Příchuť lásky

~ 1 ~

Seděla jsem v jedné z nejluxusnější kaváren ve městě, oblečená jen v obyčejných starých džínách a ve svém oblíbeném fialovém tričku. Vlasy jsem měla jako vždy ve vysokém culíku.
Cítila jsem pohledy ostatních lidí, kteří si nejspíš říkali, co tu taková holka dělá, ale já si jich nevšímala, zírala jsem na postaršího muže v černém elegantním obleku, který telefonoval. Na jeho tváři se objevovaly vrásky, které mi prozrazovaly, že zrovna nevede příjemný rozhovor. Jeho rozhazovaní rukou mluvilo za vše.

Přibližně po půl hodině se ke mně starší muž přidal.

,,Omlouvám se slečno Munro," snažil se o úsměv, který byl plný starostí.

,,Je všechno v pořádku?" vypadlo ze mě nečekaně. Zvedla jsem hlavu od kávy a až teď si uvědomila, co jsem to řekla, ,,promiňte, nic mi do toho není," znervózněla jsem, ale postarší muž se potichu zasmál.

,,Carolin měla pravdu," svraštila jsem obočí, ,,říkala mi, že jste hodně zvědavá, ale že máte srdce na pravém místě."

,,Carolin nemůžete moc věřit, občas přehání, hlavně co se týká mě," zakroutila jsem hlavou a zároveň sledovala muže, který seděl naproti mě.

,,To s vámi souhlasím. Má tendenci přehánět, ale v tomhle ji věřím. A k vaší otázce, řešit rodinné problémy po telefonu není nic příjemného, ale vaší hlavičku to nemusí trápit," natáhl se pro hrnek s černou kávou, ,,kdyby to viděla moje žena," uchechtl se, ,,mám zakázané pít kávu, ale věřím, že tohle malé tajemství zůstane mezi námi," mrkl na mě a hned na to se napil.
Rozhlédla jsem se po podniku a znovu očima zastavila u muže.

,,Pane Gordone," zněla jsem trochu vážně, ,,kvůli kávě jste mi nevolal nebo snad ano?" na jeho tváři se objevil široký úsměv.

,,Začínáte se mi líbit víc a víc, ale rovnou k věci. Mám pro vás pracovní nabídku. Vím, že jste posílala životopis na místo designové poradkyně, ale mám pro vás jinou nabídku," lehce si promnul ruce a vypadal nervózně, ,,chtěl bych vám nabídnout místo asistentky mého vnuka Liama. Určitě jste o něm slyšela."

,,Prosím?" hned ze mě vypadlo.

,,Vím, že jste si představovala něco jiné, ale slibuji, že vám dobře zaplatím."

,,Mě nejde o peníze pane Gordone, chtěla jsem jen ukázat své schopnosti a ne dělat chůvu vašemu dospělém vnukovi."

,,Chápu vás, ale berte to jako zkušenost. Liam je fotograf a věřím, že nahlédnout do dění focení by se dobře vyjímalo ve vašem životopise a samozřejmě, když byste se osvědčila, tak vám do roka najdu místo v mé firmě. Co myslíte. To není špatná nabídka," přísunu ke mně papír s nápisem pracovní smlouva, ,,věřím, že se ve vás Carolin nespletla."

Zírala jsem na papír, který ležel na stole předemnou a váhala, přeci jen jsem si svůj život představovala jinak. Po letech, co jsem opustila dětský domov a dostudovala, jsem chtěla něco dokázat a ne dělat asistentku někoho, koho ani neznám. Ale nechci zklamat Carolin, která mi v mém životě hodně pomáhala, to díky ní mám bydlení. To díky ní jsem měla během studijí brigády a po škole svoji první malou práci a díky ní mám možnost se něco přiučit u toho Liama nebo jak se jmenuje. Ach Belo, není to napořád, řekla jsem si v duchu a přitáhla k sobě smlouvu, kterou mi podal a začala číst.

,,Cože?" vyjekla jsem, ,,tohle je náplň asistentky?" zvedla jsem oči od papíru a zadívala se na nervózního muže, ,,to si váš vnuk neumí ani uvařit?" sklopila jsem zrak a četla dál. Čekala jsem, co mě ještě překvapí.
Po pár minutách, kdy mě vždy něco překvapilo, jsem zvedla pohled a pořádně se nadechla. Na konci této nevím pro koho výhodné smlouvy byla částka, kterou mě pan Gordon bude platit. Srdce mi vynechalo několik úderů a i když mi nikdy nešlo o peníze, protože jsem vyrůstala v dětském domově, kde dostáváte jen malé kapesné, ale tímhle bych mohla splatit vše Carolin. Všechno, co do mě vrazila. Protože co si budeme. Škola, na kterou jsem chtěla jít nebyla zrovna levná a ona mi na ni přispěla.

,,Dobře, podepíší to, ale chtěla bych ke smlouvě dodatek," podívala jsem se na něj odhodlaně.

,,Jaký?"

Natáhla jsem se do kabelky, ve které nosím blok, kde si píši své nápady a vytrhla z něj papír. Vzala jsem do ruky tužku, která patřila muži a začala jsem psát.
Netrvalo dlouho a já svůj návrh posunula panu Gordnovi a čekala, co na to řekne.

,,S tím nemám žádný problém," mávl směrem k pultu, od kterého k nám přišla mladá žena v bílo černém kostýmku. Naklonila se k němu a on ji něco pošeptal. Hned na to žena odešla a během pár sekund byla zpět. Položila na stůj koně, kterým muž scvakl smlouvu s mým načmáraným papírem k sobě a následně podepsal, ,,teď je řada na vás," posunul opět papíry ke mně a i když jsem váhala, nakonec jsem smlouvu i s mým dodatkem podepsala.