Básně ze Života

Ta Pravá

Prý že osmí div světa není,

po tvém narození vše se změní

Když ráno výjdeš do ulic,

jasnější než ve dne slunce, či v noci měsíc.

Pak zaliješ úsměvem celé své okolí,

frontu na tebe každý kluk rád postojí.

Oči máš jako hvězdný hřbet,

tvé vlasy, nos, jak by smet.

Tvůj hlas je jako meluzína,

v noci brečí, ve dne zívá.

Oproti tobě žádná hvězda nesvítí,

být má, svalil bych tě do kvítí.

Proč někdo věří na zázraky?

Podívat se na tebe, má jasné páky.

Vše co nyní uděláš je na tobě,

nikdy nepodlehneš chorobě.

Snad tvůj hlas ještě někdy uslyším,

co říká? že s tebou splynout smím.

Miluji tě a budu i nadále,

mít na to, koupil bych ti korále.

To je asi konec psaní,

to co bych chtěl, je chytit tě do dlaní.

Spolu by jsme zažili ranní svítání,

večer naopak vzácné pokání.

Snad uvidíme se někdy na tomto světě,

chci tě vnímat všude, v zimě i létě.

Prosím jen o tvou přízeň nadále,

tvá moudrost hodila by se pro krále.

Vidět tě, slyšet tě, začal bych věřit v boha,

krom tebe, vše mi připadá jako mlha.

Tak skončilo mé vyprávění,

v žaludku cítím jen matné chvění.

Nyní věřím na tajemné síly,

jen s tebou slyším zpívat motýli.