Kočičí válečníci - Světlo a stín [Bohužel pozastaveno]

Kapitola 3

Jitřenku někdo dloubl do žeber a ona se se zamručením probudila. Otevřela oči, ale neviděla nikoho kdo by jí vzbudil. Dokonce ani ve vedlejších pelíšcích nikdo nebyl. Nejdřív byla zmatená kam všichni odešly, ale řekla si že budou na hlavním stromě. Vylezla z pelíšku z kapradí a mohutným skokem se odrazila na protější větev. Rozeběhla se po větvích a skákala po stromech jako veverka. Byla zástupkyně velitele Dubového klanu. Jako většina koček z něj byla radši v korunách stromů než na zemi.

Když se konečně dostala na hlavní strom - obří dub uprostřed tábora, oddechla si. Na stromě byla spousta koček které si mezi sebou povídaly a před školkou v dutině stromu si hrála koťata, zatímco jejich matky je bedlivě hlídaly aby nespadla.

Vydala se za skupinou válečníků. Zavolala na ně, ale nereagovali. Přišla k nim blíž a rozčileně mrskla ocasem. Pořád jí ignorovali. Chtěla proto nejbližšího válečníka plácnout přes ucho aby toho nechali, ale její tlapka neškodně prošla uchem jako by bylo z kouře.

Jitřenka se lekla až málem spadla na zem. Vždy když se dotkla nějaké kočky, začala se rozplývat. Jitřenka zděšeně skákala z větve na větev a snažila se, aby si jí ostatní kočky všimly. Postupně všichni zmizeli a na nejvyšší větvi vynikly dvě kočky. Jitřenka k nim vyšplhala, ale neodvážila se na ně zavolat nebo se jich dotknout, aby také nezmizely. Kočky si začali povídat a Jitřenky si nevšímaly.

"Musím ti říct jednu důležitou věc." řekla první kočka. "Klany čekají potíže. Jezera se rozbouří a přítel se obrátí proti příteli. Čtyři kočky musí zabránit zkáze. Hledej znamení, hledej kapku." pronesla. Druhá kočka na ní jen kývla a obě se potom zahleděly do vycházejícího slunce. Jitřence připadalo, že jejich stříbrné kožíšky na chvíli změnily svou barvu. Kožíšek první kočky vypadal jako kopie toho jejího, zato ten druhé kočky byl černý jako noc. Jitřenka už to nevydržela a prolomila ticho.

"Kdo jste? Co to má znamenat?" Kočky se poplašeně otočily a jedna zasyčela. Jitřenka si myslela že na ní, ale v tu samou chvíli se za ní objevil obrovský stín a něco jí udeřilo do hlavy. Pak už jen padala a padala.

Probudila se a vyskočila na všechny čtyři. Ve válečnickém doupěti nikdo nebyl a ona se na chvíli lekla, že se sen opakuje. Potom ale uslyšela zvuky probouzejících se koček a ulevilo se jí. Vyšla z pelíšku a pořádně se umyla. Měla žízeň a tak slezla ze stromu a šla se napít k Jezeru. Sklonila hlavu, napila se a potom uslyšela zvuk. Otočila se a uviděla jak z dubového listu pomalu kapají kapky vody. Znovu si vzpomněla na sen a slova kočky. Hledej znamení, hledej kapku.

Šla se podívat blíž a prozkoumávala každičký detail těch kapiček.

"Co to děláš?"  ozval se za ní hlas. Otočila se a spatřila kouřově černého kocoura.

"Ach to jsi ty Mraku." oddechla si. "Jen mě něco zaujalo."

"Jmenuji se Černý mrak." odpověděl mrzutě kocour. Byl věčně na něco nebo někoho naštvaný a nesnášel když mu někdo zkracoval jméno. Už v jeho blízkosti Jitřence klesala dobrá nálada.

"Promiň." řekla. Nechtěla se s válečníkem hádat a tak mu ustoupila z cesty aby se mohl napít. Ve stínu stromů byl jeho kožíšek úplně černý. Jitřenku najednou něco napadlo. Co když to kapání kapek bylo přesně to znamení co měla hledat? A Mrakův kožíšek byl ve stínu černý jako noc! Jenže jí nešlo do hlavy jak může tenhle věčně protivný kocour pomoci zastavit zkázu. Rozhodla se, že se ho na to zeptá později až bude mít lepší náladu.

Čekala jí spousta práce. Musela rozvrhnout hlídky a lovecké výpravy. Když vylezla do korun stromů, zamířila ke skupině větví které byly blízko u sebe. Tam se často scházeli válečníci.

"Takže, Polední hlídku si vezme Polozub..."

"Ale ten šel na ranní hlídku s Tisolístkem a Slunečním pruhem." přerušila ji jedna kočka.

"Aha." řekla rozpačitě Jitřenka. Nechtěla se nechat ztrapnit hned po ránu.
"Takže, půjdou Jiskra s Cedrovkou a Ledový. Zkontrolujete hranici s Jezerním klanem" Na chvíli zapřemýšlela.
"Večerní hlídku si vezme Černý mrak a až se vrátí tak i Polozub a Sluneční pruh. Ti zkontrolují hranici s Mlžným klanem. Poslední dobou tam byly jejich pachy. Já půjdu na lov s Červenkou."
Všechny kočky přikývly a začaly se rozdělovat a Jitřenka šla najít Červenku - svoji učednici.

Našla jí v učednickém doupěti. Byla to skupina propletených větví, která jako většina doupat v táboře, vypadala jako ptačí hnízdo. Všechny kočky se jako první hned po lezení po stromech učili splétat takto pelíšky.

"Červenko, dnes půjdeme na lov." řekla učednici.

"Super!" mňoukla učednice a vyskočila na všechny čtyři.

"Tak jedeme." řekla jí Jitřenka. Červenka měla energie na rozdávání a stávala se z ní dobrá lovkyně a bojovnice. Co nevidět z ní bude válečnice jakou svět neviděl. pomyslela si pobaveně.

Za celý den toho ulovily spoustu a Červenka se činila nejvíce. Když Jitřence uletěl drozd, Červenka po něm okamžitě skočila a dopadla na tenkou větev aniž by vůbec zavrávorala.

Když donesly do tábora čerstvou kořist, večerní hlídka se právě chystala odejít. Mezi nimi byl i Černý mrak a Jitřenka si najednou uvědomila, že mu chtěla říct o tom snu. Teď už ale bylo pozdě.

Došplhala ke svému doupěti a sklesle si lehla. Musím mu to říct zítra. Prostě musím. rozkázala si v duchu.

Pak usnula.