Fire on fire (HP FF - Fremione)

9# Fredův třetí pokus

Fred Weasley

"Dneska je ten správný dne," ušklíbl jsem se na George, když jsem si oblékal košili. Trochu jsem sykl, když jsem se ji snažil přetáhnout přes ramena. Byl to teprve týden, co jsem vylezl z ošetřovny. Naštěstí jsem tam byl jen jednu noc.

Hermiona mě na ošetřovnu nepřišla navštívit, když jsem byl vzhůru, ale od George jsem slyšel, že mi tam odnesla věci, když jsem spal. Měl jsem pocit, že tam byla a že mě políbila na čelo, ale pravděpodobně jsem měl jen halucinace nebo se mi prostě zdál nějaký sen.

Ale od té doby se na mě Hermiona kouká jinak. Jako by měla strach, že se mi zase něco stane nebo jako by na ošetřovně viděla něco, co jí vyděsilo. Ale rozhodně jsem měl dneska v plánu jí konečně vnutit nápoj lásky.

Už bych se o to pokoušel po třetí. Vypadá to, že pokaždé prokoukla, že jsem měl něco v plánu a to se mi ani trochu nelíbilo. Bylo mi jasné, že abych ji donutil vypít čaj s nápojem lásky budu se muset chovat jako bych nic takového neměl v plánu.

"Jsi si jistý?" zeptal se George a hodil po mně pytlík s lahvičkou.

"Dneska to prostě vyjde, cítím to v kostech," odpověděl jsem jednoduše.

"Stále nechápu, proč je to pro tebe tak důležité," začal George na novo. "Jestli se ti líbí tak jí to prostě řekni jako jsem to já udělal s Lunou. Proč si z ní chceš vystřelit?"

"To je součást složitého plánu," ušklíbl jsem se na něj ďábelsky a George jen pokrčil rameny a vydali jsme se spolu na snídani. "Mimochodem, kdy se plánuješ přiznat k chození s Lunou?"

"To ještě nevím," ušklíbl se na mě kysele George. "Nejradši bych si ji nechal pro sebe a nikomu ukazoval."

"Tak to jsme na tom cca stejně," zamumlal jsem a šťouchl do něj.

Se smíchem jsme dorazili do Velké Síně a tam už seděla Hermiona a popíjel čaj. Kývl jsem na George a on mi přikývnutím potvrdil. "Dobré ráno," pronesli jsme najednou a já jsem se posadil z jedné strany Hermiony a on z druhé. Jeho úkol byl odlákat Hermioninu pozornost.

Něco ji začal vysvětlovat a já jsem mezitím nalil lektvar do jejího čaje a potvrdil jsem, že už může přestat vysvětlovat. "Lidi už musím jít," řekl na konci George a já si s ním plácl. V tichosti odešel a já jsem hned na to upoutal Hermioninu pozornost na mě.

"Takže, co máš dnes v plánu?" zeptal jsem se, když si vzala do ruky šálek čaje a na jeden lok ho dopila. Ano, byl jsem první na koho se podívala a já už viděl, jak se mi vrhá kolem krku. Ale ona se jen zvláštně zatvářila a potom vypadala jako by chtěla být, co nejdále ode mě.

"Nic moc," prohlásila a odtrhla ode mně pohled. "Promiň, musím jít, sejdeme se po obědě v knihovně," vyhrkla a zmizela. Ani jsem to nestačil zpracovat. To nebyla reakce jakou měla mít. Že by George dal špatnou lahvičku? To by mi neudělal. Minimálně by mi to neudělal schválně. Ale neznal jsem lektvar, který jsme měli připravený a někdo by na něj reagoval takhle.

S povzdechem jsem sledoval jak odchází a Ron s Harrym se ke mně zvědavě naklonili. "Co jsi jí řekl?" zeptal se Ron. "Měla v plánu si dát ještě vafle."

"Nic, jen jsem se jí zeptal, co dělá dneska," prohlásil jsem a prohrábl si vlasy.

"Viděl jsem, jak jí leješ něco do pití," odporoval Harry a já jsem si povzdechl. Všiml si. Tak to bude průser. Nevím, jak bych jim to vysvětlil.

"Očividně to nefungovalo, takže jsem jí tam vlastně nic nenalil," ušklíbl jsem se na ně a také vstal od stolu. Čekal mě nasraný den plný přemýšlení.