Jsem jen tvůj - BakuDeku /Cz/ ✓DOKONČENO✓

Kacchan a jeho krásná slova

Ahoj, jemuji se Izuku Midoriya a tento příběh bude o tom, jak jsem se začal postupně přátelit s Kacchanem...

Byl krásný letní pátek, a já šel do Academie. Před Academií na mě čekala Uraraka s Todorokim. Radostně jsem zvolal: ,,Urarako! Todoroki!" Oba dva se na mě hned ohlídli a usmáli se. Když jsme šli do třídy 1-A, u vchodu čekal Kacchan. Já hned znervózněl, a nejistě ho pozdravil ,,ahoj Kacchane...". On se na mě jenom podíval a ušklíbl se na mě. Já radši šel do třídy. Sedl jsem si do lavice a chvilku po mě i Kacchan. Za 10 minut zvonilo na hodinu. Pan Aizawa přišel a oznámil nám, že dnes budeme uklízet odpadky na pozemcích Academie. Nikdo z toho moc nadšený nebyl, obzvlášť Kacchan. No, Kacchan vlastně není nadšený z ničeho, co není bojování nebo trénink. Asi za 15 minut jsme byly na pozemcích. Dostali jsme gumový rukavice a šli jsme na věc. Vsichni jsme uklízeli odpadky ale jenom Kacchan ne. Kirishima za ním šel, a pobízel ho, ať nám pomůže ale Kacchan odmítal dál. Když tam přišel Iida a řekl to Kacchanovi rozkazem, už šel. Ale bylo poznat, že nic dělat nechce. Nejraději by se díval na nás, jak děláme, potíme se u toho a on se jen opodál opíral o strom.
Když jsme byly zhruba kousek za polovinou práce, přišel Iida s chlazenými limonádami abychom jsme se mohli trošku osvěžit. Dali jsme si asi 10 minutovou pauzu od práce. Po 10 minutách pauzy jsme šli dále pracovat. Když jsme byly hotový, pan Aizawa nám řekl, že jsme odvedli dobrou práci a ať si dáme zbytek dne volno. 
Když jsme šli do našich školních pokojů, všichni byly utahaní a spocení. Kacchan si hned sedl na pohovku a Kirishima si sedl za ním. Díval jsem se na Kacchana jak nějaký moula, když se v tom na mě podíval. Řekl: ,,Co na mě tak čumíš Deku?!" Hned jsem sebou trhnul a začal jsem se červenat. Nevěděl jsem co mám říct. Kacchan i Kirishima se na mě dívali jak na nějakýho blázna. V tu chvíli jsem si přál, abych se od tamtud vypařil. Stál jsem tam dál a pomalé jsem začal odcházet. V mém pokoji jsem si lehl do postele, a přemíšlel jsem, co se právě stalo a proč jsem tam tak stuhnul. Byl jsem tak utahaný, že jsem asi na 1 hodinu usnul. Za tu 1 hodinu se mi stihl zdát sen. Byl v něm Kacchan. Zdálo se mi, jak šel ke mě, a chytl mě za ruku. Objal mě a políbil mě.
Byl jsem tak vzrušenej že jsem se probral a spadl z postele. Nevím, co to mělo být, a proč se mi to zdálo. Ale nějak jsem věděl, že to je důvod díky kterému se začnu postupně přátelit s Kacchanem. Když jsem vyšel z pokoje, čekala na mě Uraraka. Když jsem se zeptal, co se děje, řekla mi Uraraka že slyšela ránu z mého pokoje až chtěla zaklepat na dveře, ale v tom jsem je otevřel. ,,Jsi v pořádku Deku-Kun?" Zeptala se mě. ,,Ano, jsem v pořádku Urarako" odpověděl jsem. A Uraraka mi řekla: ,,nechceš si něco zahrát Deku-Kun?" Řekl jsem jí, že je hodná, ale že nechci. Potom jsem šel pro pití. Když jsem se napil, zavřel jsem se do svého pokoje a přemýšlel o svém snu. Nevím, co to mělo znamenat a jakou souvislost s tím má Kacchan. Potom jsem slyšel, jak jde Kacchan kolem dveří od mého pokoje a něco si mumlá. Znělo to jako: ,,Blbej Deku, nechápu proč na mě furt čumí nerd jeden..."

                           Další den

Byla sobota a já nevěděl, co mám dělat. Přišla za mnou Uraraka, a nabídla mi, že se můžeme jít projít do parku. Příjmum jsem její nabídku, protože jsem nevěděl co bych dělal. Potom jsme šli ještě pro Todorokiho, a zeptali jsme se, jestli půjde taky. Nakonec jsme šli já, Uraraka i Todoroki. Cestou jsme si povídali o různých věcech. Například o tom, jak zvládáme školu a učení. Potom jsme šli na zmrzlinu, všem moc chutnala. Potom jsme šli zpátky do Academie. Když jsme šli k sobě do pokojů, potkal jsem Kacchana. Chtěl jsem jen projít aby se nic nestalo. Ale Kacchan mě zastavil. ,,Deku!" ,,N-no Kacchane...?" Řekl jsem nejistě. ,,Pojď za mnou" řekl Kacchan. Šli jsme ven, začínalo zapadat slunce. Bylo ticho, tak jsem se nesměle zeptal: ,,Dděje... se něco...?" Kacchan se odmlčel... Nelíbilo se mi to ticho, které zase nastalo. Najednou... Mě Kacchan objal tak pevně, že jsem nemohl zkoro dýchat. A teď to řekl... Řekl to, po čem jsem toužil celou tu dobu... ,,Mám tě rád Deku..." ,,Já vím Kacchane..." Najednou mě pustil, koukla se na mě, ale né těma očima co vždy říkaly: co čumíš... Ale tentokrát jeho oči říkali: Mám tě rád... Mám tě moc rád... A potom dodal: ,,jestli o tomhle někomu řekneš... Tak si mě nepřej Deku..." Potom bylo zase to ticho, které mi vadilo a najednou Kacchan odešel. Šel jsem taky. Navíc, slunce už skoro zapadlo a já cítil malou únavu ale také dobrý pocit. Když jsem se vracel, ještě jsem se trošku červenal. Za chvilku jsem přišel k mému pokoji a čekala na mě Uraraka. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se. Uraraka jen řekla: ,,kde si byl Deku-Kun?" Odmlčel jsem se. Tak jsem náhle řekl: ,,Byl jsem se kouknout na západ slunce". Uraraka jen přikývla a řekla: ,,Aha, tak dobrou Deku-Kun." Nechápal jsem, co to mělo znamenat. Přišla mi naštvaná a zároveň mi zřejmě něco chtěla říct. Tak jsem se rychle ohlédl a řekl: ,,Stalo se něco Urarako?" Uraraka se ohlédla, a jen řekla: ,,Ne... Nic se neděje..." A odešla. Tak jsem se zavřel do svého pokoje a lehl si do postele. Ani jsem se nepřevlékl do pižama. Přemýšlel jsem, co se právě teď stalo. Ale asi po 20 minutách jsem byl tak unavený, že jsem hned usnul. Když jsem se další den ráno vzbudil, tak jsem si šel vyčistit zuby. Potom jsem šel kolem pohovky na které jako vždy seděl Kacchan. Nenápadně jsem se na Kacchana usmál a zároveň se trochu začervenal. Kacchan se taky nenápadně usmál ale Kirishima si toho všiml. Odešel jsem, a slyšel, jak se Kirishima ptá Kacchana: ,,Bakubro ty ses na Midoriye usmál?!" Nevěřil svým očím. A Kacchan se na něj ohlédl a řekl: ,,Buď ticho". Šel jsem ven. Byly tam zkoro všichni spolužáci a povídali si. Když jsem zahlédl Uraraku, řekl jsem si, že se jí na něco zeptám. ,,Hej Urarako!" Ohlédla se na mě, a šla ke mě. ,,Potřebuješ něco Deku-Kun?" Sotva jsem se nadechnul, a už mi skončila do řeči. ,,Víš, moc se omlouvám za ten včerejší večer..." ,,To je v pořádku Urarako. Jen jsem se chtěl zeptat... Něco si mi chtěla říct že?" Uraraka se začervenala a odběhla pryč. Pochopil jsem, že mi chce říct něco, za co se stydí a nebo to nechce říct před ostatními.

                              U LoV

,,Takže koho potřebujeme získat z UA?" Zeptala se Toga. ,,Katsuki Bakuga Togo, kolikrát ti to mám říkat!? Už se ptáš snad po 150!" Shigaraki už byl na Togu tak naštvanej, že jí málem jednu vlepil. ,,Takže" začal Dabi. ,,Jakej je náš plán." ,,BOŽE! VŽDYŤ JSEM TO ŘÍKAL PŘED 5 MINUTAMA! VY JSTE SNAD HLUŠÍ NEBO CO!?" Shigaraki to nevidržrel, a oboum jednu vlepil. Ani jeden z nich nechápal, za co jim dal Shigaraki facku. ,,Ale já byl na záchodě" bránil se Dabi. ,,Né, ty jsi byl za rohem" řekl Kurogiri. Dabi se na něj podíval, a řekl: ,,Ty buď ticho portále" Kurogiri se na něj podíval. ,,Nejraději bych tě uškrtil Dabi, máš štěstí že tě potřebujeme a že to udělat nemůžu". Dabi se jen zasmál a ohlídal se na Togu která tam na zemi umírala smíchy. Když se Toga zvedla ze země, lapala po dechu protože dostala záchvat smíchu. ,,Kdy půjdeme pro Katsuki Bakuga?" Dabi se na jen kouknul a strčil ji zpátky na zem. Shigaraki byl raději ticho, protože si uvědomil, že jsou ti dva rozptýlení a že kdyby začal říkat plán tak by ho neposlouchali. ,,UŽ JSTE SE UKLIDNILI!?" Zařval na ně Shigaraki. Toga se koukla z Shigarakiho na Dabiho a zase se začala smát jak nějaký blázen. Dabi si dal nohy na stůl, protože věděl že se Toga jen tak nepřestane smát, a že to bude na dýl.
               

Doufám, že se vám můj příběh líbí, jestli ano, tak mě začněte sledovat. Děkuji

                  Pokračování příště