I'll Always Be Here || Larry Stylinson ||

34

Harry

Ty prášky mě opravdu zmohly. Byl jsem po nich malátný a hrozně unavený, a tak mě nechali prospat se. Jen mě mrzí, že jsem Louimu zkazil tu večeři. Měl jsem pocit, že něco chystá.

~~~~

„Dobré ráno, lásko." „Dobré. Počkat, ráno?" Je možné, že bych spal celou dobu? To si nemyslím. „No ano, odpočíval jsi tady celou noc."

„Loui, moc mě mrzí ta večeře," řekl jsem popravdě. Louis mi dal prst na pusu. „Ššš, to vůbec nevadí. Uděláme si ji dneska, ano?" „Tak dobře, ale tentokrát už se radši nepůjdu koupat," zasmáli jsme se spolu, už nám nepřišlo špatné o tom vtipkovat. Asi máme nějaký rozbitý humor. Vyhrabal jsem se z nemocničního lůžka a společně, ruku v ruce, jsme šli zpět do přístavu. I přes velkou dálku, nám vůbec nevadilo jít pěšky.

Prochazeli jsme rušným městem, ale vůbec jsme nevnímali houfy lidí okolo nás. Měli jsme jeden druhého a v tom nás utvrzoval stisk našich rukou.

~~~~

„Co budeme dělat teď?" zeptal jsem se, když už jsme byli na lodi. „No, asi bychom měli odjet alespoň kousek od břehu a večer si nahradíme tu večeři. Co na to říkáš?" Odsouhlasil jsem mu to a omluvil se, že si ještě půjdu lehnout. Pořád mě mrzí, že kvůli mě Louis vařil a já to takhle pokazil. Takže dneska to musí dopadnout dobře.

Pořád jsem se převaloval a ne a ne usnout. Loď už zastavila, a tak už šel asi Loui do kuchyně. Včera mi chystal špagety, řekl mi to, ale na dnešek už žádné nejsou, tak schválně co přichystá. Rozhodl jsem se, že zavolám Zayniemu. Nevím, jestli jim Louis říkal, co se stalo, a tak je chci ujistit, že jsem vpořádku.

„Ahoj Zee." „Čauky Harry, jak se máte? A jak dopadla večeře?" Jak ví o večeři? To se s nimi Lou radil i tom, co má uvařit. „Máme se skvěle, jen ta večeře ještě nedopadla." Potom jsem mu musel dopodrobna vysvětlil, co přesně se stalo, nevěděl o tom, a ujistit ho, ze jsem naprosto zdravý a vpohodě. Ještě jsme si povídali o tom, jak se mají oni s Liamem. Vyprávěl mi, jak ho Li vzal na rande do nějaké restaurace a jak to bylo romantické. Jsem ze ně hrozně rád. Zee byl pořád strašně upjatý na práci. To vlastně oba, ale od toho se s Liamem trochu odprostili.
„Tak ahoj, strašně rád jsem tě slyšel." „Ahoj Hazz, večer vám určitě dopadne skvěle, věř mi."

~~~~

Už byl večer, když mě Loui konečně zavolal. Vařil snad celou věčnost, a tak mě taky zajímá co.

„Pojď se mnou." řekl a chytil mě za ruku. Šli jsme na příď lodi, kde byl prostřený stolek se dvěma židlemi, na něm talíře a zapálené svíčky. „Páni Lou, to je krása. Strašně moc ti děkuju." jen se na mě usmál a usadil mě na jednu z židlí. „Přinesu jídlo, tak tady počkej." Louis odešel do kuchyně a během chvíle byl zpátky. Za chůze mi představoval, co to je a usmíval se jako sluníčko. „Takže jako první chod zde máme kuřecí prso, plněné mozzarellou, zabalené v šunce." talíř postavil přede mě. „Lou, jsi skvělý. Vypadá to skvěle a určitě to tak i chutná." „Děkuju, ale varuju tě, možná jsem to trochu přesolil." omluvně se usmál. Oba jsme si dali první sousto a hned jsme se rozkašlali. „Máš pravdu, je to trošičku slanější," začali jsme se smát. Byl jsem rád, že to bere ze srandy a není smutný, že se mu to nepovedlo. „Ale když pomineš tu slanou chuť, tak se ti to fakt povedlo."

Napili jsme se šampaňského, které bylo přichystané na stole a Lou už mě někam táhl: „honem pojď, jinak to nestihneme." Došli jsme za záď lodi, kde byl krásně vidět západ slunce. Pozoroval jsem jak slunce pomalu mizí za oceánem. Musel jsem se jen usmívat. Nic hezčího, tedy kromě Louise, jsem nikdy neviděl. Otočil jsem se na svého přítele a hned mi začali dávat smysl hovory s našimi přáteli. Večer vám určitě dopadne skvělé, věř mi.