𖣔Na straně zla𖣔 (The Legend of Zelda)

I.

Ahoj. Jmenuji se Ella.
Všichni mi říkají tak různě.
Např. Elli, Ellis, Ello atd...
Je mi 18náct a život mám na nic.
Otec na drogách, máma psychicky nemocná, ségra.... Nojo Emma. Ta jediná je normální. Ale drží s mámou, takže jsem sama na sebe. Často bojuji sama se sebou... Také na tom nejsem psychicky nejlépe, ale snažím se na rozdíl od mé matky. Ta už vzdala a předala se osudu. Jsem zvědavá jestli mi někdy půjde o krk. Ikdyž by mě to mrzelo, ráda bych nežila... Tedy, pokud by se mi život nezlepšil.

5:00 ráno
No, je celkem brzy, ale mě to nevadí. Vztala jsem z postele a šla do kuchyně. Máma seděla v obýváku na gauči a klepala se. Někdy mi přijde, že ze sebe dělá až moc velkého chudáka. Kdyby viděla moje ruce, ramena, břicho, nohy atd... Tak vidí, že jsem na tom hůř. Jen na sebe nepoutám pozornost, teda když už nejsem v nejhorším. Myslela jsem si a říkala si v duchu. Postavila jsem si vodu na čaj a zavolala mě máma s třesoucím se hlasem. Tak jsem k ní otráveně přišla a začala jsem.
,,Jestli si chceš stěžovat, tak to řekni někomu jinému, já o to zájem nemám." protočila jsem očima a šla zpět, protože se dovařila voda na čaj. Máma pořád něco říkala, ale já ji nevnímala. Noco?! Může si za to sama...
Povzdechla jsem si a zalila si čaj. Vzala jsem hrníček a šla k sobě do pokoje na balkón. Proč je to každým dnem těžší a těžší. Aghhh už se těším až odsud vypadnu. Zase jsem si říkala pro sebe v duchu. Rty jsem zkusila zda-li je čaj tak moc horký a nebyl. Normálně jsem se napila a zase ho odložila na stoleček vedle mě. V noční košili mi venku byla zima, takže jsem se šla obléct (to co má Ella na sobě tak VIZ. Média). Yea, moje oblíbené oblečení. Šla jsem zase na balkón. Dopila jsem čaj a zašla zpět dovnitř. Sešla jsem dovnitř a co nevidím?! Jasně.... Máma, která si hraje na psychopata 🤦‍♀️🙄. Obešla jsem ji a umila ten hrníček. Z ničeho nic na mě máma skočila. Otec a Emma nejsou doma takže si budu muset poradit sama. Pomyslela jsem si a začala se bránit.
,,Co to do tebe vjelo?!" zvýšila jsem na ni hlas.
,,Neboj se.... Nebude to trvat dlouho." řekla a zabodla mi nůž do břicha.
Vykřikla jsem bolestí a schodila ji ze sebe. Zvládla jsem dojít do koupelny. Tam jsem se zamkla a v zrcadle si prohlížela tu ránu. Slyšela jsem mou matku jak se směje. Smála se jako psychopat. Opravdu jsem si myslela, že to zase jen hraje, ale tentokrát to byla moje chyba. Stres ve mě to ještě zhoršil a já začala padat k zemi. Dopadla jsem na zem a snažila se dýchat. Mnoo.... Moc mi to nešlo. Matka se pořád smála a já nevěděla co semnou bude. Byla jsem ticho jako myška. No ta bolest mi ani nedovolila nic říkat. Začalo se mi mlžit před očima. Pak se mi oči zavřeli. Z "posledních" sil jsem prudce otevřela oči, ale zase se zavřeli. Ještě jsem zamrkala a viděla před sebou nějakou černou postavu jak se ke mě sklání. To je totiž to poslední co si pamatuji. Poté už jen tmu a jinak nic.

Čussss. Yep já viem vzala jsem to rychle, ale co už. Říkám, že nespím. Nojo a pak to má také následky 🤣🤦‍♀️. Jsem pako no... Nicc. Snad se prvá kapitola líbí a mějte se.