Dvojí tvář

Kapitola 6.

Druhý den jsme se společně s Liangem vypravili do školy. Nyní jsme zvolili běžnější dopravu, protože jsme plánovali ještě něco po škole popít. "Ty jsi věděl, že se tvá rodina zná s jeho?" zeptal jsem se cestou autobusem a dále se díval z okna ven. Dnešek opět vypadal na horký den. "Ne. Rodiče se semnou nikdy nebavili o ... interních záležitostech." odpověděl a opět se věnoval nějaké hře na mobilu. "Mhm..." To je divný. Je pravda, že se jeho rodiče občas vypařili na pár dní a pak se najednou objevili, ale... Aaah, to je těžký. Položil jsem hlavu o okno a sledoval míjející přírodu. "Hej broo, co je?" vypnul telefon a položil mi hlavu na rameno. "Táhni" ucukl jsem a on mi spadl do klína. Oba jsme zrudnuli a ucukli pohledy. "Úchyle." procedil jsem mezi zuby a trefil ho do hlavy, přičemž jsme se oba nakonec zasmáli. 

Po pár minutách jsme konečně dorazili na místo. Na zastávce již čekala Duan s kyticí v ruce. "Týjo..." vydechl jsem a změřil si jí pohledem. "Máš nápadníka jo? Konečně!" zaradoval se Liang a zasmál se. "To... To..." zvedla hlavou a byla celá ruda. "To mi dal Yi.." vysoukala ze sebe div, že neomdlela. Nejdříve otravoval mě a teď začne otravovat mou kamarádku? "To tě začal balit?" odfrkl jsem si, vzal Lianga kolem ramen a rozešel se do školy. Duan nás po chvilce dohnala a postavila se před nás, ukázala na mě prstem a usmála se. "Prý to mám jako poděkování, že jsem mu pomohla." zazubila se a já myslel, že exploduji. 

"Noták kámo, to bude dobrý, dýchej." ironicky se zasmál Liang a vrazil mi do ruky zmrzlinu. Poznal, že kdybychom tam zůstali o minutu déle, tak bych tu kytici nejspíše rozdupal - a pak bych toho samozřejmě litoval. Sledovali jsme společně studenty, kteří dělali nejrůznější aktivity. "Co ode mě chce? Já to nechápu." hlesl jsem a promnul si oči. Parťák jen pokrčil rameny a mlčel. "Co hlava?" objevil se vedle nás Hou Yi Lui, načež jsem se jen zvedl a odešel. Liang mě dohnal, aby se rozloučil. "Hele, za chvíli začíná hodina, tak se měj. Po škole se uvidíme." mrkl, pozdravili jsme se typickým pozdravem a rozeběhl se do třídy. "Myslím, že máme namířeno stejným směrem, tak jdeme." opět se usmál a přilepil se na mě. Došla mi trpělivost a odstrčil ho. "Co máš furt za problém? Proč se tak vtíráš?" rozkřičel jsem se na něho až se ostatní studenti otočili. "To nemáš něco lepšího na práci než mě furt otravovat?" hlesl jsem a otočil se zpět, nechtěl jsem se na něho dále dívat. Připomínal mi dřívější přátelství... než se to zvrtlo. "Ale noták, Zhengu. To ti lezu až tak na nervy?" "Ty ne, tvoje chování jo." odpověděl jsem a šel do třídy.

Tiše jsem se posadil a vyčkával na hodinu angličtiny. Ve dveřích se objevil Hou Yi a vydal se na jeho místo. Svůj pohled jsem raději přeorientoval ven a nevěnoval mu pozornost. Cítil jsem, jak na stůl něco položil a odešel. Podíval jsem se, čím mě chtěl vyprovokovat a na můj údiv to nebylo nic zvláštního. "Bubble tea?" nadzvedl jsem obočí a podíval se na obsah. Rychle jsem si uvědomil, že to je od Yi a odtáhl se, ale chuť zvítězila a já si ho vzal. Všiml jsem si, jak Hou Yi byl příjemně naladěn.

Byl jsem spokojený, bubble tea jsem neměl věčnost. Popravdě jsem si ho ani nemohl dovolit, veškeré své úspory jsem tento semestr musel utratit za výdaje skrze školu. "Tak... Už jsme přátelé?" přišel k mé lavici a sedl si na bobek. Jeho trup byl nyní ve výši mého stolu a dál mě sledoval. "Si myslíš, že si mě koupíš za Bubble tea?" nahodil jsem uražený úsměv a stydlivě se podíval z okna, přičemž jsem vypil poslední lok. Hou mě stále sledoval tím jeho pohledem. "Hej." ozval se a já se na něj podíval, jeho vlasy mu opět padaly do očí a svaly mu nyní vynikaly dvakrát tak víc. "Pokud mi zahraješ na klavír jako jsi hrál předtím, tak ti koupím ještě jeden." Navrhl a usmál se. Duan se k nám přidala a vyzvídala, o čem se tu bavíme. "Ne." odpověděl jsem stroze a posunul se ze židle, aby si mohla Duan sednout. Tohle jsme dělali pořád, je to takový náš zvyk. "Cože to? Ty jsi slyšel, jak hraje? Že umí hrát skvěle." rozplývala se Duan a tiskla se na mě. "Slyšel jsem jen část, pak odešel." předstíral smutek a já zavrtěl hlavou. "Ne, přestal jsem, protože jsi mě vystrašil." opravil jsem ho a položil svou hlavu na Duan rameno a ta mě chytla za ruku. "Sluší vám to spolu." řekl a sledoval nás. Na stejno jsme se na sebe podívali a začali se smát na celé kolo. "Neeeee..." smála se Duan a popadala dech. "Duan je moje nejlepší kamarádka." vysvětlil jsem a zvedl se, abych šel vyhodit prázdný kelímek od Bubble tea. "Tak..?" objevil se za mnou Yi a zaterasil mi cestu. "Zahraješ mi a možná by jsi mě mohl něco zkus-" větu nedořekl, protože ho přerušil vyzvánějící telefon. "No?" řekl chladně. "Cože jste udělali?!" rozkřičel se a odešel ze třídy. Wow, nevěřil bych, že dokáže být i jiný než jen vlezlý.