Morgan Stark

VIII. Nic tu není

První den v nové práci nezačal nejlíp. Jen co se Morgan podle rozpisu dostavila do tělocvičny čekalo ji nemilé překvapení. ,,Vážně? Zase vy? Nebo ty? Hmm." řekla otráveně při pohledu na jejího "trenéra". ,,Klidně si můžeme tykat. Mimochodem taky nejsem nadšený." přiznal s úšklebkem. ,,Super. Tak co budeme dělat?" zeptala se a položila láhev s pitím ke stěně. ,,Naučím tě pár užitečných věcí a taky si tě trochu otestuju." z pohledu Morgan to říkal strašně egoisticky, ale z pohledu jeho se tak chovala ona. Jak krásná je vzájemná nenávist, že? 
,,Pokus se udržet na nohou." postavili se proti sobě na žíněnku a začal "boj". Kapitán se mírnil, ale ona jela naplno. Ovšem ani to nestačilo aby ve stoje zůstala déle jak minutu. 
,,Nechápu co na tobě Fury vidí." zhodnotil její výkon, ale ona to viděla jinak. ,,Hmm." ušklíbla se a ladným pohybem vyskočila na nohy aby ho mohla překvapit a podkopnout mu nohy. 
,,Zdá se, že proto." usmála se a odhrnula si vlasy z čela aby se mohla napít. ,,To, že mě jednou porazíš neznamená, že si dobrá." řekl naštvaně a zvedl se. ,,Vážně? V tom případě to, že jsi superhrdina neznamená, že nemůžeš být debil." odvětila naprosto klidně, i když uvnitř ní to vřelo. ,,Tohle asi nemá cenu." povzdechl si naštvaně a odcházel z místnosti kde se Morgan rozhodla ještě chvíli zůstat. Přece jenom její trénink měl trvat mnohem déle.
Přesně proto si vzala rukavice a začala vší silou mlátit do pytle. Nikdy nebude mít takovou sílu, že by pytel odlétl několik metrů daleko, ale má páru to se musí uznat. Kapitán Amerika jí naštval a ona se potřebuje uklidnit. Určitě by to šlo i jinak, ale takhle zabije dvě mouchy jednou ranou a to dělá ráda. 

,,Jaký byl trénink? Doufám, že se Kapitán Rogers moc nepředváděl." začal seriózně jako vždy Fury. ,,Spíš si myslel, že je něco víc, ale to je jedno. Každopádně... Nemohla bych trénovat s někým jiným?" pousmála se. Není jako jiné holky, že udělá psí oči a bude si myslet, že to pomůže. Ona chce být za každou cenu profesionální a nad věcí. ,,Tušil jsem to a tak na vás zítra bude čekat agentka Romanová." pronesl. ,,Děkuji vám. Zatím naschle." s vděčným úsměvem na tváři vstala ze židle a odkráčela z kanceláře. 

O půl roku později...

,,Jsem u těch dveří." řekla tiše do mikrofonu a se zbraní v ruce vzala za kliku rudých dveří. Tohle je už její třetí mise s Avengers a až na Steva samozřejmě, si do oka padla ze všemi. ,,Buď opatrná." ozval se ve sluchátku Tony, ale Morgan se nad tím jen pousmála a pomalu vkročila do místnosti. Tam ji, ale čekaly akorát prázdné zdi. ,,Nic tu není." oznámila trochu znepokojeně. ,,Je to past. Vypadni odtamtud." ozvala se Natasha, ale to bylo tak poslední co Morgan slyšela.
,,Sakra." sykla a vytáhla si z ramene šipku. Pak už se jen podívala na muže se zbraní v ruce a spadla na tvrdou zem. Chvíli ještě vnímala, ale když se jí začalo všechno točit radši zavřela oči po chvíli ztratila vědomí.

Když se do místnosti dostal Tony už tam nikdo nebyl. Tentokrát ho to znervóznilo mnohem víc než kdysi a k tomu všemu si to kladl za vinu. Jenže se nemohl jen obviňovat, musí taky jednat.
                                                                                        -
Otevřela jedno oko a rázem ho zase zavřela. Viděla jak vysoko od země je a viděla, že odsud se jen tak nedostane. Okolo nebylo nic, vůbec nic co by ji naznačilo kde přesně je. Všude pod ní byl jen oceán. Ležela na skleněné podlaze a okolo ní bylo jen další sklo. 
Chtěla by vstát, ale strach jí nedovoloval se pohnout. Začínala mít panickou hrůzu z pádu, který by ji mohl čekal při nejmenším pohybu, i když tušila, že takhle to nebude. Už odmalička se bojí výšek a tohle je rozhodně mnohem větší vzdálenost k zemi než třeba z letadla. 
                                                                                      -
,,Co GPS signál? Minule jsme ji podle toho našli ne?" zeptal se Kapitán. Nejspíš by se dokázal smířit s tím, že svou kolegyni už nikdy neuvidí, ale byla to dcera jeho dobrého přítele a tak ji nemohl nechat na holičkách. ,,Poslední signál byl zachycen tady, musela ho nechat na pokoji." odpovídal naštvaný Stark. Všechno to vyčítal S.H.I.E.L.D.u, ale nemohl zapomenout to vyčíst sobě. Nejradši by si dal pěstí, ale musí ji zachránit. Prostě musí.

Upřímně nevím kam tohle směřuje, ale budu ráda, když posoudíte sami jak moc ujetý to je.😅❤