Kočičí válečníci - Světlo a stín [Bohužel pozastaveno]

Úvod

Začalo se stmívat. Les byl zahalen do tajuplných stínů a jen občasné záchvěvy kapradí prozrazovaly, že se tmou plíží predátoři. Skupina koček se obezřetně rozhlédla a potom vyrazila z lesa směrem k rozlehlým planinám naproti. Vůdce skupiny zavětřil, byl na cizím území nejistý, ale nedal na sobě nic znát. Byl to přece hrdý velitel Smrkového klanu a toto území už bude brzy patřit jemu.

Kočky běželi až dokud nebylo na dohled obrovské jezero a tam, tábor cizího klanu. Vedle vůdce se zařadil mohutný kocour. Oči mu bojovně zářily a srst měl zježenou. Vůdce si ho vždy spojoval s bájnými válečníky Tygřího klanu. "Už se těším až si to s nimi vyřídíme." řekl.

"Ne," řekl nekompromisně vůdce "dnes se bojovat nebude."

"Jen aby" odfrkl si kocour.

Mezitím doběhly do tábora kde už o jejich příchodu věděla každá kočka a na vetřelce hrozivě syčely. "Co děláš v táboře Mlžného klanu Noční měsíci?" ze stínu vyšla pískově zbarvená kočka. S přibývajícím měsíčním svitem zářil její kožíšek jako čerstvě napadaný sníh. Kocour se uklonil a prohlížel si ostatní kočky.

"Zdravím tě Písečná hvězdo. Mám pro tebe návrh. Ale tvé kočky se nemusí chovat jako kdyby jsme na vás útočili." Když se zmínil o kočkách z druhého klanu, musel se nutit aby to neřekl s opovržením. I jeho válečníkům se zježily chlupy. Věděli ale, co se stane když neuposlechnou rozkazy svého velitele.

Z davu vyběhl tmavě mourovatý kocour a postavil se vedle své velitelky  "S vámi je vždy lepší mít se na pozoru, vůbec se vám nedá věřit!" zasyčel. Válečníci Smrkového klanu začali zlostně mávat ocasy.

"Ticho! Nepřišli jsme sem bojovat." zvolal Noční měsíc. Kočky poslouchaly a i když nuceně, tak se snažily zůstat v klidu.

"Mám pro tebe návrh Písečná hvězdo." zopakoval. "Klany čekají těžké časy, proto se musí spojit. Společně si dokážeme ulovit více kořisti a budeme silnější. Tak předpověděl náš léčitel."

"Zbláznil ses? Klany se nikdy nespojí!" vykřikla zrzavo bílá kočka.

"Neříkám že musíme žít spolu." odpověděl Noční měsíc a přinutil se znít klidně. Už s nimi začal ztrácet trpělivost. Nejradši by zaryl své drápy do kožichu nejbližší kočky.

"Když nás někdo napadne, ubráníme se. Když budeme mít hlad, ulovíme si dostatek kořisti. Budeme pořád na svém území ale v případě nouze se spojíme." odmlčel se. "Je to vůle Hvězdného klanu Písečná hvězdo. Snad by jsi jí neporušila."

Kočky si začali a mýtině šeptat a pak se ozval zase mourovatý kocour. "Máš snad myší mozek?" vyprskl. "V lese byly vždy čtyři klany a tak to má být. Jestli máte málo kořisti není to náš problém." Kočky začaly přikyvovat a protestovat až je musela jejich velitelka utišit.

"Ticho! Pokud je to vůle Hvězdného klanu, měli bychom ji uposlechnout." řekla Písečná hvězda, jako kdyby si tím nebyla sama úplně jistá.

Než začaly kočky opět protestovat, Noční Měsíc uskutečnil plán B. Zvedl tlapu aby si zajistil ticho. "Léčitelé přece nelžou, že ano?" zeptal se. Kývl na zrzavého kocoura který popošel kupředu.

Z davu koček Mlžného klanu vyšla malá černá kočka. "Je to pravda Liščí?" zeptala se léčitele.

Kocour chvíli zaváhal a potom zdráhavě přikývl. "Ano je."

"Léčitelé nikdy nelžou, proto budiž toto přátelství mezi Smrkovým a Mlžným klanem schváleno." pronesl slavnostně. Potom kývl na rozloučenou a dal svým kočkám povel k odchodu. Zmizeli stejně rychle jako se objevili.

Na mýtině se rozhostilo ticho. Kočky se začaly ukládat do svých pelíšků aby si mohli navzájem sdělit své názory ohledně nové situace mezi klany a nakonec na mýtině zůstaly jen tři kočky. Potom se velký hnědý kocour obrátil na svou velitelku "Písečná hvězdo, to přece nemůže Hvězdný klan chtít." řekl už spíš zoufale.

"Přiznám se že nevím, možná řekli něco tobě Kapko." s nadějí v očích se otočila na léčitelku.

"Hvězdný klan už přede mnou dlouho mlčí." řekla. "Ale když i léčitel říká že je to pravda..."

"Stejně už s tím nic nenaděláme." povzdechla si velitelka. Léčitelka vstala a odešla a hnědý kocour jí povzbudivě zabořil čumáček do ramene

"Všechno dobře dopadne, neboj se."

"Jsi skvělý zástupce" zašeptala než odešel. Potom zůstala velitelka sama a dívala se na hvězdy. Nic se nedělo, jen stále chladně zářily na obloze. Všechno dobře dopadne. Všechno dobře dopadne.  opakovala si v duchu. Jenže si tím nebyla vůbec jistá.