Dvojí tvář

Kapitola 8.

Zheng Yan
Dneska to bude deset dní, kdy se Hou Yi vypařil. Ze začátku mě skutečně otravoval, ale posledních pár dní mi nenapsal ani jednu dotěrnou zprávu... Podíval jsem se na mobil a nečekaně zjistil, že mi žádná zpráva nepřišla. Co jsem to začal cítit? Zklamání? Pokusil jsem se tyto myšlenky přehlučit písničkami. Dneska byla neděle, což znamenalo den volna. Najednou mi písničky přerušil videohovor od Duan. Neměl jsem moc náladu na ty její vtípky, ale stejně jsem to zvedl. "Čéééégo Zhengu!" zamávala z pláže Duan. Všiml jsem si, že měla opět ty její typické plavky s hello kitty a klobouk ve tvaru obří neko. Ještě, že tam s ní nejsem. Usmál jsem se nad svojí myšlenkou a pozdravil jí zpět. "Nechceš přijet? Jede i Liang, tak pojedete spolu, počky, zavolám mu." viděl jsem, jak se zvedl mírný vítr a málem jí z hlavy shodil tu její kočku. Bylo celkem komické ji pozorovat. "Noták..." odpověděla po chvilce a zasmála se. "Jak vidíš, nudit se nebudeš." řekla mezitím, co přidávala Lianga do hovoru. "Jemu to vždy trvá.." zakřičela přes řvoucí děti na pláži a najednou se náš kamarád objevil. "Ahoooj Liangu, už jsi na cestě? Snažím se překecat tady Zhenga, ať trošku vypadne z bytu si užít." vysvětlila a Liang mi začal kázat na srdce, jak je důležité mít pohyb, čerstvý vzduch a bůh ví co dalšího. Nakonec na mě oba tak naléhali, že jsem se rozhodl, že pojedu taky.

Vskutku, dneska bylo krásně... den jako dělaný, abychom ho strávili u moře. "ZZZZZZ!!" přiběhla ke mně Duan v těch jejích plavkách a objala mě. Cítil jsem se mírně nesvůj, neměl jsem ty plavky v oblibě. "Ahoj, taky tě rád vidím..." poplácal jsem jí na holých, horkých zádech a odtáhl se. "Jsem moc ráda, že jsi dorazil." otočila se a objala Lianga jakbysmet. "Jojo, potřeboval jsem vyčistit myšlenky." pokrčil jsem rameny a podíval se na azurové moře. Vůně a vlny mi už chyběly jako sůl. Přešli jsme společně na místo, kde měla Duan věci a deky a posadili se. "Tak co nového?" zeptala se Duan a s Liangem se dali do řeči. Poslední dobou si rozuměli víc a víc, za což jsem byl rád, ale... Vzdychl jsem a sledoval lámající se vlny. Srdci neporučíš. "Zhengu, co je s tebou? Snad nám tu nebudeš kazit atmošku." zasmál se rýpavě Liang a chytil mě kolem ramen. "To bych si nedovolil." snažil jsem se zasmát a místo smíchu ze mě vyšlo divné kdákání. "Tak a teď vážně!" přisedla si blíž Duan a podívala se mi hluboko do očí. To dělala vždy, když chtěla zjistit pravdu. Uhnul jsem pohledem a díval se do písku, který byl příjemně rozehřátý. "Je to kvůli Hou Yi-mu, že?" Zeptala se a mně zaskočila slina. "Já to věděla." šťouchla do mě a zasmála se. "Je pravda, že se ve škole najednou neukázal, ale jsem si jistá, že se brzy ukáže." povzbudila mě. "Já sám nevím, co to se mnou je. Celou dobu mě vytáčel tím jeho chováním a teď mi snad i začal chybět." pokrčil jsem rameny a začal se ztrácet víc a víc ve svých pocitech. 

Najednou mi zavibroval telefon a já se okamžitě podíval. "To je Hou Yi?" zasmál se Liang a vytrhl mi telefon z ruky. "Poč-počkej!" zakřičel jsem, ale pozdě. Už si četl naše zprávy a já si myslel, že se studem propadnu. "Co tam je, co tam je!" naléhala Duan a Liang se jen pousmál. "Nic nic, nic co by ti mělo chybět." zazubil se a vrátil mi telefon. Podíval jsem se na historii zpráv a začal se ještě víc nesnášet.

Zheng-Yan [20:13]: "Hou Yi Lui, okamžitě mi napiš. "

Zheng-Yan [21:39]: "Jestli mi neodpovíš, tak tě už nechci vidět!"

Zheng-Yan [23:28]: "Kde jsi? Chybí mi to tvoje otravování." 

Vzdychl jsem a chtěl zandat telefon, když v tom mi vyskočila zpráva od Yi.

Hou-Yi-Lui [13:13]: "Promiň Zhengu, neměl jsem čas odpovídat. Neboj, vynahradím ti to. ;) Už letím zpět do Tchai-Pei, tak mě očekávej. Doufám, že mi dáš opsat všechno, co mi ve škole uniklo." 

Zheng-Yan [13:13]: "Fuck off." 

Odpověděl jsem v krátkosti a ani si nevšiml, že mi ve tváři hraje úsměv. Celé odpoledne jsme strávili v moři či na pláži. Ke konci dne jsme seděli a společně si vyprávěli historky z dětství. Všichni tři se totiž známe od mala a jsme takoví... nerozluční kamarádi. "... a on to nestihl na záchod a udělal to přímo uprostřed zahrady." dovyprávěl Liang svou story o mně, když jsem byl malý a já se jen pousmál a vrazil mu prst do žeber. "Ty to prostě nepřestaneš opakovat, co?" zasmál se a začal ho táhnout po stále vlažném písku k moři. Jakmile byl dostatečně blízko, tak jsem na něj cákal teplou mořskou vodu, dlouho mi to nicméně nevydrželo. Okamžitě se zvedl a hodil mě do vln. Nakonec jsme oba skončili úplně mokří a smáli se na celé kolo. "Tak pojďte vy dva, měli bychom jet už domu." podala nám Duan ruku a pomohla nám se zvednout. 

Po převléknutí jsme nasedli do auta naší skvělé kamarádky a jeli jsme domů. "Hele, Duan.. Vyhoď mě prosím tady, já to dojdu pěšky, ať nemusíš plýtvat benzín." řekl jsem ze zadního sedadla a všiml jsem si, jak po mě hodila vražedný pohled ve zpětném zrcátku. "Jaký plýtvání ty moron." zaklela a usmála se. "Dobře dobře, bude ti to stačit tady?" ukázala na odbočku, ze které jsem to měl deset minut domů. "Jojo, to bude perfektní. Díky moc, pak si napíšeme." rozloučili jsme se a poté zamával odjíždějícímu autu. 

Vytáhl jsem mobil a podíval se, co je nového.

Hou-Yi-Lui [13:15]: "Chladný jako vždy, mehehe >:3"

Hou-Yi-Lui [19:17]: "Už jsem ve městě, tak se zítra uvidíme ve škole. Moc moc se těším ;)"

Zheng-Yan [21:03]: "Já tedy ne. ;)" 

Odpověděl jsem a usmál se. Zítra bude skvělý den, pomyslel jsem si a šel jsem tak známou cestou domů. Byla tma a ke všemu se začalo blýskat. Najednou jsem slyšel ránu pár metrů od sebe a celkem se vylekal. Neměl jsem tuhle čtvrť rád, už několikrát se tu stala vražda či únos. Neustále jsem měl pocit, že mě někdo sleduje. Rychle jsem se otočil, ale nic jsem krom světel z lamp neviděl. Najednou mě někdo chytil pod krkem a před pusu mi dal ruku. Druhou paží mi zablokoval ruce tak, že jsem se nemohl vůbec bránit. Snažil jsem se zakřičet, ale bezúspěšně..