8# Zranění

150 5 0
                                    

Od té chvíle, kdy jsem Freda budila ve společence uplynul už týden a nijak moc jsme se nepotkávali nebo si neměli čas popovídat. Zatím jsem nestihla zaregistrovat, kdo chybí, když se George vypaří, ale byla jsem odhodlaná na to přijít.

Ani jsem si nevšimla, že by se George na někoho zasněně koukal nebo reagoval jinak, když se zmínilo jméno nějaké dívky. Možná jsme nemluvili o té správné dívce. Třeba to byl někdo ze zmijozelu, o čemž jsem pochybovala, ale stát se může všechno.

Fred mi také nedal moc šancí se věnovat tomu, co se děje s Georgem, protože mi velice často dělal společnost. Zatím jsem netušila proč, ale nějak moc času se mnou trávil v knihovně. Dnes jsem tu ale seděla sama. Všichni kromě Rona měli famfrpálový trénink a on se šel dívat.

Nechápala jsem, co ho na trénincích tak baví. Podle mě to byla jen ztráta času, ale pro Rona bylo čtení ztráta času, takže jsme se v tomhle moc nehodovali.

S povzdechem jsem se vydala do společenky a rozhodla se dát si teplou sprchu, kterou jsem potřebovala. Měla jsem zatuhlé svaly a necítila jsem se ve své kůži, když jsem byla v knihovně sama. I když jsem samotu měla ráda.

S povzdechem jsem pomalu kráčela do společenky a rozhodla se nikde jinde nezastavovat, ale když jsem vešla do společenky, tak tam všichni stály ještě ve famfrpálových dresech a něco řešili. "Čauky," usmála jsem se na ně a Ginny se na mě se smutkem v očích podívala. "Copak se stalo?" zeptala jsem se hned, když se na mě stočili pohledy všech ostatních.

"Fred spadl z koštěte," odpověděl George. "To teď jsme u něj byly, ale Pomfreyová mu dala nějaké lekvary na spaní, takže teď spí. Měl jsem v plánu mu tam odnést oblečení."

"Zpomal," přibrzdila jsem George. "Vrať se k té části, kdy Fred spadl z koštěte."

"No, dělal jsem si z něj srandu před tréninkem a od kvůli tomu byl nějak mimo celý trénink a když jsem odrazil potlouk směrem k němu tak nestihl zareagoval a potlouk ho shodil z koštěte. Chvíli byl v bezvědomí, ale když se probudil, tak jsme ho nějak dotáhli na ošetřovnu a madam Pomfreyová řekla, že má jen pár naražených žeber, protože mu potlouk narazil do hrudi, ale bude v pořádku. A proto, aby se rychleji uzdravoval ho uspala, protože, jak mě a Freda nazvala, jsme banda opičáků a kdybych ho rušil, pořádně by se nezotavil," povzdechl si George a i tak mi přišlo, že to na mě vychrlil nějak rychle.

"A nechceš se v klidu vysprchovat a převléct? Já Fredovi to oblečení zanesu," prohlásila jsem a George se na mě široce usmál.

"To bys byla úžasná Hermi, díky," usmál se na mě a naše partička se po pár slovech rozpustila. Já jsem byla propuštěna a šla jsem za Fredem na ošetřovnu.

Byla jsem z toho otřesená. Nikdy jsem nečekala, že by se Fredovi mohlo něco podobného stát a nějak mi pořád nedocházelo, že by mohlo bát nějak vážně zranění. Ten usměvavý kluk, který se mi snažil zvednout náladu pokaždé když mě viděl.

Pomalu jsem kráčela chodbami a dívala se na obrazy, které jsem viděla milionkrát. Ale i přesto mi dnes připadala jiná. Temnější. Jako by se kolem mě začali svírat stěny a já jsem začala panikařit. Nechápala jsem, co se to děje a pak jsem konečně uviděla dveře do ošetřovny.

Nervózně jsem se zastavila a i když jsem chtěla Freda hrozně moc vidět, nevěděla jsem, jestli jsem schopná ho vidět v tom stavu, v jakém ho popisoval George.

Pomalu jsem se znovu rozešla, protože kdybych ucouvla bylo by to divné a já jsem prostě musela odnést ty věci. Otevřela jsem dveře ošetřovny a viděla ho tam bezvládně ležet na lehátku. Nebylo to stejné jako když usnul na gauči.

Bylo na tom něco až moc poklidného a neměl žádný výraz.

Chybělo mi jeho šklebení se během spánku, protože ve společence rozhodně nespal klidně. Na tohle bylo něco hodně špatně.

Přešla jsem k němu a na stolek mu položila oblečení. "Doufám, že ti bude lépe," usmála jsem se na něj a stiskla mu ruku, i když mě nemohl slyšet. Bylo to poprvé, co jsem si ho mohla nerušeně prohlédnout. Jenže to prostě nebyl Fred, když se mu nehýbali mimické svaly na tváři, tak to prostě nebyl on.

S povzdechem jsem mu položil ruku na tvář a dala pusu na čelo. "Možná se na tebe přijdu zase podívat," zašeptala jsem a odešla do společenské místnosti.

Fire on fire (HP FF - Fremione)Kde žijí příběhy. Začni objevovat