Když jsem přijela domů Vojta s Adri vycházeli od koz.
T: ahoj
V+A: ahoj
V: postarali jsme se o kozy a sýry už jsou taky hotový
T: vy jste hodný, to jste nemuseli
V: to je v pohodě
T: děkuju
V: není zač, my se půjdeme projít
T: dobře, ale buďte brzo doma
V: neboj se
Já jsem si odnesla věci a šla do kuchyně. Běta má teď pár dní volno, takže se ve vaření střídáme a já se rozhodla, že dnes udělám lasagne, všichni je máme moc rádi. Připravila jsem si vše na linku, ale někdo zaklepal.
J: můžu?
T: pojď
J: co tam kuchtíš
T: dělám lasagne
J: a můžu ti nějak pomoc
T: není jak, ale můžeš si semnou povídat
J: dobře a o čem
T: o čemkoliv, třeba kde má Adri mámu
J: nechtěla ji, tak nás opustila
T: Aha, to mě mrzí
J: a kde je Vojty táta, Štěpán minulé něco takového říkal
T: to kdybych věděla
J: ???
T: to je na dlouho, necháme to na jindy
J: dobře
Ještě nějakou dobu jsme si povídali a pak přišla Adri s Vojtou.
V+A: ahoj
J: ahoj
V: mami mohla by tu Adri zůstat na oběd
Teď když stal Vojta vedle Janka, vrátila se mi ta Štěpánova věta, jak říkal, jestli je Janek jeho táta. Když se na ně koukám, nějaká podoba by tam byla..... NE, TO JE BLBOST, jeho tátu už nenajdu. V to do kuchyně vešel Štěpán.
Š: ahoj zlato
Chtěl mi dát pusu, ale já uhla.
Š: děje se něco?
T: pojď do pokoje
Š: dobře?
Odešli jsme z kuchyně, nechci to řešit předevšema.
Š: tak co se děje? Proč tady mám tašku?
T: protože je konec, odcházíš
Š: ehm proč
T: protože mě nebaví jak každý ráno někam zmizíš a sem se chodíš jen vyspat
Š: Týnko, já bych ti to strašně rád vysvětlil
T: tak mluv
Š: ale já nemůžu
T: tak jdi
Š: dobře, ale nikdy na tebe nezapomenu
T: super, ahoj
Odešla jsem zpátky do kuchyně. Dost mě jeho reakce překvapila, ale třeba má jinou a je rád, že se mě konečně zbavil.
T: tak jsem tu, kdo si dá lasagne
V: všichni
T: dobře, tak si sedněte a já vám to nandám
V: dobře, jo a my si to s Adri vezmeme nahoru
T: dobře
Dala jsem jim jídlo a pak ho donesla Jankovi a sobě.
T: dobrou chuť
J: dobrou
J: Týnko?
T: ano
J: chtěl jsem se zeptat, proč říkal před pár dny Štěpán, že jsem Vojtův táta
T: to je komplikovaný a nerada o tom mluvím
J: dobře, ale někdy mi ti řekneš, že jo
T: někdy možná jo
J: dobře
Když jsme to snědli, tak Janek dostal nápad, že bychom mohli jít všichni čtyři na procházku. Připravila jsem nám menší svačinu, kdybychom se zdrželi a šla jsem to říct dětem. Připravili jsme se a vyrazili. Napadlo mě, že bych je mohla vzít k lomu.
T: tak mě napadlo, co kdybych vás vzala na jedno svoje oblíbené místo
V+A+J: to je super nápad
T: dobře
Rozešli jsme se směr lom. Není to moc daleko mezitím jsme si povídali, Vojta Š Adri nám vyprávěli o škole. Strašně rychle to uteklo a my jsme byli na místě.
J: páni, to je krása
