S Adri už chodím nějaký ten měsíc. Mamka už Adri zná a její taťka zná mě, ale rodiče by se chtěli poznat. Takže dneska jdeme na společnou večeři.
POHLED TÝNY
Tak jo, dneska potkám otce Adri, to je holka mého syna. Jsem docela zvědavá jak to celé dopadne. Je ráno a já se chystal do práce. Dneska máme projektový den, spojuje se moje třída a třída kam chodí Adri. Když jsem přišla do třídy, pozdravila jsem se se studenty a vybrala čtyři náhodné lidí. Kuba, Adri, Kája a Dominik, ti budou kapitáni týmů.
T: tak a teď si budete vybírat lidi k sobě, začíná Kuba
K: Daniel
A: děkuju
K: Jo jo
T: teď Adri
A: Vojta💗
Kája: toho jsem chtěla já
A: smůla
T: tak Kájo, teď ty
K: Vašek
No a takhle si vybrali všichni.
T: teď když máte utvořené týmy tak si v nich sedněte ke stolům a vyberte si Kontinent, na který utvoříte práci.
Zbytek dne vám asi popisovat nemusím, snad víte jak probíhají projektové dny. Když jsme skončili, šla jsem na oběd a do krámu, protože mě Běta poprosila, že už na statku skoro nic nemáme. Měla jsem asi pět tašek. Šla jsem s nimi k autu, když do mě nějaký debil vrazil.
T: jste normální, nemůžete koukat
Někdo: tak se koukejte sama
T: to snad není možný
N: běžte někam
Jen to do řekl a byl pryč, debil jeden.
Naštěstí už jsem byla u auta, takže jsem to tam jen dala a odjela domů. Vše jsem uklidila a šla si pustit telku.
Pomalu se nám blížil večer a já byla docela nervózní, snad si budu s jejím tátou rozumět a nebude to takový Vuk jako ten u obchodu. Začala jsem se pomalu připravovat, vzala jsem si černé šaty, lehce jsem se namalovala a šla do kuchyně.
B: sluší ti to
T: díky Běto
Za chvíli dolů přišel i Vojta a vyšli jsme na autobus, protože určitě si dám víno, tak bych nemohla řídit zpátky. Dojeli jsme na nejbližší zastávku a vydali jsme se na místo. Když jsme tam došli, šli jsme dovnitř a sedli si ke stolu za chvíli si k nám někdo stoupl, pochopila jsem, že jsou to oni, tak jsem zvedla hlavu. No doprdele, to je ten debil z parkoviště.
N:dobrý den, jsem Janek Linhart, táta Adri
T: dobrý den, Kristýna Popelková
J: to jste vy
T: no ano
V: vy se znáte
T: bohužel
Chvíli jsme na sebe byli nepříjemní, ale pak jsem zjistila, že je to docela fajn člověk. Dost jsme si sedli a pořád si povídali, ani jsem si nevšimla, že Vojta s Adri odešli. Po nějaké době jsme se rozhodli, že už půjdeme taky.
T: tak já už půjdu, ahoj
J: počkej, odvezu te
T: to nemusíš
J: ale můžu
T: to je pravda
J: tak vidíš, jedeme
Dojeli jsme před statek a Janek mě doprovodil ke dveřím.
T: tak děkuji
J: není zač a ještě jednou se omlouvám za to na parkovišti
T: v pohodě
J: no nic tak já už asi pojedu
T: dobře, ale určitě někdy přijeďte
J: to neměj strach, tak ahoj
T: ahoj
