Další z pobertů

20. Kapitola

Shadow běžela přes zasněžené Bradavické pozemky přímo do Temného lesa. Její tlapy se jí bořily do sněhu, avšak přesto to bylo méně náročné než z hlubokého sněhu vytahovat své vlastní lidské nohy. Stopy, které zbyly po onom chlapci, však naštěstí nebyly ještě zaváté, takže nemusela větřit, ale pouze je následovala.

Diana zavyla bolestí. Když totiž vběhla do lesa, nevšimla si ostružinčí a svou tlapkou si do něho omylem stoupla. Nezdržela se však dlouho a běžela dál do lesa. Před ní se objevilo stádo kentaurů. Diana se zastavila a vzala na sebe svou lidskou podobu.

,,Přeji dobrý večer," promluvila Diana a vydala se směrem ke kentaurům. Ti se na ni výhružně otočili.

,,Moc se omlouvám za to, že vás ruším, ale neviděli jste blonďatého chlapce? Nevím, co se přesně stalo, ale odešel sám sem, do Temného lesa. Chtěla bych ho najít ještě před tím než někomu ublíží," řekla klidně Diana a poníženě se na kentaury dívala.

,,Proč bychom ti měli věřit?" zeptal se rázně jeden z kentaurů.

,,Jsem profesorka ze školy, Diana Kaleria Blacková," řekla klidně Diana.

,,To jsi ty?" podivil se jeden z kentaurů.

,,Ano. Možná, že si mě pamatujete, protože asi před patnácti lety jsme s přáteli ukončili školu. Můj kamarád, Remus Lupin, je bohužel vlkodlak a my jsme se mu rozhodli býti na blízku, takže jsme se rozhodli se stát zvěromági. Já se měním na vlčici a říkali mi Shadow. Teď ale prosím, povězte mi, zda-li jste ho viděli," řekla zoufale Diana.

,,Co z toho budeme mít my?" zeptal se jeden z kentaurů.

,,Cokoliv budete chtít," řekla v mžiku Diana.

,,Bude nám stačit, když se na nás studenti při hodinách nebou chodit dívat jako na nějaká zvířata," řekl po chvilce přemýšlení nejstarší kentaur.

,,Vaše přání je již nyní splněno. Slibuji, že je za vámi nepřivedu a moc dobře vás chápu. Mně by se také nelíbilo, kdyby si ze mě udělal někdo nějakou expozici," přikývla Diana.

,,Víš, kdo je to Aragog?" řekl poté kentaur, který mluvil jako první a Diana strnule přikývla.

,,No nazdar. Mockrát vám děkuji za pomoc a přeji klidnou noc," usmála se Diana, přeměnila se opět na vlčici a rozeběhla se směrem do rokliny, kde ještě kdysi sídlila obrovská akromantule. Kdysi, když byl zrovna úplněk, se jim Remus ztratil v Temném lese a tak po něm ve svých zvířecích podobách běhali a omylem vběhli do příbytku onoho Hagridova mazlíčka. Velká arachnofobie způsobila, že na Dianě zanechala tato příhoda velké následky. Tenkrát se často v noci budila s noční můrou, ve které se nacházela opět tváří v tvář Aragogovi. Strach přetrval až do dnešních dní a nyní se s každým metrem opět zvětšoval.

,,Proč bys měl odcházet? Vždyť ti je tady s námi přeci dobře," duněl hluboký hlas Aragoga všude kolem. Diana se nadechla, vzala na sebe svou lidskou podobu a pomalu se vydala do rokliny.

,,Dobrý večer přeji," řekla nervozně přesto jasně Diana a oči obřích pavouků se otočily na ni.

,,Co jsi zač?" zaduněl obět Aragog.

,,Jmenuji se Diana Kaleria Blacková a jsem zastupující profesorka péče o kouzelné tvory, protože má Hagrid dovolenou," řekla nervózně Diana a postavile se kousek před Draca.

,,Tak proto zde Hagrid tak dlouho nebyl, bohyně lovu," řekl Aragog.

,,Jste neuvěřitelně inteligentní tvor, pane Aragogu. Mnozí bychom se od vás mohli učit," usmála se nervózně Diana a podívala se na Aragoga.