One of the crowd |L. S.|

Epilog

Louis

Je to tady, můj velký den. Teda můj a Harryho velký den. Od toho dne, kdy mě požádal o ruku uběhlo jen pár měsíců a já sedím před zrcadlem ve svém stanu, který je tu připravený.

S Harrym jsme plánovali svatbu spolu asi vás to překvapí, ale shodli jsme se skoro na všem a když jsme se zrovna dohodnout nedokázali, vždy to nechal na mně.

Abych to nějak popsal. Pamatujete si to jezírko, kde se mi Harry svěřil o tom, co se stalo jeho otci. To krásné čisté jezírko na odlehlém místě uprostřed lesa? Tak tam přesně se naše svatba koná.

Je tu připraveno všechno. Oltář z tmavého až černého dřeva, posetý tmavými květy různých rostlin a omotaný zářivě sněhově bílými světýlky. Je tu jen pár černých židlí postavených ve dvou symetrických obdélnících, přesně na počet lidí, které jsme pozvali. Pozvali jsme jen rodinu a nejbližší přátelé jako je Zayn, Liam a Niall. CELÁ moje i Harryho rodina je pozvaná samozřejmě taky. Když myslím celá Harryho rodina, tak myslím i Robina. Přítele, teď už manžela Harryho maminky. Poznají se tu poprvé, takže další velká věc, co se tu odehraje. I když na to, že se s Harrym dneska bereme nic nemá.

Každý z hostů na pozvánce dostal informace ohledně dress codu. Mají si na sebe vzít tmavé barvy. Všichni tedy přišli do různých odstínů od tmavě červené, rudé a vínové, tmavě zelené až po tmavě modrou, hnědou a černou.

Na stromech všude kolem jsou rozvěšeny další světýlka ve stejné barvě jako ty na oltáři. Po zemi na jehličí je rozházena spousta bílých okvětních lístků růží.

Kousek dál je postavený dlouhý černý jídelní stůl dokola obestavěný stejně černými židlemi, zase přesně na počet hostů. Nad ním je mezi stromy rozprostřena síť bílých světýlek, které se v tomto tmavém prostředí působí jako zářící hvězdičky.

Pořád stojím a pozoruji sám sebe v bílém obleku v zrcadle, jak se nervozitou klepu. Panikařím, chce se mi brečet.

Harry je v jiném stanu postaveném úplně na druhé straně, abychom se náhodou před obřadem nepotkali. Zrovna dovnitř vešli Liam se Zaynem objímajíc se, ostatně jako pořád. Jsou spolu sladcí.

,,Tak co těšíš se?" Zeptal se mě Zayn.

Odpovědí se mu dostalo. Teda vlastně ne úplně slovní. Odpovědí mu byli mé slzy stékající po mých tvářích a zanechávající na nich mokré cestičky.

Tak hrozně se bojím.

,,Copak se děje?" přešel ke mně Liam a se starostlivým výrazem mě objal.

,,Co když si to Harry rozmyslí a zase odejde?" fňukal jsem mu v náručí.

,,Nerozmyslí neboj, je do tebe zamilovanej až po uši." Uklidňoval mě Liam.

,,Ale co když?" mé slzy pořád nepřestávali téct.

,,Pojď se obout, za chvíli začíná obřad." Řekl Zayn s povzbudivým úsměvem a zvedl moje, ještě nenošené bílé boty ležící na stolku.

,,Liame" řekl a on se na něj otočil s mou hlavou zahrabanou ve svém hrudníku.

,,Podej mi jí." Řekl a převzal si od Zayna jednu mou botu. ,,Podívej Lou. Pořád myslíš, že si to rozmyslí?" řekl Liam, když mě od sebe lehce odstrčil, abych se od něj odlepil a začal mi podávat botu podrážkou nahoru. Byla popsaná.

Boo, nemůžu se dočkat až si tě vezmu. Jsi moje životní láska, můj nejlepší přítel, má spřízněná duše. Doufám, že víš, jak moc tě miluju. Love Harry.