Tábor [kagehina]

1. Kapitola

Kageyama - tučně
Hinata - normálně

Už jsem sedal s mámou do auta. Nikdy jsem na táboře nebyl a nějak po tom netoužím ale máma pojede na tři týdny do jiné země a táta mi před dvěmi lety umřel takže mě máma nechce nechávat doma samotného. ,, Máš všechno zlato?,, Zeptala se mě ,, Jo mami... mám,, a vyrazili jsme k vlakovému nádraží.

Máma nám našla pro mě a sestru tábor. Na táboře jsem upřímně ještě nikdy nebyl. Sestra tam hodně chtěla ale na měsíc ji tam máma samotnou poslat nechtěla. Takže jedu s ní. Už jsme nastupovali do auta a naposled zkontrolovali jestli máme vše. Jedeme na vlakové nádraží kde se sestrou pojedeme na konečnou kde si nás vyzvednou ti co mají ten tábor na starost.

Vystoupil jsem z auta a začal se loučit s mámou. ,, Užij si to tam zlatíčko.,, ,,Jojo,, ,, až tam budeš tak mi napiš... papá.,, ,,Ahoj,, a už odjížděla. Čekal jsem na svůj vlak. Moc lidí tu nebylo a ani žádné dítě že by jelo na tábor. Po chvilce mou pozornost upoutala zrzavá hlava vypadající jak pomeranč. Byl to kluk a vedle sebe měl malou holčičku která měla naprosto stejné vlásky. Ten kluk vypadal tak na třináct nebo čtrnáct. Něco mi říkalo že budou se mnou na tom táboře. Ale to je blbost. Několikrát jsem sám sebe načapal jak na něho koukám.

Vylezli jsme schody a čekali na vlak. Nikdo jiný kromě nás a nějakého černovlásého kluka tu nebyl. ,,Kdy to přijede?,, Zeptala se mě má malá sestra. ,,Hmm mělo by za deset minut.,, Nemohl jsem si nevšimnout jak po mě ten kluk pokukuje. To mu tak vadím že mě musí zabíjet pohledem? Za chvilku už vlak dorazil a my jsme nastoupily. Ve vlaku jsme si sedli na volná místa a po chvíli mi Natsu (Shoyova sestra) usla na klíně.

Když jsem si sedl tak po tak patnácti minutách jsem okem zahlédl toho kluka. Nevím co mě nutilo se pořád dívat tím směrem kde seděl. Moc jsem v noci nespal takže jsem po chvíli usl.

Když už jsme stávali ze sedadel a byli jsme na konečné tak jsem si všiml toho černovláska. Spal. Nevím kam vlak jede pak když je tohle poslední zastávka tak jsem ho šel vzbudit.

Cítil jsem dotyk na rameni a jak se mnou někdo lehce cloumal. Otevřel jsem oči a viděl toho kluka. ,,Ahoj promiň ale vlak právě zastavil na konečné. Nevím kde si chtěl vystoupit ale nemůžeš tu zůstat.,, Řekl mile. Já nic neřekl sebral se a šel ven. Kde už mával nějaký chlápek a volal že vede dětska na tábor kde jsem měl jít i já. A tak jsem se šel postavit k němu.

Tak buď neumí japonsky což bych se divil když vypadá jak Japonec a nebo není slušně vychovanej. Nepoděkoval. Nic. Neřekl ani bu. ,,To je blbec,, řekla Natsu ,,to se neříká!,, Napomenul jsem ji i když měla pravdu a vydali jsme se ven. Všimnul jsem si chlápka co volal že se s ním jde na tábor. Šli jsme k němu a vedle něj jsem zahlédl toho kluka z vlaku.

Po chvíli když si nás započítal a byli jsme údajně všichni jsme někam šli. Po půl hodině jsme došli k místu kde byli chatky. Tam k nám přišel zas někdo a začal něco říkat. ,, Dobrý den jmenuji se Yuri a budu vás mít na starost. Tento rok se k nám přihlásilo málo dětí takže každý má chatku pro sebe kromě dvou lidí kteří budou spolu. No každopádně já vám teď dám klíčky od chatek, vy si tam odložíte svoje věci a přijdete tam do toho přístřešku.,, A něj taky ukázal. Po jednom jsme k němu chodily. Každý mu řekl jméno a on mu dal klíč. Chatky byli trochu dál a taky docela daleko od sebe. Měl jsem chatku číslo 10.

Docela jsem doufal že budu mít chatku se ségrou. Aby něco neprovedla. Ale ono ne měla chatku číslo 12 a já 10. Ségra se rozběhla k jedné z chatek já hledal tu svou. Našel jsem ji. Už jsem chtěl strčit klíč do zámku když se dveře průvanem lehce pootevřely. Asi nebyly zamčené. Vešel jsem dovnitř a někdo na mě spustil. ,,Co tu děláš?!,, ,,No... já...tak počkat...,, A v tu chvíli vešel k nám ten Yuri. ,,Ahoj kluci budete mít chatku spolu. Vyšlo to tak. Doufám že budete spolu vycházet.,, A zase odešel. ,,No. Tak tu budem spolu. ,, ,, Super,, řekl ironický ten kluk a odešel. Debil. Položil jsem si věci na volnou postel a taky odešel.