Kočičí válečníci - Světlo a stín [Bohužel pozastaveno]

Kapitola 2

Kapka seděla na mýtině se svou sestrou Stínkou. Čistily si vzájemně černé kožíšky a přemýšlely nad svými věcmi.

Co vůbec znamená to proroctví? ptala se sama sebe. A kdo byla ta kočka? Otázek bylo mnoho, ale odpovědi skoro žádné. Několik dní přemýšlela nad těmito otázkami a zároveň se snažila najít nějaké vodítko ke čtyřem zbylým kočkám. Nebo i ona byla vybrána?

Ne, řekla. Léčitelky jen proroctví dostávají a vysvětlují, nejsou jejich součástí.

Rozhodla se, že si trochu pročistí mysl když se půjde projít. Rozloučila se proto se sestrou a zamířila ven z tábora. Už se začalo stmívat a to bylo jen dobře, protože měla radši tmu. Nějakou dobu jen bezcílně bloumala po krajině ponořená do svých myšlenek a úvah. Až na poslední chvíli si uvědomila kam došla. Na hranici s Dubovým klanem. Dubový klan žil v listnatých a smíšených lesích vedle planin. Žili a lovili hlavně na stromech a odjakživa měli smysl pro čest a spravedlnost. Kapka je moc ráda neměla. Dokázali by přesvědčit i Hvězdný klan, že každý myší ocásek musí být spravedlivě rozdělen. Většinou si nezačínali souboje, byli celkem mírumilovní ale když se jim něco nelíbilo, prát se uměli.

Pak zaslechla šustění. Byla to kočka, tím si byla jistá, ale necítila ji a ani neviděla. Najednou jí něco skočilo na záda a povalilo jí k zemi. Protivník byl větší a silnější, silou by ho překonat nedokázala. Zkusila proto fintu kterou jí kdysi naučila její učitelka. Uvolnila se, že se vzdává. To byla ale chyba. Protivník trik prokoukl, přišpendlil jí k zemi a zakousl se jí do ramene. Ucítila palčivou bolest a začala se svíjet, ale nepodařilo se jí vymanit z pevného sevření. Kočka se jí zakousla do krku a Kapka se jen modlila k Hvězdnému klanu, aby rána nebyla smrtelně hluboká.

Pak z ní útočníkova váha zmizela a uviděla jinou kočku. Celý boj se skončil stejně rychle jako začal. "Co si myslíš že děláš?!" zeptala se nově příchozí.

"Vkročila na naše území, zasloužila si lekci!" odpověděla kočka. Teď už si je mohla Kapka lépe prohlédnout. První byla černohnědá kočka. Byla celá zježená a očividně neměla ráda vetřelce. Druhá kočka byla zlatá jako zapadající slunce. Ta zase vypadala mnohem klidněji.

"Cizí bojovníky nezabíjíme! Pouze jim zasadíme rány na které nezapomenou." odvětila zlatá kočka.

"Vždyť na mě nezapomene." otočila se s pohrdavým výrazem ke Kapce.

"To by stačilo, běž zpátky Jiskro já už to vyřídím." Kočka si jen odfrkla ale už nic nenamítala. Když odešla, obrátila se zlatá kočka na Kapku.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Ano," odpověděla Kapka. "nic mi není."

"Ukaž, pomůžu ti." přiskočila k ní a podepřela jí z boku. Kapka na ní chtěla zavrčet že se o sebe umí postarat sama, ale pak si uvědomila, že kočka jí chce jen pomoct. "Kdo jsi?" zeptala se zase kočka.

"A kdo jsi ty?" odpověděla jí obezřetně Kapka. Nemohla si být ničím jistá i když tahle kočka jasně dávala najevo že jí nechce ublížit.

"Jmenuji se Jitřenka. A jsem zástupkyně velitele Dubového klanu." řekla pyšně.

"Ještě jsem tě neviděla, jak dlouho jsi zástupkyní?" zeptala s Kapka. Chtěla dostat z kočky co nejvíce informací.

"Teprve nedávno." přikývla kočka. "Kdo tedy jsi?"

"Jsem Kapka z Mlžného klanu." Uznala, že se kočce může svěřit a tak pokračovala. "Jsem léčitelka a byla jsem se projít. Asi jsem omylem překročila hranici, omlouvám se."

"To nevadí, omluv prosím Jiskru, občas se neumí ovládat. Jen bránila svůj klan." řekla Jitřenka. Kapce přišla Jitřenka až otravně přátelská, i když to byla většina koček z Dubového klanu. Jenže jí lákalo i dostat z ní co nejvíce informací.

"Jak se vede vašemu klanu?" zeptala se. Jitřenka chvíli váhala a potom přikývla.

"Ano dobře. Máme dostatek kořisti a spoustu silných a zdravých koťat."

"To je skvělé." odpověděla Kapka. Pak už ale neměla co říct. Chvíli, která připadala Kapce jako několik úplňků stáli v nepříjemném tichu. Nakonec přerušila ticho Jitřenka.

"Ráda jsem tě poznala, snad se zase někdy uvidíme."

"To určitě." odfrkla si Kapka když běžela směrem k táboru.

Po cestě stihla ulovit myš a šla ji odnést Šišce. Každý v táboře říkal, že se dnes činila. Nakoukla do nory a tam jí uviděla jak srovnává a míchá různé bylinky. "Doplnila jsem všechny naše zásoby." oznámila hrdě.

"Jsi opravdu šikovná, mám z tebe radost." pochválila jí Kapka. "Já už to dodělám, ty si běž vzít tu myš před norou." Šiška přikývla a s nadšením se rozeběhla ven.

Když byla hotová, vyšla na mýtinu a zamířila k hromadě s úlovky. Jeřabina si právě brala králíka a když jí zahlédla kývla na pozdrav. "Ahoj Kapko, chceš dnes večeřet s námi?" zeptala se.

"Samozřejmě, ráda." odpověděla Kapka. Vzala si tučnou myš a šla se posadit ke Stínce a šedému kocourovy Heřmanovi. Společně se podělili o jídlo a povídali si.

"Písečná hvězda dnes bude jmenovat nové učedníky." oznámil Heřman.

"A jak si na to přišel?" zeptala se Jeřabina.

"Řekl mi to Kaštan." odpověděl válečník. "Pokud si ze mě nedělal dobrý den." zabručel si pod fousy. Všichni pobaveně zavrněli, ale vzápětí se ozval silný hlas.

"Ať se všechny kočky, které jsou dost staré aby si ulovily svou vlastní potravu dostaví k Velitelské noře na klanové shromáždění!"

"Já to říkal!" mňoukl Heřman a vypravil se za ostatními.

Kočky se sešly u menšího svahu kde v zemi zela díra vysoká asi dva ocasy. Tam odedávna spali velitelé klanu. Na vrcholku svahu seděla pískově zbarvená kočka. Ocásek měla smotaný kolem předních tlapek a byla elegantně upravená jako vždy. Kousek od ní seděla Rybka - krásná, stříbrná matka a vedle ní stálo kotě, celé černé až na bílé tlapky. Kapka si vzpomněla na tu bolest, když její druhé kotě zemřelo při porodu. Už mu nedokázala pomoct. Rybka několik dní truchlila nad ztrátou svého kotěte a nedokázala se pořádně věnovat tomu přeživšímu.

Teď ale byla očividně veselá když se mělo její kotě konečně stát učedníkem.

"Pojď sem." řekla velitelka kotěti. Kotě bez jakýchkoliv námitek předstoupilo před velitelku a vzrušením se celé chvělo. "Od této chvíle", spustila slavnostně Písečná hvězda „bude tento učedník zván Doubek až do chvíle, kdy získá své válečnické jméno." kotě se podívalo na svou velitelku a Kapka v jeho výrazu viděla, jak je šťastné.

"Ohnivý pruhu," pokračovala Hvězda "jsi už dost zkušený na to, aby si předal své znalosti tomuto učedníkovi." Ohnivý pruh přistoupil ke svému novému učedníkovi a oba se dotkli nosy. Velitelka ukončila shromáždění a všichni šly oběma kocourům pogratulovat.

Tu noc se jí po několika předešlých  konečně spalo dobře.