Circles (Larry Stylinson) |CZ

|2.|

Ve spolupráci s Mia_Charlotte

***

Nastal konec Niallovy pracovní doby, jenže papíry stále nikde, což jeho nadřízeného v první chvíli mírně rozhořčilo. Hned si však uvědomil, že tu ten prcek nedělá zas až tak dlouho.

„Víš, kolik je hodin?“ zeptal se, když bez klepání vešel do kanceláře mladšího.

Blonďák rychle střelil pohledem nad dveře, kde se nacházely hodiny a naprosto se vyděsil.

Už měl po směně a... měl sotva půlku těch papírů.

„Já... omlouvám se, ale nestihl jsem to a... zůstanu přes čas a dodělám to,“ dodal okamžitě.

„To ano. Ale podíváme se na to společně,“ došel brunet za jeho židli a rukama se opřel o desku stolu, „tak kde je problém?“ ozval se blízko jeho ucha, jelikož měli hlavy téměř na stejné úrovni.

„N-no... já úplně nevím, co s tím,“ zamumlal hnědoočkův podřízený tiše.

Jak se měl soustředit, když měl svého šéfa za zády?

„Ukaž mi na tom papíře konkrétní věc, s kterou nedokážeš hnout,“ zamumlal starší trochu chraplavě.

Díky tomu chlapec před ním znervózněl ještě víc.

„Tak... tak třeba tady,“ poukázal na část papíru, kde se v textu pokažené ztratil a nevěděl, jak s ním následně pracovat.

Jeho šéf mu tedy začal naprosto klidným hlasem pomalu vysvětlovat, co s tím, během čehož se velmi nenápadně sklonil ještě o něco víc, díky čemuž mu byl blíž.

„Ted už tomu rozumíš?“ zašeptal mu po nějaké době do ucha.

Niall se však celou dobu soustředil spíše na jeho hlas než na to, co hnědoočko říkal.

Toho ale ve finále litoval.

„Malinko?“ zamumlal utrápeně.

„Je mi to jasné,“ šklíbl se starší, načež se spěšně odtáhl.

Měl by přestat s těmi... zbytečnostmi.

Jo. Pro dnešek to stačilo.

„Takže ještě jednou,“ promluvil už hlasitěji a začal přecházet po místnosti, zatímco mu to pořádně vysvětloval.

Nyní už se drobný chlapec na jeho slova plně soustředil, zatímco pohledem těkal mezi papíry a ním.

Když to pak takhle slyšel, tak... to vlastně ani zdaleka nebylo tak těžké, jak si myslel.

„TEĎ už chápeš?“ založil si Liam ruce na hrudi a naklonil hlavu na stranu.

„Asi... jo, chápu,“ přikývl blonďáček nakonec.

Třeba to ještě dneska zvládne dodělat.

„Fajn. Tak udělej, co stihneš za hodinu, a pak jdi domů. Zbytek budeš mít na zítra,“ pozvedl brunet kousek úst, načež kancelář radši opusil.

Po uplynuté hodině opravdu blonďáčka pustil domů. Stejně jako předešlého dne jej při odchodu vyprovázel svým ostražitým pohledem ze schodů a... opět nebyl potěšen.

Harold totiž vypadal, že se s modrookým loučil až příliš důvěrně. Dokonce ho i objal.

Absolutně vůbec se mu to nelíbilo. Absolutně vůbec.