Kawaii [ERASERMIC]

~VIII~

Shõta:
Přesně jak jsem si myslel.

Řev. Světla. Barvy. Hudba. Alkohol.

Nebyl jsem ničím překvapen, snad jen tím, že tohle někoho vskutku baví. Mé kroky vedly rovnou k lednici, z které jsem vytáhl flašku pálenky a začal ji nalévat do panáku. Jeden přece neuškodí, ne?

Hodil jsem ho do sebe a pálivá chuť se rozlinula po celém mém jazyku, stejně jako teplo po celém mém těle. Zadíval jsem se na lahev. Co si budem, moc kvalitní chlast to nebyl, ale alespoň něco, co by mi mohlo dnešek trochu zlepšit.

Sedl jsem si ke stolu, skoro v rohu sálu a flašku i s panákem jsem postavil na stůl. Nikdy jsem neměl touhu se opít víc než dnes. Ošrouboval jsem víčko a sledoval čirou kapalinu, která mizela v malé nádobě a čekal až se náplní po okraj. Pak jsem flašku zvedl a chtěl ji zašroubovat, ale z druhé strany stolu někdo posunul panák mým směrem. Koukl jsem se na svého narušitele a hádejte, kdo tam nebyl. Nebo spíš, kdo tam byl.

,,Co potřebuješ Yamado?" zeptal jsem se a mezitím mu do panáku nalil tutéž kapalinu co sobě.
,,Je spousta věcí co potřebuju, ale momentálně něco, s čím tuhle párty přežiju." uchechtl se a chytil panáka do ruky. Cinkli jsme si a oba to do sebe kopli.
,,Proč zrovna ty potřebuješ posilnění pro zábavu?" věnoval jsem mu pohled a on jen mykl rameny.
,,Nejsem typ člověka co vyhledávat zábavy." řekl vyhýbavou odpověď a já kývl. Ani jsem si to neuvědomil a naléval další.

A vlastně jich bylo ještě několik dalších.

Naší stopkou byla až prázdná láhev. Nespokojeně jsem zamručel a lahev postavil do rohu stolu. Napadl mě šílený nápad.

,,Nechceš si zatančit?" zeptal jsem se ho s úsměvem a on s úšklebkem přikývl. Jop, byli jsme oba totálně oblblí silou alkoholu, že jsme si stoupli doprostřed parketu a začali tančit. Smál jsem se, ani nevím čemu. Bavil jsem se, ani nevím čím. Vím jen, že jsme tam byli mi dva a spousta lidí pozorující nás.

Zanedlouho se k nám přidala i Nemuri a Oboro, kteří vypadali ještě víc na mol, než mi dva dohromady. Vlastně, docela bych se divil, kdyby tu byl někdo střízlivý.

---------------------------------------------------------

Time skip o dvě hodiny později:
Party teď byla doslova v plném proudu. Chlast se jel ve velkým, hudba řvala na plný perdy a už nám bylo jedno, jestli sem přijde nějaký učitel a zatrhne to. Koukl jsem se na Hizashiho, který už asi půl hodiny seděl u stolu a koukal se na jeho desku. Povzdychl jsem si. Tam bych měl sedět spíš já, ale alkohol ze mě udělal jiného člověka. Že se ještě divim, co?

,,Půjdu se kouknout za Yamadou." oznámil jsem Nemuri a vypařil se z parketu.
,,Můžu?" ukázal jsem na židli naproti němu a on jen přikývl.
,,Děje se něco?" zeptal se mě a já jen zavrtěl s úsměvem hlavou.
,,Nic se neděje, vlastně jsem se přišel ujistit, jestli se tobě nic neděje. Sedíš tu už půl hodiny sám a koukáš do stolu." odpověděl jsem popravdě a on se jen zasmál.
,,Máš snad o mě strach, Aizawo?" zeptal se a nadzvedl jedno obočí. Zvedl jsem se a rukama se zapřel o stůl, což zapříčinilo, že jsem byl trochu nahnutný směrem k němu.
,,A co když ano, Yamado?" řekl jsem tak nahlas, že to musel sotva slyšet on, nacož někdo jiný. On se jen zasmál a řekl něco ve smyslu, že jsem pako. Mno, není tak daleko od pravdy, co si budem.

,,Hej? Asi už půjdu spát." oznámil a zvedl se.
,,V tom případě jdu taky." odpověděl jsem a odsunul židli abych si mohl stoupnout. Nenechám ho jít samotného přece.

Oba jsme se tedy vydali, bok po boku, vstříc UA koleji. Musím říct, že venku byla poněkud zima a na dojmu tomu přidával i chladný vítr kolem. Ve vzduchu byla cítit voda a aniž bychom se nadáli, začalo na nás pršet.

,,Sakra práce." zavrčel jsem a sklonil hlavu. Z pár kapek se začal vyvíjet liják a brzo jsme byli oba promočení na kost.

,,Asi bychom měli chvátnout, ať nenastydneme." prohodil Hizashi, ale já jen němě zastavil. Měl jsem trochu jiné plány. Otočil jsem se na něj, ale jelikož jediné světlo, co jsme měli, byl měsíční svit a skrz provazce deště nebylo skoro vůbec nic vidět, nemyslím si, že zaznamenal, že jsem k němu blíž do doby než jsem své rty přitiskl na ty jeho. Byl jsem si jist, že teď byl ten správný čas. Nebo alespoň v tu dobu mi to neznělo jako tak špatný nápad.

Nebyl to dlouhý polibek a ani nevím co do mě vjelo. Rychle jsem se odtrhl a utíkal na pokoj. Pokazil jsem to, strašně moc.

Když jsem se dostal za registrační bránu UA kolejí, déšť se mísil s mými slzami, ačkoliv jsem se vážně snažil je uchovat. Vše co jsem chtěl si jít lehnout a na dnešní noc zapomenout. Problémem bylo, že jsme spolu na pokoji. Mám takový pocit, že tohle mi nevyjde...

Hizashi:
Nevěděl jsem, jak zareagovat. Ale mé nohy stihly sami něco udělat, dřív než můj mozek a rozběhl jsem se za ním. Byl o dost rychlejší než já, ale i tak jsem ho pomalu doháněl. U vstupu do budovy se kvůli dveřím určitě zdrží, takže mám ještě šanci ho dostihnout. Když odemykal, jen tak tak jsem dobíhal.

,,Sho! Počkej sakra!" zatáhl jsem ho za ruku dřív, než vešel dovnitř. Moc jsem na něj neviděl, ale vypdalo to, jako by byly jeho oči napuchlé.
,,Promiň, to co jsem udělal byla blbost." zavrčel a chystal se odejít, ale já si ho přitáhl k sobě a přitiskl mu ukazováček na rty. Jeho naštvaný výraz se proměnil v překvapený. Usmál jsem se a zastrčil mu neposlušný pramen za ucho.

Přitiskl jsem své rty na ty jeho a vychutnával si tuhle chvíli, o které jsem snil vážně dlouho. Mé ruce jsem přemístil na jeho záda a on mi dal ty své za krk. A tak mezi provazci deště, za lehkého osvětlení UA kolejí a měsíce, jsem se poprvé políbil s klukem, který mi změnil život od kořenů.

Wholesome, isn't it? A ano, ještě bohužel žiju. Jak dlouho, že to bylo? Měsíc a půl? Ela upss? Už nikdy nic neslibuju 😂

Mno a jak se máte? 🌹

U mě to jde ✋

Co škola? 😩💨

Sameee TwT

Tak já letím, tak zas někdy příště 🏃🏻‍♂️💨