Nový kluk

část 2- poznání

Ráno jsem si přivstala, protože jsem potřebovala dodělat učení. Na které jsem se včera vykašlala. Když jsem to měla hotové oblékla jsem se a šla jako vždy pro Alex.

V AUTOBUSE:

Když jsme nastoupily všimla jsem si toho nového kluka, seděl úplně vzadu. Tak jsem se ptala Alex jestli za ním mám jít. Alex řekla, že to zkusit můžu, ale se mnou tam nepůjde. Tak jsem se rozhodla. že za ním půjdu, když jsem už byla skoro u něj tak autobus prudce zabrzdil a já na něj spadla. Kouknul se na mě a usmál se, já taky. Po chvilce koukání do očí mi to už bylo trapný tak jsem ze sebe vydala aspon ahoj. On mi odpověděl taky ahoj a pořád se na mě usmíval. Když jsem se ho chtěla na něco dalšího zeptat, tak autobus zastavil a řidič zaječel vystupovat. Když jsme vystoupili tak jsem viděla jak pospíchá do školy už jsem ho otravovat nechtěla, tak jsem za ním nešla. S ostatníma jsme šli do coopu si koupit nějaký pití.   

Za 2 min nám začínala hodina, ale mně se hrozně chtělo na wc a ještě jsem se ani nepřezula, ostatní jsem poslala at jdou do třídy beze mě. Oni moc nesouhlasili, ale nakonec šli. No a zvonilo a já pořád nebyla ve třídě, šla jsem si rychle vzít pantofle a běžela jsem do třídy.

VE TŘÍDĚ: 

Učitel mi trochu vynadal, ale jinak dobrý. Sedla jsem si na svoje místo a položila hlavu na stůl. V tom mi ten kluk zašeptal do ucha, že bych se měla schopit. Já se na něj usmála a odpověděla jsem mu dobře.  

Potom nám učitel sdělil, že půjdeme dneska na výlet, všichni jsme byli happy, protože se nebudeme učit. Měli jsme jít na nějaký hodně starý zámek kousek od školy.

PO CESTĚ:

Šla jsem ve předu s ostatníma, ale když jsem se otočila tak jsem ho viděla jak poslouchá písničky a nikoho nevnímá. Rozhodla jsem se za ním jít. Vyndala jsem mu z ucha jedno sluchátko a zeptala jsem se ho jestli si můžu poslechnout co poslouchá, on jenom přikývnul. 

Spletla jsem se nebyla to hudba, ale hlasy které říkali zvládneš to, máme tě rádi jsi náš nejlepší syn. Smutně jsem se na něj podívala, viděla jsem, že mu teče slza. Pohladila jsem ho po tváři a zároven jsem mu setřela slzu. Usmál se na mě a já mu věnovala stejný úsměv. Řekla jsem mu, že pokud mi nic vysvětlovat nechce tak nemusí, on odpověděl, že by mi strašně všechno chtěl říct, ale že mě tím nechce zatěžovat. Moje odpověd byla taková, že jsem ho obejmula a řekla, že mně může říct cokoliv a že tady pro něj budu kdykoliv. 

Chytla jsem ho za ruku a po zbytek výletu jsem šla s ním, učitel se na nás otočil a zavolal mě, než jsem za učitelem šla tak mi ten kluk řekl at mu hlavně nic o něm neříkám, kývla jsem hlavou a šla za učitelem, ten mi jenom chtěl říct, že se mu ten kluk nezdá at si na něj dám bacha. Já učiteli odpověděla, že ho už trochu znám a že mu věřím( vlastně ještě neznám ani jeho jméno)potom jsem se za ním vrátila vzala si od něj jedno sluchátko a poslouchala s ním. 

Z výletu jsme se vrátili zpátky do školy, měli jsme poslední hodinu a psali jsme test, takže bomba. Když jsem ten test dopsala koukla jsem se na něj a viděla, že tam nic napsaného nemá, dala jsem mu opsat ten můj test, hezky se na mě usmál a začal ode mě opisovat.

Po škole jsme se domluvili, že pojede se mnou k nám, aby mi to všechno tak nějak vysvětlil.

U MĚ DOMA:

Udělala jsem nám nějaký koktejl( no moc se mi nepovedl, ale snaha se cení) . Čekala jsem až mi to nějak začne vysvětlovat. On se jenom smutně tvářil. Tak jsem se ho nejdřív zeptala na jméno, jmenuje se Marek a měl narozeniny ve stejný den jako já. Potom už začal vyprávět sám o svém životě.

  

VŠECHNO CO MI O SOBĚ ŘEKL:

(Jméno Marek. Narozky 28.4 stejně jako já. Jeho rodiče museli odjed do ciziny, protože pracovali jako vojáci. Měl sestru, ale ta na 2 narozeniny zemřela na rakovinu.  Dále mi řekl, že se sem přistěhoval ke strejdovi, ale ten na něj pořád jenom ječí a využívá ho. Přistěhoval se sem z Krkonoš . A taky mi řekl, že musí každý týden jezdit do nemocnice) Když jsem se ho ptala proč řekl, že má leukémie ( rakovinu krve). Moc dobře jsem věděla co to je, protože se o medicínu dost zajímám. 

Když mi to řekl celkem dost mě to dostalo. Obejmula jsem ho a trochu jsem se rozbrečela on taky. Řekla jsem mu, že to spolu zvládneme a každý týden ho moje rodina bude vozit do nemocnice a budu tam s ním. A taky jsem mu nabídla, že u nás někdy může přespat. 

Tak to je pro dnešek vše. 

Doufám, že se vám to aspon trochu líbilo:)