Morgan Stark

VI. Zkus se nehýbat

,,Tak já myslím, že to beru." prohlásila po víc jak hodinu dlouhém rozhovoru v bytě, který si za tak krátkou dobu oblíbila. ,,Skvěle. Připravím smlouvu a řekněme zítra v jednu se tady můžeme sejít?" odpověděl s úsměvem současný majitel bytu. ,,To beru." 

Celá šťastná vystupuje z metra, ale úsměv jí padá při spatření něčeho co opravdu komplikuje situaci. Několik metrů od ní stojí muž vytahující zbraň. Ví co bude následovat a ví, že jde o vteřiny. Buď zbaběle uteče a schová se, nebo zasáhne. 
Rozešla se rychleji směr muž, ale v moment kdy si ji všiml přišla o moment překvapení a ozval se první výstřel. Muž minul, Morgan je v pořádku, ale stále jsou všichni přítomní v nebezpečí.
Pustila kabelku k zemi a dala se do útoku. Začala výkopem a zasáhla ho do levého boku. On jí to oplatil a Morgan ucítila podrážku jeho boty mezi žebry. ,,Vzdej to." sykla a uštědřila mu ránu levým hákem. Jenže on pořád držel v ruce střelnou zbraň a tak několikrát vystřelil. Ne po Morgan, ale po ostatních co jen přihlíželi. Mohli jí pomoct, ale nikdo nebyl natolik odvážný aby se jen přiblížil, většina buď utíkala, nebo stála za nějakým sloupem. 
,,Hej, tady jsem!" ozval se známý hlas, který upoutal muže a Morgan dostala příležitost vykopnout mu zbraň z ruky. Následně se jen očkem podívala na hrdinu, který se tu ukázal a srazila útočníka k zemi. ,,Zkus se nehýbat." usmála se a protože to nevypadalo, že by hrozilo nějaké nebezpečí vydala se blíž k muži ve slunečních brýlích a kšiltovce. ,,Kde jste se tady vzal?" zeptala se a prohlížela si jeho vzhled. ,,Šel jsem okolo." mrkl na ní, ale tahle odpověď Morgan nestačila. ,,Sledoval jste mě snad?" zeptala se a lehce pozvedla jedno obočí. ,,Omlouvám se, ale byl to příkaz." musel to přiznat. ,,Čí příkaz?" přistoupila k němu blíž. ,,Furyho, ale nezlobte se. Kdyby jste ho znala už byste se ani nedivila." jenže ona se zlobila. ,,To mě jako sledujete celej den? Neříkejte, že jste mě sledoval už včera." povzdechla si. ,,Byl to příkaz." podíval by se jí do očí, ale i ona měla sluneční brýle. Ani jeden nechtěli být poznat, ale navzájem se znají. ,,Proč vlastně? Věděli jste, že se stane tohle, nebo mě chcete donutit přidat se k vám?" zvýšila hlas. ,,Fury vás chtěl chránit a taky o vás něco zjistit. Nedalo se nesouhlasit, vy ho neznáte." vysypal ze sebe. ,,A on nezná mě. Můžete mu vyřídit že..." to už nedořekla, protože ji přerušil výstřel a následná bolest v pravém lýtku. ,,Proč po mně pořád musí někdo střílet sakra!" vyštěkla.
Kapitán se to rozhodl vzít do vlastních rukou a šel si to s mužem, kterého měli před chvílí zneškodnit, vyřídit. Stačila jedna rána a muž byl v bezvědomí na zemi. Jak Morgan tak Steve si vyčítali, že se zabrali do hádky a dopustili tohle. Steve, protože ho Stark nejspíš zabije a Morgan, protože to bolí. ,,Myslím, že potřebujete doktora." řekl a sebral střelnou zbraň ze země, tentokrát už ji tam nechávat nebudou. ,,Vážně? To bych si nevšimla." vyjela na něj ironicky a šla si pro kabelku. ,,Máte v tom S.H.I.E.L.D.u doktory?" zeptala se. ,,Zavolám Natashe, vyzvedne nás." podíval se na ní a vytáhl z kapsy telefon. 

,,Teď mi vysvětli co tady zase děláš." řekl naštvaně a opřel se o její postel. ,,Prostě se to tak seběhlo a tak jsem zašla na návštěvu." usmála se ironicky na svého otce a rozhlížela se po místnosti. ,,Mluvím vážně." měl o ní strach, byl naštvaný a to ještě nevěděl, že za chvíli bude chtít přizabít Kapitána Ameriku. ,,V metru se to trochu zvrtlo a tak jsem skončila tady. Budu v pohodě." řekla a začala se zvedat. ,,Kam si myslíš, že jdeš?" nechápavě si jí prohlížel, nechápal proč se chce vůbec zvedat. ,,Chci se převlíknout a pak si dát pokec s tvým šéfem." vzala ze židle svoje oblečení a sedla si zpátky na postel. ,,Myslel jsem, že nechceš být agentka." 
,,Jo tak ty to nevíš, zeptej se svýho kámoše Steva, třeba ti o vysvětlí. A teď bych se ráda převlékla jestli dovolíš." Tony vypálil z pokoje a Morgan doufala, že právě nezpůsobila apokalypsu, protože Kapitán Amerika versus Iron Man, to bude ještě zajímavý.

Co myslíte Steve a Morgan? Hmm?