² ᴍᴏʀᴇ ᴛʜᴀɴ sᴜʀɴᴀᴍᴇ //ʀᴏᴢᴇᴘsᴀ́ɴᴏ// [Marvel]

ᴇᴘɪsᴏᴅᴀ #2.11 - ʜᴇ ʜᴀs ʜɪs ғᴀᴄᴇ

Episoda #2.11

"He has his face"

"That was when the world wasn't so big and I could see everywhere. It was when my father was a hero and not a human"

----------------------

Minulost rok 2024

Avengers Tower

Lila tiše ležela na jednom boku a pozorovala spícího Buckyho. Bucky spal bez trička a na krku měl na řetízku jeho vojenské psí známky. V dnešní době Bucky už spal o něco lépe, hlavně protože vedle něj většinou spala Lila. Lila se tiše natáhla a jejími prsty pročísla Buckyho vlasy. Přemýšlela. Hayley a Aurore se včera večer vrátili dost panicky. Boreas rozmrzl a hrad olymp vybouchl. Lila byla dost vyděšená, Zeus jí o Boreasovi řekl téměř všechno. Navíc Zeus byl strýc Aurore která z toho byla dost mimo a Lila si nebyla jistá co by s tím měla dělat.

Lila tiše vstala z postele, na pyžamo si oblékla župan a vydala se do kuchyně. Potřebovala mléko protože si byla jistá že jestli Nova uvidí že pije kávu okamžitě vzbudí Buckyho nebo Friday. Lila s povzdechem došla až k lednici kterou otevřela. Její pohled padl na Tortteliny které měli v lednici od večeře. Tentokrát totiž vařila ona a vzpomněla si na recept který jí kdysi její otec učil. Lila na těžko polkla, vytáhla je z lednice a s vidličkou si sedla ke stolu. Lila si ani neuvědomila že jí při jídle začali po tvářích stékat slzy. „Slečno Starková měla bych někoho probudit?" Nova jí vyrušila.

Lila zvedla hlavu a lehce se usmála. „Ne prosím Novo, nikoho nebuď, ale děkuji" Lila se usmála a vrátila se zpátky ke svému jídlu. Lila to nechápala, po každé když se snažila přestat truchlit jí to z nějakého důvodu, víc a víc bolelo. „Jsi v pořádku?" Lila zvedla hlavu aby se setkala s Buckym. „Ano, jen jsem nemohla spát. Promiň, vzbudila jsem tě?" ptá se Lila. „Ne, ale postel byla prázdná" zasmál se Bucky a políbil jí do vlasů. Bucky si vzal svou vidličku a přisedl si ke své přítelkyni. „Chceš o tom mluvit?" ptá se opatrně Bucky a Lila si povzdechne.

„Zdá se mi že po každé když se snažím přestat truchlit to z nějakého důvodu bolí víc a víc, a nedokážu se s tím vyrovnat" vysvětluje tiše Lila. „A teď ke všemu ještě Boreas kterého budeme muset zastavit" dodá Lila. „Frost, Boreas není tvoje zodpovědnost" namítal Bucky a Lila si povzdechla. „Zimo mám magii která patřila jeho dceři Khione, kdyby nebylo Aurore tak mě Zeus skoro pasuje do zatracené bohyně..." Lila se odmlčela. „Khione ho kdysi zmrazila, mohla bych to dokázat taky, takže ano, je to moje zodpovědnost" vysvětlila Lila.

„Khione potom ale umřela" namítl Bucky. „Umřela protože už byla zraněná, a krvácela, nemyslím že to s tím mělo něco společného" Lila jednoduše pokrčí rameny a Bucky se lehce usměje. „To je jedno, tak jako tak v tom nebudeš sama, my budeme s tebou" ujistil jí Bucky a Lila se široce usměje. „Ale vraťme se k tvému tátovi, Lils je v pořádku přestat truchlit, ale musíš to sama přijmout, nesmíš sama sebe nenávidět za to že jdeš dál" Bucky jí lehce pohladil po vlasech a Lila se na něj podívala. „Co když nechci jít dál?" zeptá se tiše Lila a Bucky si povzdechne.

„Na to už je pozdě Lils, tvůj život už se posunul, už jsi v něm šla dál, ten problém je ten že tohle není protože by jsi chtěla jít dál ale protože jsi dál už šla, a právě teď to bolí protože se bojíš že když pokračuješ ve svém životě tak že na něj nakonec zapomeneš" vysvětlil Bucky a Lila ho pozorovala. „Pamatuji si když mě začal poprvé učit vařit tortteliny" vydechla do ticha a Bucky se na ni podíval. „To bylo v době kdy se mi svět nezdál tak velký a kdy jsem mohla vidět všude. To bylo v době kdy můj táta pro mě byl hrdinou a ne člověkem.