Doctor who [CZ]

Procitnutí

Alis se s trhnutím probudila a zalapala po dechu, když si uvědomila, že sedí v jedoucím kočáře, který nadskočil pokaždé, když najel na nějaký hrbol nebo do díry. V kočáře bylo temno, díky černým závěsům prošívaným zlatými runami, kterým Alis nerozuměla, a závěsům a tmavému dřevu, ze kterého byl kočár vyrobený. Lavice, na které seděla byla vypolstrována červenými polštářky na sezení.

Alis se trochu uvolnila když spatřila, že v kočáře naproti ní seděla i Tessa se svěšenou hlavou mezi rameny. Asi byla v bezvědomí. Alis ruce měla svázané za zády. Když se chtěla rozhlédnout po kočáru a natočila hlavu, krkem jí projela ostrá bolest a sykla bolestí.

"Ach, šípková Růženka se nám probouzí," zaslechla mužský hlas vedle sebe.

Alis se otočila a vedle sebe zpatřila Vládce, jak se opírá o dveře kočáru, taky aby viděl na Alis i na Tessu zároveň. Snažila se něco říct ale z úst se jí nevydral žádný zvuk.

"Nesnaž se, Růženko, použil jsem na tebe jedno kouzlo. Můj nazelenalý kouzelnický přítel, Ragnor, mi vypůjčil lahvičku s látkou, která dokáž umlčet člověka. Takže se neboj, za pár hodin zase budeš moci zpívat jako skřivánek." Na obličeji se mu objevil pokřivený úsměv a nepříjemně se přiblížil k Alis.

"Ale nemusíš se ničeho bát. O tebe mi nejde." Jeho dech, páchnoucí po zkažených zubech, na její tváři jí rozechvěl. "Jde mi hlavně o ní," otočil se směrem k Tesse. "O ní a jeji schopnosti."

chtěla se zeptat o jaké schopnosti se jedná ale z hrdla se jí opět neozval žádný zvuk.

"Asi se ptáš o čem to mluvím. Tady má drahá Tessa dokáže na sebe vzít cizí podobu, převtělit se. Copak jsi o tom neslyšela?" podivil se Vládce. "Ale asi bys to časem stejně zjistila." Vládce se zahleděl skrz škvíru mezi okínkem a černým závěsem.

"No, vlastně by ses mi mohla hodit i ty." poznamenal zamyšleně a rukou si přejel přes hledce oholenou bradu. "V žilách ti proudí krev nefilim. Ale koukám, že nenosíš žádná znamení, to je zvláštní. Rodiče ti to asi zatajili. Jak sobecké!" zavrtěl nad tím hlavou.

Alis jen nevěřícně koukala na Vládce, který svůj pohled upíral na Tessu. Jak může mít v sobě krev nefilim? Vždyť se o těchle stvořeních deslechla teprve před pár hodinami. A její rodiče byli taky normální, stejně jako ona. Ale pokud je to pravda, proč by jí to zatajili a co byli vlastně zač?

Otevřela ústa, že se pokusí promluvit ale v tom se kočár prudce zastavil a jí se z úst ozvalo tiché vyjeknutí.

"A jsme tady!"

***

  Will už dobíhal k vratům od stájí, když za sebou zaslech dusot bot a vzápětí i něčí ruku na svém rameni.

"Wille! Zastav!" křikl na něj Henry a otočil ho čelem k sobě. V té chvíli se za ním už objevila i Charlotte, Doktor i služebná Sophie.

"Musím ji najít!" setřésl ze sebe Henryho dlaň. 

"Ne Wille! Tedy ano musíme. Ale ne hned. Nevíme ani kam jeli!" 

"Henry má pravdu. Musíme je nejdřív vystopovat a taky počkat až se uzdraví James." ohlédla se přes rameno, směrem k Institutu. Will svěsil zahambeně hlavu. Věděl, že mají pravdu a hlavně potřebuje svého parabataie.

"Pojď, jdeme dovnitř." Rěkla Charlotte a vedla Willa do Institutu.

Jem seděl kdesi uprostřed hustého lesu, všude kolem něj se ozývali děsivé skřípavé zvuky. Pomalu se pomocí své hole zvedl na nohy.
"Haló?" Zašeptal do noci. Jako odpověď  se mu ozvalo tiché zavrčení a zašustění listí. Náhle se zvedl vítr, listí na větvích šumělo a koruny stromů vydávaly kvílivé zvuky. Něco se proti němu rozeběhlo, James se přikrčil a skryl si hlavu rukou. Něco kolem něj proběhlo s krátkým zavrčením.
Vítr ustal a s ním i všechny zvuky. Stál tam v naprostém tichu, které ho zaplavovalo a budilo v něm hrůzu. Když otevřel oči, zjistil, že už nestojí v lese ale na nějakém otevřeném prostranství, nejspíš louce, pokrytém čerstvou zářivou sněhovou pokrývkou. Nad ním svítil na jasné obloze měsíc v úplňku. Slyšel jen svůj vlastní přerývaný dech. Daleko před ním se něco zlatě zalesklo. Vydal se tím směrem. Šel co nejrychleji dokázel ale k tomu zlatému světlu se nedokázal přiblížit. V tom za sebou zaslechl dusot nohou a hlasytě odfrknutí. Lekl se a spadl na kolena. Uvědomil si, že do té doby nic neslyšel ani své kroky.
Otočil se. Před ním se tyčilo obrovské černé stvoření, jeho oči zářily jako rudé uhlíky, ve který h se odráželo světlo měsíce. Z tlamy mu vytékal zelený sliz. Kolem jeho těla se míhalo osm rukou. Zrychlil se mu tep.
Démon se k němu blížil a natahoval k němu své dlouhé ruce ale James se ne a ne odlepit od země, připadal si jako kdyby byl k zemi připoutaný.
Tmu rozřízl záblesk a vysoké zahvízdnutí. Jem musel zavřít oči. Zaslech tiché tikání. Za zavřenými víčky viděl jasné svétlo. Slyšel jak démon zařval bolestí a po chvíli zařinčení kovu. Skrz prsty se podíval na to co se děje.
Z démona tryskala tmavá krev a snažil se ubránit před zlatou postavou s křídly, ktrá proti démonovi máchal mečem.

Trhl sebou a otevřel oči. Byl celý zpocený a zadýchaný. Rozhlédl se po místnosti ležel na marodce zakrytý tlustou préřovou dekou, hlavu měl podepřenou několika polštáři. Pohl se a ucítil jak ho někdo drží za ruku. Podíval se tím směrem a spatřil Willa. Jednou rukou držel Jema a tu druhou měl položenou na kraji posteli a na ní položenou hlavu.

Jeho parabatai byl s Jemem kdykoli byl nemocný nebo zraněný. I když mu Charlotte řekla ať odejde a nechá Jema odpočívat, odmítal a vždy zůstal, aby mu dodal sílu. Už od malička byl tvrdohlavý a nedal si říct.

Jem si vzpoměl jak ho kdysi malý Will držel za ruku a šeptal mu, že bude v pořádku, že všechno bude v pořádku a uzdraví se. Při té vzpomínce se musel usmát a zmáčkl svému parabatai ruku.

Wll sebou škubl a podíval se na Jema.

"U Anděla!" Šeptl. "Už jsme se začínali bát, že se neprobudíš." Oddychl si ale na tváři měl stále smutný víraz.

"Mě se jen tak nezbavíte." Zavtipkoval Jem a poplácal Willa po ruce. "Děje se něco?" Zeptel se.

"Ano," přikývl Will. "Jde o Tessu."

Hi, everybody! Zase jsem se po dlouhé době odhodlala ke psaní. Měla jsem takový blok a neměla jsem nápady. Nicméně mám teď prázdniny a snad stihnu ještě něco napsat. Doufám, že se Vám tato část líbila a zanecháte mi tu vote nebo komentář. =3

Btw. Wooow skoro 800 reads? Aww moc děkuju, je to neuvěřitelné. I za Vaše voty =3 Opravdu si toho moc cením. <3 =)
I'll be back soon! =* =)