Doctor who [CZ]

Part four

"Položte ho na tuhle postel," řekla Charlotte, když spatřila Willa nesoucího Jema v bezvědomí. "Mlčenliví bratři jsou už na cestě," dodala když Will pokládal svého parabataie do rozestlané postele. 

"Jdu pro jeho léky," rozhodl Will a otočil se k odchodu.  

"Vím, že tě to moc bolí, Wille, ale budeš mi muset říct co přesně se stalo," ozvala se Charlotte. Will jen přikývl a vydal se chodbou do Jemova pokoje. Procházel spletitými chodbami osvětlenými čarodějným světlem, které vydávalo tlumenou záři. V tom uslyšel někde v dáli tiché vzlykání, ten zvuk se nepříjemně odrážel od tmavých zdí Institutu. Tessa. Musí to být ona. Zrychlil krok a vydal se směrem, ze kterého se se ozýval tichý pláč. Prošel dlouhou chodbou a zatočil doprava. Málem o ní zakopl. Seděla sama na zemi, objímajíc si své kolena. Měla rozcuchané vlasy a tváře a oči rudé od pláče. Když vzhlédla a spatřila Willa, otevřela ústa jako by chtěla něco říct ale vyšel z nich jen tichý sten. Will si klekl vedle ní na zem. Než stačil cokoli udělat Tessa se na něj vrhla a pevně ho objala. Nic neříkali, jen se objímali. Cítil jak mu její slzy máčejí košili, kterou si ještě nestačil nepřevléknout.  

"Bude v pořádku," zavzlykala Tessa, "že ano?" odtáhla se od něj a zadívala se mu smutně do očí. Will jí chtěl uklidnit ale jestli bude v pořádku nevěděl, tak ji jen pohladil po mokré tváři a smutně se na ni usmál.  

"Chápu," vzdychla Tessa a setřela si slzy z tváří.  

"Musím pro jeho léky," pověděl jí. "Pojď se mnou, tady ti musí být zima," Will se zvedl ze země a natáhl ruku k Tesse. 

"Je v tom něco divného," Doktor procházel po chladném sklepení a rukou si při tom přejel po obličeji. "Něco, něco. Ale co?!" vykřikl což dokonale probralo Henryho sklánějícího hlavu nad kovovým tělem automatu.  

"Netuším," odpověděl mu Henry.  

"To vím taky," Doktor bouchl rukou do stolu, který stál vedle něj, tak silně, že věci na něm nadskočili.  "Musí tu být něco co mi uniká." mumlal si pro sebe, zatím co přešel opět na druhou stranu místnosti. Henry ho zmateně pozoroval. "Vypadají jako lidi ale jsou to roboti," zastavil se a zadíval se na Henryho. "Ty tu nemají ještě být. Nemají existovat. Je na ně příliš brzy!"  

Palci podebral své kšandy, napnul je a opět pustil. "Musím se na něj podívat!" vyhrkl a vydal se směrem k Henrymu a automatu.  

Vytáhl svůj sonický šroubovák a přejel sním nad automatem, i když to dělal už po několikáté, doufal, že tentokrát zjistí něco užitečnějšího. Zvadl ruku se šroubovákem ke svému obličeji. NIC! Zase NIC! Co se děje? Cvrnkl prstem o šroubovák. "Něco, tam přece musí být!" vzdychne a nakloní se nad robota. "Co jsi zač?" zašeptá a zkoumavě si ho prohlíží. "Odkud jsi?" 

"Je to mrtvé," řekl Henry a rukou si projel své zrzavé vlasy. "Už nic neřekne." zavrtěl hlavou. Doktor se narovnal. Zíral před sebe. Nechápal co mu uniká. V tom ucítil jemné zavibrování v jeho náprsní kapse. Vytáhl svůj šroubovák z kapsy u hnědého saka. Šroubovák zářil zelenou barvou a něco ukazoval. Nějaký druh energie. Něco co už někdy viděl. "JO!" vykřikl a otočil se kolem své osy. Rozhodil ruce do vzduchu a rozběhl se k Henrymu, kterého krátce obejmul.  

"Už to mám," šibalsky se na něj zasmál. 

"Sedíme tu už celé hodiny," povzdychl si Will a ještě víc se rozvalil v křesle, ve kterém seděl. Tessa seděla vedle něj na židli a pečlivě poslouchala každé slovo. Doktor se otočil a přešel na druhou stranu společenské místnosti. Zastavil se u krbu, ve kterém žhnul oheň. Kledkl si před ním a natáhl k němu ruce, tak aby ho plameny nespálily.  

"Měli bychm jít ven a něco dělat!" vyskočil na nohy a dlaněmi si srovnal bílou košili. Doktor se na něj rychle otočil a spěchal k němu. Ruce mu položil na ramena a zatlačil Will si pod tíhou jeho rukou sedl zpět do křesla.  

"Myslím, že chce abys tu zůstal," poznamenala Alis, která do teď nic neřekla. Stála tiše u okna a koukala na zahradu. "Něco vymyslí," usoudila. "Věřím mu."  

"Děkuju!" vykřikl a ukázal na ní prstem. "Vidíte? tohle je podpora." opět se otočil a zamířil doprostřed místnosti. "Potřebuju nějaké zápisy o démonské aktivitě z posledních pár měsíců," odmlčel se. "Doufám, že tu něco takového vedete." 

"Ano, mám-" vyskočil na nohy Will.  

"Ne!" vykřikl. "Ještě jsem nedomluvil. Potřebuju ty zápisy, Henryho a přístup k tomu automatu, něco k jídlu a teplé bačkory!" poručil si a zamířil ke dveřím. "Alis, můžeš jít se mnou?" požádal ji ale na odpověď nečekal. 

"Co přesně teď hledáš?" ozval se dívčí hlas za Dokotre.  

"Přišla mi zpráva na psychopapír," rychle se otočil čelem k Alis a natáhl k ní ruku s psychopapírem.  

"Čekej na mě v TARDIS. V-" přečetla Alis nahlas. "Od koho to je?"  zeptala se Alis znepokojeně.  

"To asi za chvilku zjistíme," prudce se otočil zpět k ovládací konzoli. Natáhl ruku k obrazovce upevněné kdesi na stropě TARDIS. Stáhl si ji k sobě a začal otáčet nějakými tlačítky.  

"Myslím, že už něco mám," prohlásil a odstoupil od obrazovky. Na obrazovce se začal zjevovat obrys nějaké postavy ale obraz byl moc tmavý.

"Zdravím!" ozval se bzučivý hlas. "Jsem rád, že tě opět vidím, Doktore!" postava z obrazovky se zasmála. 

Doktor se díval na obrazovku svým zamračeným obličejem. Ten, který měl na obličeji vždy, když nad něčím usilovně přemýšlel. Vypadal roztomile.

"Měl bych mít radost? Ani nevím kdo jsi." promluvil oktor k postavě z obrazovky.

"Ale Doktore, ty mě nepoznáváš?" zasmála se postava jízlivě. 

"Myslím, že ne, postavo." odsekl mu Doktor.

"Pche!" Vyprskla postava. "Tak to tedy napravíme!" postava si sáhla do kapsy kalhot a vytáhla cosi malého a dlouhého. Chvilku s věcí manipuloval a ozval se hlasité zapískání a následně se obraz vyjasnil.

Teď už se Doktor s Alis nekoukal na tmavou rozmazanou postavu ale na jasnou mužskou postavu v kvádru. Měl krátce střižené vlasy a hrozivý úsměv od ucha k uchu.

Moc děkuji za přečtení. Za každý vote i koment budu ráda. ;) Doufám, že se Vám tahle část líbila. :)