Jsem jen tvůj - BakuDeku /Cz/ ✓DOKONČENO✓

Jak se seznámil Dabi s Hawksem

Varování: od téhle kapitoly tu bude i ship Dabi X Hawks a taky tu začne mít rád Denki Kiriho a to znamená + tu budou další shipy například MomoJiro. Takže ten, kdo nemá rád tyhle shipy může odejít. Díky

Když byl oběd, jedlo se mi aji celkem špatně protože jsem měl jednu ruku v sádře a tu druhou v obvazu. Bože... Sotva jsem dokázal ukrojit to maso. A tu kuličku hrášku jsem honil po talíři snad 10 minut.

Šel jsem si lehnout do postele a přemýšlel, co asi dělá Uraraka. Najednou jsem si sedl na posteli a zeptal se sám sebe: ,,Sakra proč přemýšlím nad tím, co dělá Uraraka když mě chtěla zabít a málem jí to vyšlo?" Byl jsem ticho a svalil se zátky do postele. Chvíli jsem si četl a potom usnul. Spal jsem až do rána. Tentokrát se mi žádnej sen nezdál a za to jsem byl rád.

U LoV

,,Shigaraki a Dabi se začali hádat, protože se na něčem nedohodli." Vysvětloval Kurogiri. ,,Dabi ty nemáš dávat rozkazy, nic! Velím tady já!" Vykřikl Shigaraki a Dabi řekl: ,,Dobře! Vidim že mě tu nikdo nechce tak odcházím!" Odešel a praštil dveřmi. ,,Tys tomu dal Shigaraki..." Řekl Kurogiri. ,,Teď jsme v nevýhodě proti Hrdinům." Toga se podívala na Shigarakiho a nic neřekla. Bylo ticho a nic neříkali.

Mezi tím venku z Dabiho pohledu:

Odešel jsem a začalo v tu ránu pršet, najednou někdo kolem mě letěl. Potom mě srazil k zemi. ,,Co děláš ty idiote?!" Zakřičel jsem naštvaně, quirk jsem použít nechtěl, však pršelo, najednou se na mě osoba podívala a viděl jsem jeho nádherné žluté oči jak se zmateně koukají. ,,Moc se omlo... TY SI DABI!" Zakřičel na mě vyděšeně. ,,Jó já jsem Dabi. A ty si kdo?" Chytil mě abych nemohl utéct a já se jen zasmál. ,,Nemusíš mě tak pevně držet. Já od Villainů odešel." ,,Nevěřím ti..." Řekl ten neznámej týpek. ,,Proč bys odešel od Villainů? Seš jeden z nich." ,,Ha! Odešel jsem, nikdo tam o mě nestojí, proč bych tam zůstával? A jak se jmenuješ, už mi to sakra řekni." ,,Jmenuju se Hawks." Zamumlal nevěřícně. ,,Tak co se mnou hodláš udělat Hawksu?" Podíval jsem se na něj a pousmál jsem se. Hmmm... Kdyby byl s Villainama, tak by se určitě bránil. Pomyslel si Hawks. ,,Pojď vezmu tě ke mě domů. Ale musíš mi slíbit, že nebudeš dávat informace Villainům a nic takovýho, budeš zůstávat jen u mě doma a nebudeš chodit ven. Jasný?" Zeptal se mě Hawks. ,,Jo joooo. Jasný." Když mě vedl k němu domů, díval jsem se na něj. Měl krásně jasný žlutý oči, žlutý vlasy, trošku rozcuchaný a měl červený velký křídla. Když se na mě podíval, hned jsem odvrátil pohled. Podíval jsem se na něj, a on se na mě furt díval. Trošku se začervenal. ,,Co se děje?" Zeptal jsem se škodolibě. ,,Nic, už tam budeme." Řekl a šli jsme dál.

V Academii

Z mýho (Dekuovího) pohledu:
Byl jsem na chodbě, jen já sám. Najednou za mnou přišel Kacchan a políbil mě, potom jsem si uvědomil že nás může někdo vidět a jemně ho odstrčil od sebe. ,Co se děje? Můj králíčku Deku?" Řřekl Kacchan a opřel se o zeď kde jsem stál já. Zčervenal jsem a nechápal co to řekl. ,,K... K.... Ka... Kacchane!" řekl jsem a zrudl jsem, najednou mě zase políbil, už jsme neměly hodně štěstí a přiběhl za náma Kirishima. Jeho úsměv se mu ztratil když máš viděl, měl slzy v očích a zase zaběhl do třídy. ,,A teď jsme v prdeli!" Řekl Kacchan a podíval se na dveře kde bylo napsaný velkým písmem: 1-A. Bylo mi Kirishimi celkem líto, oba dva jsme šli do třídy a hned se na nás všichni podívali jako na vrahy. ,,To nám neumíte říct že spolu chodíte?! Víte jak to teď zničilo Kiriho!?" Zastával se ho Denki. Denki ho objímal a hladil po vlasech aby se Kirishima uklidnil. Já byl s Kacchanem hodně v šoku. ,, O-omlouvám se..." Měl jsem slzy v očích a odběhl jsem zpátky na
chodbu. ,,Hm? Kam běžíš!?" Zakřičel na mě Kacchan. ,,Hele, ono to není jednoduchý říct že máš rád někoho jinýho a že seš gay." Řekl Kacchan a odběhl za mnou. ,,Co se děje a proč brečíš?" Zeptal se mě Kacchan. ,,Nechtěl jsem aby Kirishima kvůli mě brečel." Zašeptal jsem. ,,Ale on brečí protože je v šoku z toho co viděl. On brečet může, ale ty mi tu brečet nebudeš nerde." Dodal a usmál se na mě. Obejmul jsem ho řekl: teď to o nás bude vědět celá Academie a budou se nám smát. Hlavně Monoma. ,,Jestli se nám někdo bude smát, tak mu dám přez držku a jestli to bude Monoma tak mu dám přez držku a k tomu ho zkopu a bude." Řekl a usmál se se na mě. ,,A nevyhodí tě z Academie za to?" ,,Možná... Ale aspoň se ti nebudou smát." ,,Mám tě rád Kacchane." Natiskl jsem se ještě víc na něj a začal jsem se trošku červenat. Kacchan mě taky obejmul a pohladil mě po vlasech. ,,Tak pojď Deku. Musíme se vrátit do třídy." Rozešel jsem se a Kacchan mě chytil za ruku. ,,Počkej, možná se na nás budou dívat jak na vrahy takže se asi budeme cítit trapně. Ale nevybehneš na chodbu jak teď jasný?" Řekl mi Kacchan než jsme vstoupili do třídy. ,,Dobře ale co když to bude řešit pan Aizawa že spolu chodíme?" Zeptal jsem se a začal se trošku bát představy, co na to řekne pan Aizawa a ostatní. ,,Nevim, třeba to ani řešit nebude. Když jo, tak to nějak vysvětlíme. A stejně, člověk může být jakej chce, ať už je normální, nebo gay nebo lesba. Vždyť je to jedno ne?" ,,Máš pravdu. Nějak to zvládneme." Řekl jsem a šel. Pustil jsem se Kacchanové ruky aby to nevypadalo tak divně. Když jsme vešli do třídy, dívali se na nás jako kdyby jsme někoho zabili. Sedli jsme si do lavic a mlčeli. Bylo tam ticho a najednou Mina vykřikla: ,,Že se nestydíte... Ani nám o tom neřeknete." V tu chvíli jsem měl pocit že je celej svět proti mě a Kacchanovi. Když byla přestávka šla za mnou Momo a Jiro. ,,Co chcete?" Zeptal jsem se a díval se na ně. ,,Chceme ti říct, že je to v pořádku být gay nebo lesba. Já a Momo s polu chodíme a nikomu jsme to zatím neřekli kromě tebe." Usmály se na mě a já se cítil o něco líp než před tím. Kacchan to taky slyšel a já poznal že je mu trošku trapně. ,,Díky za podporu.'' řekl jsem a usmál se. Kacchan o těchto věcech nechce mluvit před ostatníma protože se cítí on i já trapně. Podíval jsem se na Kiriho a díval se na mě pohledem, kterej jasně říkal: ,,Vzal si mi Bakuga, nechcu tě ani vidět." Otočil jsem se od něj a uvědomil si, že mě nemá rád skoro nikdo ze třídy kromě Jiro, Momo a Kacchana. Lehl jsem si na lavici a nic neříkal ani nedělal. Prostě jsem jen ležel. Když skončilo vyučování zavolal si mě a Kacchana pan Aizawa k němu do kabinetu (asi žádnej nemá v reálu ale to je jedno) ,, Midoriyo, Bakugo pojďte se mnou." Řekl a zavedl nás k němu do kabinetu. ,,A-ano pane Aizawo?" Zeptal jsem se nejistě a bál jsem se co bude následovat. ,,Dnes ke mě přišla Mina a Tsu. Řekl mi co se stalo. Můžete mi to prosím vysvětlit?" ,,J-já..." Začal jsem a nebyl jsem schopen to ze sebe vymáčknout. A najednou se ozval Kacchan. ,,To je tak špatný být gay nebo co? Vždyť můžeme být jací chceme ne?" Začal Kacchan. ,,Ano to můžete, ale jde mi o to co se stalo Kirishimovi. To chcu vysvětlit." Pan Aizawa se podíval na mě a já pochopil že to mám vysvětlit já. ,,No, byl jsem sám na chodbě a přišel za mnou Kacchan. Políbil mě a v tu chvíli přiběhl Kirishima. Viděl nás a rozbrečel se. Potom odběhl do třídy a všichni nás teď nemají za to rádi. Teda, vypadá to tak." Dodal jsem. ,,Dobře. Děkuju za vysvětlení. Můžete jít." Jak to řekl šel jsem s Kacchanem pryč. ,,Půjdeme se projít?" Zeptal jsem se opatrně protože byl Kacchan zřejmě naštvanej. ,,Jo proč ne. Aspoň se nám uleví." Šli jsme ven a chytli se za ruku. Trošku jsem se červenal ale už né tak moc jako po prvé. ,, Kacchane?" Začal jsem opatrně. ,,No? Co se děje králíčku?" Trošku jsem se zamračil protože se mi moc nelíbilo jak mi Kacchan začal říkat. ,,No, chtěl jsem ti říct... Že to je aji výhoda že o tom Kirishima ví. Myslím to, že s pólu chodíme." ,,Proč by to měla být výhoda?" Zeptal se mě Kacchan. ,,Nevím, ale určitě to má výhody." Podíval jsem se na něj a usmál se. ,,Máš pravdu, asi na tom něco bude." Odpověděl. ,,A ještě něco." ,,No?" ,,Přestaň mi říkát králíčku nebo králíčku Deku. Příjde mi to divný." ,,Ale vždyť seš roztomilej jak králíček. A hodí se to k tobě." Podíval jsem se na něj s nadzvedlým obočím. ,,Dobře, tak mi tak říkej ale ne v academii nebo před ostatníma. Jasně?" ,,No dobře králíčku." Řekl a škodolibě se usmál. Políbil jsem ho ale musel jsem si stoupnout na špičky. Byl totiž větší než já. Vím, jsem malý. (qwq chudák Deku). Když jsem přišel do svýho pokoje, lehl jsem si do postele. ,,Ugh... Dnešek nebyl zrovna moc dobrej ale dalo se to." Šel jsem si převlíct oblečení a uniformu složil a dal na židli. Lehl jsem si zpátky do postele a za chvilku jsem usnul. Co asi bude zítra?

Tady bych to ukončila. Snad se vám to líbí. Určitě napište svůj názor do komentářů nebo dejte hvězdičku ★. Budu ráda i za odběr. Mějte se hezky a užívejte si života!

Pokračování příště