Morgan Stark

IV. Ještě nejsme venku

Po várce dalších bolestivých šoků se Morgan opírá o zeď ve své cele s obličejem v dlaních. Už ztrácí naději na záchranu a trochu jí dochází, že i Hydře brzy dojde trpělivost a prostě jí střelí mezi oči. Je dost chytrá na to aby si dokázala udělat obraz co se stane v blízké době.

,,Jdeme." zavelel Tony a všichni vystoupili z quinjetu. Jsou kousek od místa posledního signálu, nechtějí na sebe hned upozornit a tak jdou zbytek pěšky.
Jsou prakticky v poušti, ale je tu skála a proto se vydávají tam. ,,Jestli tohle není vchod tak už nevím." neodpustil si poznámku Hawkeye a Natasha mu pohledem naznačila, že teď ne. Nacházejí se před velkými železnými dveřmi, nebo spíše bránou. Neprojde ní jen tak někdo, ale tahle čtveřice dokáže skoro všechno přece. ,,Ustupte." Tony samozřejmě teď už Iron Man přistoupil blíže a jednoduše do ní vypálil díru. Pak už jen všichni rychle vstoupili.
Proti nim šli dva chlapy, ale Kapitán s Nat byli lepší a tak mohli pokračovat do samého středu pevnosti. ,,Musíme najít Morgan, já s Clintem jdeme tudy, vy jděte tudy. Cokoliv podezřelého hlásit." zavelel a jak řekl tak se stalo.

,,Touhle rychlostí jí nemůžeme najít, předpokládám, že už ví, že jsme tady. Nemáme čas chodit tady po dvojicích, ty jdeš doleva já jdu doprava." Natasha v tom má jasno a tak rozdává rozkazy. ,,No dobře, dávej pozor." a tak šli každý sám tím obřím podzemním labyrintem aby našli dceru svého přítele. Natasha cestou vyřídila pár chlápků a konečně byla v kanceláři kde momentálně nebyl nikdo a tak vzala všechny složky a běžela hledat Morgan.
Kapitán jich moc nepotkal, tiše šel chodbou až narazil na ocelové dveře, přesně ty ocelové dveře za kterými se skrývala dívka, kterou hledá. Štítem přerazil zámek a otevřel dveře. ,,Morgan." podíval se na dívku sedící v rohu. Její oči se rozzářili, že vidí známou tvář. Viděla ho sice jen párkrát, ale ví kdo to je a ví, že jí přišel zachránit. Steve k ní přišel a natáhl k ní ruku aby mohla vstát. ,,Děkuju." šeptla k němu. ,,Ještě nejsme venku." řekl tvrdě, ale koutky mu cukaly nahoru.
Šel před ní aby ji ochránil štítem, ale když na ně přišlo pět goril musela přiložit ruku k dílu.
Je oslabená, ale stejně zkouší vykopnout nohu do vzduchu aby nepřítele nakopla. Povedlo se, ale on má zbraň. ,,Bacha!" vykřikl Steve a Morgan se rychle sehla k zemi. Ucítila štípavou bolest levé ruky, kulka ji ovšem jen škrábla a tak pokračuje v boji. Neměla by šanci nebýt Steva, který si poradil se všemi. ,,Venku ti to někdo ošetří. Zvládneš to dojít?" zeptal se vystrašeně, kdyby se jí stalo něco vážnějšího Stark by ho zabil. ,,Je to jenom škrábnutí." usmála se přes bolest a vydala se dál. Jen tak něčeho se nebojí, a když má vedle sebe Kapitána Ameriku tuší, že se jí prakticky ani nemůže nic stát. On by to nedovolil.

Společně vyšli zase na povrch země a Morgan oslepilo Slunce, které už několik hodin neviděla.
,,Jsi v pořádku? Krvácíš? Udělali ti něco?" Tony se rozběhl ke své dceři a kdyby nebyl v tom kovovém obleku objal by ji. ,,Nic mi není, tvůj kámoš Amerika mě chránil." usmála se na Steva a on na ní jen kývl. ,,Tak jdeme, za chvíli to tady srovnám se zemí." usmíval se, ale to nemohl nikdo vědět. Morgan si prohlížela všechny hrdiny a, i když je neviděla poprvé stále jí to přišlo zvláštní. V tomhle století bys nečekal, že tu budou pobíhat hrdinové v kostýmech a další budou střílet šípy.

Trošku kratší kapitolka, příště se pokusím o delší.
Vaše Bee