jsem Katharina Black, mafiánka bez srdce tak se mi říká...každej se boji dne kdy mě potká a když přežije je vděčný, nejsem žádný psychopat nebo tak něco, jen prostě umím dobře ukrývat pocity, a mafiánka bez srdce?? Tak si nepřijdu jen prostě...láska...
"Prosimtě už nic nedělej, posral si toho dost" tak tahle věta mě umlčela, jak jsem jí to mohl udělat? Opravdu je to moje vina? Ovšem že je! Kurwa! To jsem nechtěl! Co jsem to udělal? Však sem toho moc neudělal nebo snad jo? Rychle jsem přešel do pokoje a unaveně sebou švihl do postele, snažil jsem se přemýšlet nad čímkoliv jiným ale nešlo to, přece jenom jsem v jejím pokoji, ležím v její posteli a její parfém který tu ze všeho cítím vdechuju jako drogu, už teď mi tak přehnané chybí! Nikdy jsem nemyslel že se že mě tohle stane, teď je Katharin pryč ode mě a já jsem na dně, musím s ní mluvit co nejdřív
Katharina
"A maminko jak jste se s tatínkem potkali?" Zeptala se malá holčička postarší ženy, "to je složité, jednou ti to řeknu" usměje se na malinkou holčičku žena a pohladí ji ve vlasech, "teď už ale pojď spát" uloží žena holčičku do postele a ona se zachumla do peřiny, "ještě písničku" udělala holčička psi oči a žena se pousmála
"Nad královnou zajal z lůžka si ji vzal sám a vsadil ji do pout. Teď nám se podřídí vody všech moří, kde my chcem, budem plout.
Jooo hooo v ruku v ruce, nechte vlajku vlát. Chudý braši, my se smrti nemusíme bát.
Jooo hooo v ruku v ruce, nechte vlajku vlát Chudý braši, my se smrti nemusíme bát" dospívala žena a malou holčičku co už spala políbila na čelo "ať tě provázejí Andělé mé dítě" zašeptala a odešla
Nic, jen černo, černo, tma, bezmoc, tohle vše jsem teď pociťovala, bezmoc a mě špatné vzpomínky na dětství. Pomalu jsem otevřela oči, byla jsem v bílé místnosti, nejspíše u lékaře, hned jsem si všimla postav které stáli u dveří a bavili se s doktorem tak, že byli otočení ke mě zády, Ell, Em, Max a Thomas "Lidi?" Spíš jsem zašeptala než řekla normálně ale i tak se na mě všichni otočili, "Kath" vydechl Max a rozeběhl se za mnou, "sestřičko ani nevíš jak jsem se bál jsi v pořádku?" Optal se a vtáhl mě do objetí, "popravdě?...ne" sklonila jsem hlavu, hned mě objali i ostatní a snažili si mě nějak utěšit ale na to jsem kašlala, "teď ale nejsem důležitá já všechny svolej, chci mít řeč" řekla jsem odhodlaně a vstala z postele, měla jsem na sobě ještě pořád nějaké debilni oblečení co jsem měla předtím, "všechny včetně Harryho svolejte, já se pak dojdu převléknout a promluvím k mým lidem" zaúkolovala jsem je a oni odešli, už žádné emoce! Už žádné trpění, už žádná naděje na normální láskyplný zivot
Po deseti minutách
"Kath už se čeká jen na tebe" vtrhl mi do místnosti Thomas a já kývla, "dojdu se převléci a budu tam" odešla jsem a šla do svého pokoje
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Opet jsem si vzala mé oblíbené šaty a k tomu nějaké doplňky, vlasy jsem neřešila a tak si je jen hodila dozadu a vyšla, musím za ostatníma, slyšela jsem z místnosti hluk a tak jsem se ještě naposledy nadechla. Rozrazila jsem dveře a tak se všechny pohledy přemístili na mě "Takže lidi byli trochu komplikace ale už je vše vyřešené, mluvila jsem s Grouthem a dozvěděla se že pozítří chystá útok na nás, nechci vidět padnout ani jednoho z nás takže zítra v deset máte trénink! Všichni povinně, kdo tam nebude padá, nejsme školka takže kdo přijde v čas odstřelim ho na místě, je mi to jedno, jste sice má rodina ale i má rodina už mě ne jednou zradila. Jasný?!" Zařvala jsem přez celou místnost a zvedla ruku zaťatou s pěsti do vzduchu, všichni kyvli a ruku zvedli taky "Nezapomeňte, vsechno se dá zvládnout, stačí jen jedno pravidlo" křikla jsem přez celou místnost a mí lidí zatleskali, "hele to že si teď byla mimo nic nedokazuje, nechápu o jakém pravidle mluvíš a co budeš zítra dělat ty že nejdeš na trénink?" Křikl na mě jeden z Harryho týmu a já se na něj vražedné podívala, "jedno jediné pravidlo, neprojevovat jakoukoliv emoci" křikl Mathias a já se na něj pyšně podívala, "to je blbost" ušklíbl se ten jeden a já se Zasmála, "myslíš? Ten kdo emoce neprojevuje není zranitelný, nemá na kom by mu záleželo a proto ho nikdo nemůže vydírat, nemá naději proto bojuje dokud je to možné, zemře pro své lidi" řekla jsem a otočila se na Maxe a Ell, "pamatuješ na píseň kterou nám zpívala matka" septla jsem a on kývl, "my se smrti nemusíme bát" septla jsem a on se na mě smutně podíval, "co se to s tebou děje Katharin?" Septl Max a koukl se na zem, "jsem mafiánka, nesmím být ničím, nikým vydírána, tak jako otec" řekla jsem a on se na mě nevěřícně podíval, "to si děláš srandu? Jako NÁŠ otec? Jako ten bastard co tě bil kdy jen se dalo?!" Zařval na mě a já nasadila kameny výraz, "měl pravdu, je lepší neprojevovat emoce" řekla jsem chladně a odešla z místnosti
Harry
Neprojevovat jakoukoliv emoci..co to má znamenat? To znamená že už žádné emoce nemá? Už jen jak přišla a mluvila byla jako robot, žádný úsměv, žádná emoce a to jak chladné mluvila k Maxovi mě dostalo, co se to s ní děje. "Maxi?" Polkla Ell a Max se na ni zdrceně podíval, "Maxi ne ona to nemohla udělat" vykřikla zničeně a padla na kolena, Max ji okamžitě zvedl a vtáhl ji do obětí, "co se stalo?" Zeptal jsem se opatrně a přišel k nim, "to ty za to můžeš! A chceš vědět co se stalo? Ztratila naději! Je jako člověk bez duše, člověk bez srdce! Je to jen stroj na pomstu" krikla na mě a Max ji objal silněji, "takhle jsem ji nikdy neviděl, musela si vzpomenout na všechno z dětství, matka nám zmizela a otec ji bil, vždy ji učil že neprojevovat emoce je nejlepší, vždycky mu řekla že to není pravda a proto dostala dvakrát tolik namlaceno, teď se ale zdá že je jí to vše jedno, vzpomněla si na písničku kterou nám matka zpívala, teď je to člověk bez duše, teď je to zase ta chladná Katharina" řekl zničené Thomas a promnul si spánky, Em ho hned objala a on ji obětí opětoval, a kde je moje obětí? Chci zpátky svou Kathrin, chci zpátky tu holku co mě milovala, kéž bych to všechno mohl vzít zpět.
