Kdo jen byla ta krásná dívka,
mihla se mi v tramvaji.
Od té doby se mi stýská,
pohladit ji po dlani.
Kde jen bydlí, kde jen žije,
srdce tluče, horko mi je.
Pocítil jsem víc než touhu,
k té tajemné krásce z tramvaje.
Nechápavě si chytám hlavu,
teď mi tu nic nehraje.
Na první pohled láska není,
já jí asi miluju,
já jsem snílek, mám rád snění,
zatím jí jen stalkuju.
Chtěl bych jí tam potkat zase,
tu sladkou dívku z mojich snů,
snaď zas bude na té trase,
moje city, ty jsou "true".
ČTEŠ
Básně ze Života
PoetryAhoj, od mala si píšu básně na papíry a kamarád mi pověděl o této stránce a tak bych chtěl zkusit napsat sem pár svých nápadů a chtěl bych znát váš názor a mé nedostatky. Děkuji.
