když, možná jí 1 měsíc doma prospěje. ,,Co si s sebou máme vzít?" Zeptala se Momo. ,,Bude stačit hrdinský oblek... Budeme tam jen jeden den." Nedalo mi to a přihlásil jsem se. ,,Ano Midoriyo?" Zeptal se pan Aizawa. ,,Bude tam i Všemocňák?" Zeptal jsem se. ,,Ano, Všemocňák tam taky bude. Ale přijede o chvíli později." Když jsme jeli autobusem na místo, ještě jsem přemýšlel o mém snu. Když jsme dorazili na místo, oblékli jsme si hrdinské obleky, a čekali na Všemocňáka. Když přijel, začali jsme s výcvikem. Nelíbilo se mi to místo. Bylo to úplně stejné jak v mém snu. Už jen ta představa, že se něco pokazí se mi nelíbila. Asi 3 hodiny před naším odjezdem se něco stalo... Nebylo to nic hezkýho. Najednou se zjevil portál. Vyšel z něj Shigaraki, Toga a potom i Dabi. Bylo to jak v mém snu. Tam taky vystoupil z portálu prvně Shigaraki, potom toga a na konec i Dabi. Všichni jsme se hned sešli dohromady a byli jsme na pozoru co se bude dít dál. Najednou přiběhl Všemocňák a pan Aizawa. Když záporáci zaútočili, vmísil se do boje i Kacchan. ,,Kacchane ne!" Vykřikl jsem. Když byl boj skoro u konce, viděl jsem, jak se je chystá Dabi sežehnout. Když jsem si vzpomněl na můj sen, uvědomil jsem si, že jsem udělal velikou chybu když jsem si usmyslel, že to nikomu neřeknu. Ani sekundu jsem nerozmýšlel a přiběhl jsem mezi Dabiho a Kacchana s Všemocňákem. ,,Mladý Midoriyo! Uhni! Jdi pryč! Hned!" Křičel na mě Všemocňák. Ale já zůstal. Věděl jsem, že to není správné utíkat z boje. Najednou byla rána a já se nejspíš obětoval... Viděl jsem, jak se portál zavírá a jak padám k zemi... ,,Mladý Midoriyo! Ne!" Vykřikl Všemocňák. Byl jsem zase v bezvědomí. Vezli mě v sanitě do nemocnice. Byl jsem na kapačkách a zřejmě sem měl vážné popáleniny od Dabiho ohně. Když jsem přišel trošku k sobě a trošku jsem se pohnul, všichni doktoři a sestřičky ke mě přiběhli. Byl jsem zmatený. ,,C-co se stalo...?" Zeptal jsem se. ,,Lež! Buď v klidu. Vše bude dobré." Dostal jsem jen tuhle odpověď. Když jsem otevřel oči víc, viděl jsem i Kacchana. Měl náplast na tváři a ruce v obvazu. ,,Takže jsem je zachránil...?" Zeptal jsem se potichu. Nikdo mě neslyšel a za to jsem byl rád. Potom přišel některý z doktorů a oznámil mi co se stalo. A že tam budu muset zůstat asi 2 týdny. ,,A je Všemocňák v pořádku? Není mu nic?" Zeptal jsem se ustaraně. ,,Vše je pořádku, je na tom stejně jak ten hoch na proti tobě. Další den jsem měl dovoleno si sednout. Když jsem si sedl, všechno mě bolelo a navíc jsem měl nohy v sádře. Vzdychl jsem si. Podíval jsem se na ležícího Kacchana. ,, Kacchane!" Zvolal jsem a byl jsem rád, že žije. Koukl se na mě. ,,Deku! Co tê to napadlo! Mohl si chcípnout!" Zařval na mě a já se jen pousmál. Za chvilku někdo zaklepal na dveře. Když se otevřeli, viděl jsem ustarané spolužáky. Dokonce i pana Aizawu. Když přišli, hned se nahrnuli ke mě. Pan Aizawa mi klidným hlasem jako vždy řekl: ,,To co si udělal bylo velmi nezodpovědné. Mohl si umřít." Jen jsem kývl hlavou a dodal: ,,Nechtěl jsem aby zemřel Všemocňák..." Potom mi dali všichni kytice do vázy. Byl jsem jak v zahradě plné květin. Když odcházeli, tak jsem si lehl. Byl jsem tak znuděný. ,,Co mám dělat?" Zeptal jsem se a u toho zíral z okna. Najednou přišla moje máma. ,,M-mami!? Co tady děláš!?" Vykřikl jsem s údivem. ,,Izuku!!! Tohle mi už nikdy nedělej! Bylo to i v televizi!" Říkala mi máma a u toho brečela. ,,Mami, jsem v pořádku, nic mi není..." ,,Ale je! Bože vždyť máš nohy v sádře!" ,,Mami... Já to zvládnu..." Usmál jsem se na ni. Zbytek večera se mnou byla máma. Pozdravila i Kacchana. Když máma odešla, začal jsem se nudit. Najednou se ozval Kacchan. ,,Měl si to říct Všemocňákovi. Byla to chyba." Podíval jsem se na něj nechápavě. ,,Jak to myslíš?" ,,No žes měl říct aspoň Všemocňákovi o tvým snu." ,,Já vím že jsem udělal chybu. Ale kdybych tam nezůstal stát, byl bys mrtvej ty i Všemocňák." ,,Máš velký štěstí, žes to přežil." Zamumlal na mě. Lehl jsem si podíval se z okna. Zavřel jsem oči a za chvilku jsem usnul. Spal jsem do dalšího dne. Ráno jsem šel na kontrolu a dozvěděl jsem se, že za 2 dny půjdu domů. Byl jsem rád že tam budu tak krátce. Kacchan už mohl jít domů, takže šel. Když za mnou přišeli Kirishima s Kaminarim, dozvěděl jsem se že se Academie dočasně zavřela. ,,Takže jste všichni doma?" Zeptal jsem se jich. ,,Jo, jedinej ty seš v nemocnici. A Všemocňák je tady taky. Zrovna teď má prohlídku." Dodal Kirishima a usmál se na mě. Byl jsem rád, že za mnou chodí kamarádi.
Další den jsem šel domů a máma mě s radostí objala. ,,Izuku, tohle mi už nikdy ale nikdy nedělej. Měla jsem o tebe moc velký strach." Řekla mi. Když byl oběd, jedlo se mi aji celkem špatně protože jsem měl jednu ruku v sádře a tu druhou v obvazu. Bože... Sotva jsem dokázal ukrojit to maso. A tu kuličku hrášku jsem honil po talíři snad 10 minut.

Takže, tady bych to ukončila, další díl bude příště. Jestli se vám to líbí, dejte prosím hvězdičku, určitě okomentujte a můžete mě i sledovat. Budu moc ráda. Pokusím se napsat a vydat co nejrychleji další díl. Děkuji za přečtení.

Pokračování příště