Morgan Stark

I. Morgan Stárková

Morgan Antoniette Starková...dívka, nebo možná spíše už žena, která to v životě rozhodně nemá jednoduchý. Už podle jejího jména vám může dojít čemu všemu čelí. Přece jenom o dceru slavného Anthonyho Starka se zajímá každý. Každého zajímá jak to u nich chodí a jestli se zná s ostatními členy týmu Avengers. Jenže jí to štve, nikdy neměla ráda pozornost a přesto byla ve světle fotoaparátů už od narození.

Jednou z nevýhod je, že si nemůžete normálně dojít koupit ani kávu. Proto do zdejší kavárny právě vchází dívka ve slunečních brýlích a s čepicí na hlavě. Nemá potřebu přivolávat zbytečnou pozornost. ,,Jedno espresso prosím." řekla ženě za barem. ,,S sebou, nebo si to dáte tady?" zeptala se při přípravě kávy.
Morgan se podívala na hodinky na svém zápěstí a s trošku nervózním výrazem ve tváři odpověděla, že si to vezme s sebou. Žena jí podala kelímek a Morgan peníze. ,,Naschle."

Dopila poslední zbytek obsahu kelímku a vyhodila ho do nejbližšího koše. Čeká jí skvělá rodinná večeře. Ačkoliv jí její otec vlastně nic neudělal ona jejich setkání zrovna nemusí. Vždycky se potom najde na fotkách v internetových článcích či na stránkách New York Timesu.
A přesně proto rodiče poprosila aby večeře proběhla ve Stark Tower.

Vstoupila do budovy a aniž by se jakkoliv ohlašovala nastoupila do výtah, který ji vyvezl až do patnáctého patra. V tomto patře trávila svůj čas vždy, když měl Tony misi. Bylo to tu pro ni a Pepper bezpečnější, než v jejich domě v Malibu.
Vystoupila a přešla k prvním dveřím nalevo. Ten obří pokoj měla sice ráda, ale vždycky v něm myslela jen na jedno, jestli je její otec v pořádku. Miluje ho a vždycky bude, ale taky mu nikdy neodpustí, že ji několikrát vystavil nebezpečí.
-
,,Tony prosím." nedokázala se uklidnit. Každý zná Pepper Starkovou jako naprosto klidnou ženu, ale teď klidná být nemůže. ,,Slibuju, že jí najdu. Jasný?" ani on nebyl klidný, ale musí se ovládat. ,,Já chci zpátky svojí dceru. Tony vždyť se musí hrozně bát. Co když jí něco udělají?" zavěsila se do svého manžela a on ji hladil ve vlasech.
-
,,Ahoj zlato." ozvalo se za ní a Morgan objala svou matku. ,,Ahoj." usmály se na sebe.
Pepper tu pro ni vždycky byla a Morgan tu byla pro ni. Rozuměly si a vzájemně se potřebovaly. ,,Tak jak se máš?" ptá se teď jako se ptá vždycky a její dcera vždy odpoví pravdivě. ,,Celkem si užívám samotu. Znáš to, pracuju, relaxuju, nakupuju. Prostě tak nějak žiju." Pepper vždycky věděla, že Morgan bude po svých rodičích a jak rostla bylo to na ní vidět. Dokázala dělat více věcí najednou, měla ve všem pořádek, byla chytřejší než její vrstevníci a k tomu všemu byla tvrdohlavá a přidrzlá po Tonym. ,,A jak to s tou prací jde? Máš toho hodně?" Morgan už odmalička rozuměla technice a tak ještě při studiu vysoké školy, kterou nedávno ukončila založila vlastní značku. ,,Občas je to trochu frmol, ale jinak je to spíš zábava. Udržíš tajemství?" usmála se, i když odpověď byla jasná. ,,Samozřejmě." Pepper netušila co jí chce říct a tak napjatě čekala co z ní vypadne. ,,Chystám naprosto unikátní model telefonu. Bude to naprostá pecka, ale jsi jediná kdo to ví." ne, Morgan nebyla známá jen kvůli svému otci, ale i kvůli své firmě, Moniette. ,,To je skvělé. Počítám s tím, že budu první kdo ho vyzkouší."

Morgan odnáší prázdná talíř a sedá si zpátky ke stolu aby si dopila sklenku červeného vína. Rodinná večeře se chýlí ke konci a Morgan se chystá jít domů. ,,Nechceš přespat? Je celkem pozdě na to jít sama ne?" Tony svou dceru miluje a přesto, že možná není nejlepším otcem by pro ni udělal cokoliv. ,,V pohodě, zvládnu to, ale děkuju." usmála se. Pepper mezitím odnesla i svůj a Tonyho talíř, který by to sám udělal tak za týden. ,,Takže už jdeš?" zeptala se jí trochu posmutněle, ale i ona ví, že Morgan už je dospělá a žije vlastní život. ,,Jo už půjdu, ale děkuju za večeři, bylo to skvělý."

Loučení proběhlo klidně a mnohem pohodověji než čekala. Teď už si v klidu kráčí jednou z ulic nočního New Yorku až ke svému bytu. Mohla by si dovolit hezký dům, ale přijde ji to zbytečné. Žije sama, většinu času tráví jinde a nepotřebuje víc než má teď.
Vytáhla z kabelky klíče, ale v moment kdy je chtěla strčit do zámku si všimla, že už je otevřeno.
Pomalu vytáhla malou věc podobnou kalkulačce a zmáčkla jedno z tlačítek. Pak vzala do ruky svůj kapesní nožík a vydala se do bytu.
Tam už čekalo pět gorilích mužů s kvéry.

První kapitola za námi a mě by zajímal váš názor. Je to moje první Avengers ff tak nevím jaký to je.
Vaše Bee