Tábor [kagehina]

4. Kapitola

Když už jsme byli všichni tak jsme tedy šli. Cestou po mě Haru pořád pokukoval což mi nebylo vůbec příjemné. Kageyama se držel pořád u mě za což jsem mu byl vděčný. Nebýt jeho tak mě v tom lese Haru znásilnil. Najednou se Haru k nám začal přibližovat a mě se zmocnila panika kterou jsem snažil nedávat najevo. Sestra si spokojeně šla před námi a nic netušila.

Všiml jsem si jak se Haru k nám přibližuje. Už se snažil chytit Hinatovy ruky ale já Hinatu vzal za pas a natiskl jsem si ho k sobě. ,,Nech ho bejt.,, Řekl jsem a se Shoyem popošel víc dopředu a pak ho pustil. ,,V pohodě?,, ,,Jo... díky,, já ho jen pohladil po hlavě a šli jsme zase v klidu. Po chvíli si mezi nás stoupla Natsu a povídala si s Hinatou. Pak ho vzala za ruku. ,, Můžu?,, Zeptala se a natahovala ke mě svou druhou ruku, já ji za ní vzal a spokojeně jsme došli až k hradu. Neříkám nic vypadalo to tu pěkně.

Zastavili jsme před hradem. ,,Tak dečka... pojďte ke mě. Za chvíli bude prohlídka hradu kdo však nechce může zůstat tady se mnou. Až bude čas tak vás zavolám.,, Řekl Yuri a pak na nás zavolal. ,, Hinato! Kageyamo! Haru!,, My jsme poslušně přišli k němu a poslouchali. Hele kluci dečka nad patnáct let což jste vy tři si můžou po hradě chodit bez průvodce. Ale jestli tedy půjdete sami na nic nesahat vevnitř jsou kamery a já nechci mít problém. Jo?,, Všichni jsme mu na to kývli. ,,Jo a Shoyo jestli chceš můžeš vzít sebou sestru. Sourozenec prý nevadí ale musíš ji hlídat.,, ,, Jasně díky,, a šli jsme k ostatním.

Hinata šel za Natsu a něco jí říkal hádám že to bude něco s tou prohlídkou že půjdeme sami. Náhodou to je fajn že to tak je ale dělá mi problém Haru který určitě taky půjde sám a bude se snažit využít situace. Na Hinatu ani Natsu nesáhne o to se postarám. Z mého přemýšlení mě probudila malá Natsu. ,,Kage! Půjdeš se mnou a bráškou? Prosiiiiim.,, Je hrozně roztomilá stejně jako její bratr. ,,Jo jasně pokud to Hinatovi nebude vadit.,, ,,Budu rád,, řekl a hřejivě se usmál. Najednou k nám přišel Yuri a řekl že my už můžeme jít. Vevnitř jen řekněme svoje jméno a oni nás pošlou dál.

Vešli jsme dovnitř kde stála nějaká mladá slečna. ,, Dobrý den vy jste z toho tábora že?,, ,,Jo,, ,,jen bych si zkontrolovala ráda jména.,, Každý z nás řekl své jméno a ta slečna se podívala na Natsu. ,,To bude asi tvoje sestřička viď?,, ,,Jo,, ,,tak já vás pustím. Na nic nesahejte a za ohraničené části nechoďte děkuji a užijte si to.,, Bylo to tu hezké po vstupu víc dovnitř se od nás Haru vzdálil za což jsem byl rád. Postupně jsme si to tu obcházeli. Vešli jsme do takové lehce úzké a velmi tmavé chodby. Před ní bylo napsáno že její konec je za rohem. Moc jsem vevnitř neviděl. Natsu se ke mě tiskla protože se trochu malá tmy. Tma mi nijak nevadí. Nejednou mě ale někdo vzal za ruku a já se v tu chvíli dost lekl. ,,Neboj to jsem jen já.,, ,,Tys mě vyděsil...,, A oddychl jsem si. Tisk ruky jsem mu oplatil a za tu druhou jsem vzal Natsu. Vyšli jsme z chodby a před námi se objevil Haru.

Když jsem toho parchanta viděl vařila se mi krev v žilách. ,,Tady vás mám...Ahoj Hinato...hmmm.. nechceš se pak večer se mnou projít? Mohla by být sranda...,, Hinata silně stiskl mou ruku a hlasitě polkl. Pochopil jsem a řekl. ,, Hmm...ne pochybuju že má on nebo někdo jiný zájem...,, A obešli jsme ho. Když jsme zašli za nějaký roh tak se Natsu zeptala. ,,Kdo to byl?,, ,,Jeden kluk který obtěžoval Hinatu... dávej si na něho pozor jo?,, ,, Jasně,, Hinata mě zatáhl za ruku abych se k němu sklonil. ,, Děkuju,, zašeptal mi do ucha. ,, Nemáš zač...,,

Po prohlídce jsme si sedli venku na nějakou lavičku a jedli svačinu. Potom měli prohlídku ti malí. ,,Kluci jestli chcete můžete jít tam je tam takový potok. Já s děckama tam pak přijdeme.,, A ukázal někam kam jsme se vydali. Haru s náma díky bohu nešel. Yuri mu to zakázal za to jak se k Hinatovy choval tak prý od teď nemá žádné výjimky. Já Hinata a Natsu jsme došli k potoku. Ti dva už si sundávali boty a šli si smočit nohy. ,,Ty nejdeš?,, Zeptala se Natsu. ,,Jojo už jdu,, a taky jsem si sundal boty, vyhrnul si honavice od kalhot a šel do vody. ,,Aaa....to je studené,, řekl jsem když jsem si ponořil nohy nad kotníky. Oba se začali smát. Jsem rád že Hinata směje bez přetvářky. Jeho smích mě hrál u srdce. Natsu mezi tím co já tam stál jak tvrdé y a Hinata si oplachval obličej a nohy hledala kameny.