deník rebelky | t. b. s ✔

Veselé Vánoce!!!

Bylo to tady.

Vánoce.

Tenhle svátek většina lidí miluje, někdo je nenávidí.

A pak jsem tady já.

Mám je ráda z pohledu dárků. Jen kvůli nim. Ano. Nemám Vánoce ráda z jednoho prostého důvodu, který prostě nepochopí lidé, kteří nepřišli o rodiče. Do mých deseti let jsem Vánoce milovala, byli jsme všichni pohromadě. Jen my čtyři - já. máma, táta a teta Kate. Jenomže se to pak posralo tátovou smrtí... a nikdy už to nebylo, tak jako dřív. Vánoce jsou pro mě passe, připomínají mi pouze to, že nemám rodiče a jak jsem vlastně sama.

Dnes je 24.12 , tedy den před Vánoci a od rána už mi na facebook a všechny socky, chodí ty debilní přání. Nikomu jsem neodpověděla, jenom Dylovi a Thomasovi.

Dyl moc dobře ví, že Vánoce ráda nemám, ale i tak mi každý rok posílá ty jeho trapné přáníčka, které stejně nikoho nezajímají.

A vypadají asi nějak takhle:

Dylánek milánek 🧚🏻‍♂️

Veselé Vánoce!!!

me

A takhle to vlastně bylo skoro každý rok, Tom mi jen napsal něco ve smyslu "Veselé Vánoce", já mu jen poděkovala a nechala to být.

Jelikož byl den před Vánoci, tak jsem se vydala do nákupáku, kupovat dárky. Ano, dárky. Vždycky je kupuju na poslední chvíli. Je to moje taktika, den před Vánocemi v obchodech nebude tolik lidí a já se s nikým nemusím o dárky přetahovat.

Měla jsem pravdu. Lidí tam bylo celkem málo a já mohla v klidu nakupovat. Za dvě hoďky jsem měla dárky nakoupené.

Pro tetu jsem koupila poukaz na pedikúru a manikúru, pro dyla jsem koupila nějakou další videohru a pro Toma jsem koupila knihu, vím, že rád čte. A to bylo vlastně všechno, pro koho jiného bych taky měla něco kupovat?

Doma jsem to všechno zabalila a z návalu velkého vyčerpání jsem ulehla do postele a ihned usla.

****

Vzbudila jsem se v jedenáct, ze zdola jsem už slyšela koledy, byli Vánoce. Super.

Oblékla jsem si normal oblečení, co nosím normálně. A co, že jsou Vánoce? Můžu si přece nosit co chci.

V kuchyni byla teta, která si broukala koledy a přitom vařila oběd, snídani už jsem prošvihla.

„Veselé Vánoce” podala mi horkou čokoládu.

„Hm” vydala jsem ze sebe a pila čokoládu, vždycky nám jí s tátou, teta dělala k snídani na Vánoce...

Uslyšela jsem zvonek, neměla jsem v plánu jít otevřít, protože jsem si myslela, že to jsou takový ty paka, co se vám vždycky vetřou před dům a krákají koledy.

„Viky, jdi otevřít” přikázala mi, chtěla jsem protestovat, ale věděla jsem, že mě stejně nevnímá.

Šla jsem ke dveřím a stál tam člověk, kterého bych tu nečekala ani za nic.

Co tady dělá?

Co to má v ruce?

Proč se směje jako měsíček na hnoji?

Dobrá, nebudu vás napínat.

Je to...

A teď se podržteeee

Thomas! Kdo jiný.

„Veselé Vánoce” řekl a podal mi menší krabičku zabalenou ve Vánočním papíru.

„Tobě taky, díky” převzala jsem si dárek, se slovy, že jsem hned zpět jsem se vydala do mého pokojíčku pro jeho dárek.

„Díky Vic” úsmál se, awww ten jeho úsměv.... ne Vic! Dneska ne!

„Co tady vůbec děláš?” jediná otázka co mě napadla, kdo by taky na Vánoce ztrácel čas s nějakou namyšlenou brunetou z okolí, když může být s rodinou?

„Chtěl jsem ti ten dárek dát osobně” mrkl na mě, zahřálo mě to u mého černého srdíčka. „A taky jsem se chtěl zeptat, jestli se nechceš projít” dodal, ihned jsem přikývla a vydali jsme se napříč zasněžené ulice londýna.

Zase jsme vášnivě konverzovali, než řekl tu jednu věc.

„Popravdě, Vánoc miluju, je to jeden z mých oblíbených svátků, kdy můžu být s rodinou a celkově, je to fajn” usmíval se, vítr si pohrával s jeho vlasy, ve kterých byli vločky.

Už jsem se nesmála, mlčela jsem. Zapálila jsem si, vždycky si zapálím když jsem ve stresu, ale většinou jen pro prdel. Ale poslední dobou jsem kouřila skoro furt a dokázala jsem dát dvě krabky denně, ale nikdo to neví.

„Vic, jsi v pohodě?” zeptal se ustaraně po chvíli ticha.

„Jsem cajk” nebyla jsem.

„Vidím, že tě něco trápí, tak mi to řekni. Víš, že mě můžeš říct cokoliv” byl to tak strašně hodný člověk, že by si mě nikdy nezasloužil, já jsem pravý opak.

„Každé Vánoce bez rodiny jsou na hovno. Jenom tohle, když máš rodinu, nevíš jaká bolest to je. O tomhle ti řeknu někdy jindy, nechci ti kazit Vánoce” řekla jsem s kamennou tváří. „Zatím Tommy” dala jsem mu letmou pusu na tvář a odešla zpátky domů.

****

Vánoce proběhli v klidu, byla jsem s tetou a byla jsem donucena se koukat na pohádky, na filmy s radostí, ale na pohádky....

Od tety jsem dostala hromadu oblečení, od Dyla CD od skupiny Green Day z alba American Idiot. A od Tome jsem dostala náhrdelník se smrtkou, věděla jsem už teďka, že ho nikdy nesundám...

Co? Co to meleš Victorie? Nejseš zabouchlá.... NE!

ani nevím jak dlouho nevyšla kapitola...

každopádně nová je tady! sice o vánocích i když je začátek května.... ale na to sere pes :D

každopádně rozhodla jsem pro tu nejlepší taktiku.... budu psát jeden příběh-> dokončím ho-> pak budu psát další

úžasné, že? takhle to budu všechno stíhat ✨

hezký den 💗