Vzpomínám na ty staré časy,
jako by to bylo včera.
Když jsem hladil tvoje vlasy,
a tys v náručí mi brečela.
Zeptal jsem se: "Proč pak brečíš?"
tak mě chytla za ruku.
"Musím ti říct to co nevíš,
já mám vážnou poruchu".
Srdce se mi rozskočilo,
ucítil jsem velký žal.
Chvíli mě to zaskočilo,
hned na to jí jsem objal.
Kolik teda mám času,
naskočil mi vážný tón.
Obtiskla mě kolem pasu,
srdce její bilo jako zvon.
Už jen chvíly,
to byl okamžik pravdy.
Z plné síly,
chytl a držel navždy.
ČTEŠ
Básně ze Života
PoetryAhoj, od mala si píšu básně na papíry a kamarád mi pověděl o této stránce a tak bych chtěl zkusit napsat sem pár svých nápadů a chtěl bych znát váš názor a mé nedostatky. Děkuji.
