Doctor who [CZ]

Part 9

Ahoj všichni! Mám tvořivou náladu, tak tady máte další část snad se vám bude tahle 'zamilovaná' část líbit! :)

Jen bych vás chtěla upozornit, že takovýhle věci moc psát neumím, takže to bude asi nic moc.. Ale snaha byla :D

Za vote nebo koment budu mooc ráda :3

Btw. 1K Reads?! Woow :3 Moc vám všem děkuji

Gideon kráčel vedle Sophie, dělal dlouhé kroky ale snažil se jít pomaleji, aby mu Sophie stačila. Prohlížel si jí od hlavy až k patě a zastavil se na její zjizvené tváři. Jizva vypadala staře ale i tak byla stále načervenalá. Chtěl se jí zeptat co se jí stalo ale neudělal to, ze slušnosti.

Kolem ucha se jí kroutil pramínek hnědých vlasů, který se jí uvolnil z drdolu.

Sophie ho vedla dlouhými chodbami Londýnského Institutu. Chodby byly temné, osvětlené čarodějnými světly.

"Divím se, že jste nám přišel pomoci, myslela jsem, že ten vzkaz vám nepřijde. Jen jsem nemyslela, že přijdete sám," Sophie se dívala stále před sebe.

"Co bych pro vás neudělal Sophie." usmál se na ní Gideon, i když si toho nejspíš nevšimla.

Náhle Sophie ale zastavila u velkých dřevěných dveří. "Tady to je." Otevřela dveře a vešla do rozlehlé místnosti plné zbroje lovců stínů. Na stolech okolo stěn byly položeny zbraně, i na zdech byly některé. Oblečení bylo v zadní části místnosti pěkně srovnané na ramínkách. Sophie sáhla po černých kožených kalhotách a podala mu je. "Tady vyzkoušejte si je, pane Gideone." Gideon si je od Sophie vzal.

"Říkej mi jen Gideone, prosím." Usmál se na ní a začal si svlékat své kalhoty. Sophie celá zrudla.

"Dobře, pane," odkašlala si. "Em, totiž Gideone." opravila se a procházela dál kožené úbory.

"A abych nezapomněl. Tykej mi. Žádný pane ani nic podobného." Sophie k němu stála zády, takže neviděl jak se tváří ale viděl, že přikývla. Gideon si natáhl kožené kalhoty. "Jsou dobré!" zapnul si kolem pasu pásek na zbraně.

"Myslím, že tahle bunda by vám měla být, i tahle košile." Když se Sophie otočila, Gideon na sobě už neměl tričko. Měl široká ramena a na hrudníku a břichu se mu rýsovaly svaly, které pokrývaly černé runy lovců stínů. Na okamžik se zastavila a koukala na něj ale hned se zase odvrátila.

"Ale no tak, Sophie, už je to pár týdnů co se scházíme. Můžeš se na mě koukat. Je to naprosto v pořádku." Gideon se narovnal a natáhl se pro černou košili a koženou bundu. "Nevím čeho se bojíš."

Sophie se otočila zpátky k němu. "Není to moudré." usoudila s pohledem upřeným kamsi na zem.

"Proč by nebylo?"

"Ty jsi lovec stínů. A já obyčejný civil s viděním." na čele se jí udělala vráska.

"Ale vždyť víš, že to nevadí. I z civila se muže stát lovec stínů, když si některého lovce vezme." Gideon se na ní rozpačitě usmál, když na něj pohlédla a tváře měla rudé jako jablíčka.

"Není to snad nabídka?" Zrovna si zapínal knoflíčky na košili.

"Víš, Sophie, já tě mám vážně moc rád. Nevím jestli sis to uvědomila ale doufám, že ano. A možná, že i víc než jen to. Jsi úžasná a krásná! Možná si to nemyslíš ale je to tak a vždycky to tak bude. Hlavně pro mě. A jestli to je nabídka? Kdybys chtěla.." odmlčel se aby k ní mohl přistoupit blíž, prsty ruky jí jemně nadzvedl bradu, tak aby se na něj Sophie podívala. "Tak by mohla být." Naklonil se nad ní a lehce jí políbil na rty. Bylo to už po druhé co to udělal ale tentokrát Sophie neuhnula. Stoupla si na špičky a polibek mu oplatila. Gideonovy ruce se jí omotaly kolem pasu a přitáhly si ji blíž. Stáli u sebe tak blízko, jako by se chtěli stát jednou postavou. Gideon nasál její vůni a jejich polibek ještě víc prohloubil. Sophiina ruka mu vklouzla do vlasů.

Sophie se po chvíli odtáhla. "Asi bychom měli jít." prohlásila a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

"To asi ano."