Jako první informace, co z tebe tehdy vypadla byla, že máš kluka. V ten moment jsem svou mírnou zálibu k tobě urychleně uhasil. Nechtěl bych ti ničit něco tak krásného, jako je lidská láska. Tkví ve mne dostatek respektu na to, abych se nepokoušel o nic zlého.
Co jsem se ale nadále dozvídal, uviděl a později i pochopil nebylo zrovna nejrůžovější. Nikdy jsi nebyla dostatečně milována. A to ani tím člověkem, od kterého bys to nejvíc očekávala.
Vědělas, že hodně času tráví s jinými dívkami. Chtělas být tolerantní, ale vše se to proti tobě obracelo. Ty dny, které ti měl věnovat jsi nikdy nedostala. Ty omluvy, které na tebe mířil, nikdy nebyly myšleny vážně. Ty skutky, které slíbil, že neudělá, byly několikrát učiněny. Stačily ti pouhé slova. Lapila ses do nich jako rybka do sítě a i když jsi hledala cestu ven, nebylas toho schopná. Ne, že bys to nevěděla. Ty ses jen nedokázala překonat. Nedokázala jsi dosáhnout té myšlenky, že se to nezlepší a je třeba to nechat plout. A že vše, co vyjde z úst tak nedokonalého stvoření, jako jsme my lidi, nemusí být pravda.
Ztratila jsi tolik příležitostí najít někoho, pro koho žít jen abys plýtvala časem s někým, kdo tě nemile zabíjel. Vše dobré, co jsi uskutečnila, jsi promarnila na špatné osobě.
Vždy mi rvalo srdce, že sis nedokázala přiznat pravdu. Že jsi z hlavy nedokázala dostat pryč iluzi a falešnou naději. Ale se vší upřímností, byli bychom toho schopní my? Dokážeme ostatním dávat tolik rad, ale nikdy se podle nich ve stejné situaci neřídíme. Vše je to tak lehké, dokud na té pozici nejsme my.
Podceňujeme bolest ostatních.
Stejně tak, jak ji podcenili i u tebe, Tereso.
ČTEŠ
Teresa.
RomanceMožná jsem tě viděl, ale nikdy ne tu zoufající, beznadějnou duši co byla uvězněna uvnitř tebe.
