Kočičí válečníci - Světlo a stín [Bohužel pozastaveno]

Kapitola 1

Slunce se už sklánělo za vrcholky hor, když Kapku probudil ze spánku hlas. Otevřela oči a její krásný sen se jí začal vytrácet z mysli. Před ní stála Šiška, její učednice. Zvedla se a protáhla. Slunce v období zelenolistí jí přes den krásně vyhřálo kožíšek.

"Sova si stěžuje že ho bolí klouby." oznámila Šiška.

"A co bys mu na ně dala?" zeptala se učitelsky Kapka.

Malá kočička se zamyslela a potom odpověděla. "Listy starčku."

"Správně." řekla uznale Kapka. Šiška byla velice pozorná a za tak krátkou dobu co byla učednicí léčitelky se toho naučila opravdu hodně. "Myslím, že vzadu v noře ještě nějaký je." Učednice odběhla do nedaleké nory a vrátila se s tlamičkou plnou zelených lístků.

"Tohle je poslední várka." oznámila. "Budeme muset nějaký nasbírat."

"Dobře, stavím se pro něj." řekla Kapka. Chtěla se projít a cestou by mohla i něco ulovit.

Vyšla na mýtinku kde zrovna zástupce velitelky Kaštan přiděloval hlídky.

"Krahujec, Šípek a Ohnivý pruh si vezmou večerní hlídku. Zkontrolujete hranici s Dubovým klanem."

"Ale co Smrkoví?" zeptal se Krahujec.

"Se Smrkovými jsme uzavřeli příměří, vzpomínáš?" odpověděl Ohnivý. Než stačil mourovatý kocour něco namítnout, přerušil je Kaštan.

"Nechte toho vy dva, i myš má víc rozumu." Víc už toho Kapka nezaslechla. Už byla u východu z tábora když na ní někdo zavolal.

"Kapko, počkej!" přiběhla k ní zrzavobílá kočka a zeptala se "Jdeš na lov? Můžu se přidat?" Kapka by nejradši šla sama, ale nechtěla válečnici odmítnout.

"Dobře Jeřabino, tak jdeme." Vyrazily ven z roklinky a šly podél hor. Na pláních bylo přes den vedro a tak byly kočky Mlžného klanu aktivní hlavně v noci.

Kapka zavětřila kořist a strnula. Jeřabina se vedle ní taky zastavila a pohledem hledala nějaké známky života. Nic se ani nehlo až z křoví vyběhl zajíc. Musel je taky ucítit.

Vypálila za ním a Jeřabina jí následovala. Brzy jí předběhla a vrhla se po králíkovi. Přišpendlila ho k zemi a jedinou ranou ho zabila.

"Jsi dobrá." řekla Kapka. Jeřabina jen přikývla a sedla si aby se vydýchala. Byla jednou z nejlepších lovců v klanu.

Za ten den ulovily ještě dvě myši a sokola a s tlamičkami plnými úlovků se vracely do tábora. Jeřabina se musela vrátit pro zbytek a Kapka si vzpomněla na bylinu. Vydala se proto k Jezeru kde rostlo bylin nejvíc. Hledala a nakonec jí našla pod skalním převisem. Posbírala kolik listů mohla a šla směrem k táboru.

Cestou se zadívala na obrovské Jezero. Jezera tu byly celkem čtyři a u každého z nich měl jeden klan tábor. Byly staré jako sám Hvězdný klan. Pro některé klany znamenalo Jezero i přežití. Třeba Jezerní klan, jejich území bylo víceméně pustina a jediný zdroj potravy byly právě ryby z Jezera. Dokud tu budou Jezera, budou tu i klany. pomyslela si.

Když došla do tábora, lovecká hlídka právě pokládala úlovky na hromadu a s těmi které nalovila s Jeřabinou, to stačilo na nakrmení celého klanu. Nejdřív ale musela uklidit a srovnat byliny.

Když byla hotová, zhltla králíka z hromady a šla do svého pelíšku. Ten se nacházel na léčitelské mýtině mezi doupětem učedníků a školkou. V norách kde spali nemocní a zranění nikdo nebyl a Šiška spala ve svém pelíšku vedle. Nic se tedy nestalo zatímco byla pryč. Zavrtala se do svého mechového pelíšku a bezstarostně usnula.

🐾🐾

Probudila se na mýtině ozářenou měsíčním svitem. Svěží vítr jí čechral kožíšek a na okamžik nevěděla kde je a začala panikařit. Potom k ní přišla kočka s třpytivým kožíškem.

Tohle je sen. pomyslela si. Zpráva od Hvězdného klanu!

Hvězdný klan k ní nepromluvil snad už úplněk.

Kočka se na ní usmála a Kapce probleskla hlavou bolestná vzpomínka. Skoro se jí podlomily nohy. Cítila povědomou vůni, ale nedokázala si vzpomenout co je to za kočku. Věděla ale, že je to důležité.

"Kapko, musím ti říct velmi důležitou zprávu." promluvila kočka. Její hlas jí zněl v hlavě jako líbezná píseň. "Klany čekají potíže, jezera se rozbouří a přítel se obrátí proti příteli... Klany bez sebe nemohou žít, ale přesto se mohou zničit. Čtyři kočky musí zastavit nepřítele a zabránit zkáze." potom se začala vytrácet.

"Ne počkej! Neodcházej prosím, kdo jsi?" Kočka se jen pousmála.

"Vždyť to sama víš." a zmizela úplně. Pak se najednou ozvalo ze všech stran hlasité mňoukání a nářek. A Kapka si s hrůzou uvědomila, že její vlastní.

Vyskočila z pelíšku a celá se třásla. Pořád měla v hlavě slova té kočky.Klany čekají potíže, jezera se rozbouří a přítel se obrátí proti příteli... Klany bez sebe nemohou žít, ale přesto se mohou zničit. Čtyři kočky musí zastavit nepřítele a zabránit zkáze.

Sny většinou zapomínala, ale tenhle jí nešel dostat z hlavy. Celý  den na něj musela myslet a večer si lehla unavená do pelíšku. "Je všechno v pořádku?" zeptala se Šiška.

"Ano je, jen mi není dobře."

"Mám ti něco přinést?" pokračovala neodbytně učednice.

"Ne, jen se potřebuji vyspat." odpověděla jí Kapka. Jednou z ní bude dobrá léčitelka. pomyslela si.

"Dobře." řekla, pokrčila rameny a odešla. Kapka usla hned jakmile učednice odešla. Měla ale neklidný a trhaný spánek.